Titus Maccius Plautus /

Title:

Titus Maccius Plautus /

Creator:

Svoboda, Ludvík

Identifier:

olympos_cz:AP4359500000157116

Type:

subordinate record

Description:

Svoboda, Ludvík: "Titus Maccius Plautus", in. Program Slováckého divadla v Uherském Hradišti k V. premiéře 32. divadelní sezóny 1979-1977Titus Maccius Plautus(před r. 251 - 104 před n. l.)římský skladatel komedií, rodem z Umbrie. Byl nízkého původu a pracoval patrně v Římě u divadla. Ze 130 komedií, jež se mu připisovaly, vybral římský učenec Varro 21 jako nesporný odkaz Plautův, a ty se nám zachovaly (některé neúplně). Plautus zpracovával pro římské jeviště řecké hry tzv. nové komedie, a to hojněji než Menandrovy kusy autorů méně známých (Filemóna, Dífila, kolem roku 300 aj.). Se svými předlohami nakládal, podobně jako jeho současník Naevius, mnohem volněji než později Terentius. Casio spojoval různé předlohy v jednu hru (kontaminace). Své pečlivě komponované vzory přizpůsoboval nenáročnému vkusu svého publika, které tvořil římský městský lid i selské obyvatelstvo, přesídlené za II. punské války do Říma. Zeslaboval vážné stránky svých předloh a zesiloval laškovité prvky. Vkládání zpěvních árií (cantica) obnovilo komedii o hudební prvek, který z helenistické komedie téměř vymizel, a vytvářel tak mnohdy jakési operety. Řecké předlohy ztrácely v jeho rukou většinou svou uhlazenou eleganci a jemný vtip, ale nabývaly dravé komické síly a neobyčejné svěžesti, jíž Plautovy hry působí na diváka dodnes. Tomu napomáhal též bohatý a ohebný jazyk, jenž hojně čerpal z lidové mluvy, ale liboval si i v novotvoření. To souvisí se sociálním zaměřením jeho kusu. Kdežto nová komedie si hleděla vyšších vrstev athénské společnosti, Plautus byl svým demokratickým smýšlením blízký lidu, jehož sympatie i antipatie sdílel.Námětem většiny Plautových komedií je milostná zápletka (nelegální svazek, který skončí vždycky dobře, tj. koupí milované dívky nebo sňatkem). Rozdíly jsou v rozmanitosti vnějších situací nebo povaha ve vedlejších osobách, v krajním případě se vedlejší osoba stane hlavní postavou (Pseudolus).Podle tématu lze Plantovy komedie rozdělit na několik skupin. K typu komedie intrikové, jenž je v jeho repertoáru bohatě zastoupen, náleží: Pseudolus (postavě lišáckého otroka, kterou Plautus vykreslil s velkou zálibou - podobně jako v komedii Bacchides, Epidicus, Mostellaria aj. - se tu dostalo nejdokonalejšího ztělesnění); Bacchides (Dvě Bakchidy) s tradičními postavami "chamtivých" hetér (podobně v komedii Truculenlus - Neotesanec); Mostellaria (Komedie o strašidle), jedna z nejlepších komedií intrikových; Mercator (Kupec) je z her technicky nejdokonalejších. V komedii Asinaria (Oslí komedie, tj. o penězích za osla), Curculio (Pilous - přezdívka parasita), Casina (jméno dívky), Epidicus (jméno otroka) osnuje zápletku otrok nebo parasit ve prospěch svého pána, aby mu dopomohl k milence. Ze života otroků čerpá Persa (Peršan).K typu komedie charakterní náleží Aulularia (Komedie o hrnci, tj. o nádobě s pokladem), jedna z nejzdařilejších Plautových veseloher, podle níž napsal Moli?re svou komedii Lakomec; Miles gloriosus (Chlubivý voják) - titulní postava chvástavého vojáka, klasicky podaná, se stala jednou z předloh Shakespearova Falstafa.Travestií mýtu je komedie o zplození Hlercula, Amphitrio, v prologu charakterizovaná jako tragikomedie. Stala se vzorem pro Moliérova Amphytriona.K typu vážné činohry náleží: Captivi (Zajatci), "dojemná" komedie bez ženských úloh. Komický živel zde zastupuje jen parasit; podobného rázu je Trinummus (Trojgroš). Motiv odloženého a po letech znovu nalezeného a poznaného dítěte: (anagnórismos) se vyskytuje v komedii Cistellaria (Komedie o skříňce), Rudens (Lano) - v tklivé činohře, jejíž stavba má mnoho společného s pozdními tragédiemi Eurípidovými, - Vidularia (vidulus - kožený vak), zachované jen ve zlomcích, a v komedii Poenulus (Kargtágiňan). Stichus (jméno otroka) je příkladem volné kompozice, řada výjevů bez souvislé intriky je tu spojena společným tématem o návratu dvou bratří k jejich věrným manželkám.Na záměně osob k nerozeznání si podobných se zakládají Mennaechmi (Blíženci), typická komedie situační; Shakespeare ji přepracoval v Komedii plné omylů.Pro novověkou veselohru měl Plautus nesmírný význam. Od 15. století jej zpracovávalo a napodobovalo množství dramatiků různých národů: Shakespeare, Moliére, Holberg, Lessing aj. - B. Martinů napsal libreto své komické zpěvohry "Voják a tanečnice" podle Plautova Pseudola, 1926/27. K. Kupka složil podle Plauta operu Taškář, 1955.??????Univ. prof. dr. Ludvík Svoboda, DrSC.Míre s ladnými vlasy, jež aktijským vavřínem věnčíš,přijď k nám a na celém světě setrvej laskavě dál!Jestliže nepřítel není, též není triumfům důvod:Ty však vladaře naše proslavíš více než boj.Vojín ať chápe se zbraně, jen aby zbraň nepřátel potřel,k slavnostem nechať jen zní strašlivé polnice zvuk.Před syny Augustovými svět blízký i nejzazší chvěj se.Zem, jež se nebála Římu, lásku ať k němu teď má!V plameny oltáře míru již kadidlo sypejte, kněží,nechať bělostná žertva pod runou poklesne v prach.S mírem ať potrvá rod, jenž pevnou je zárukou míru,proste bohy, neb k prosbám ochotně sklánějí sluch.(Publius Ovidius Naso, Kalendář, kn. 1., verš 711-724)

Rights:

autorská práva www.olympos.cz

Harvested from:

Dramata

Metadata only:

true