Dítě pouští mýdlové bubliny. and Na téma člověka jako bubliny se v 1. století př. Kr. rozepsal Varro v úvodu ke knize O zemědělství (1, 1), v Petroniově Hostině u Trimalchiona se člověk-bublina objeví v opileckém žvanění Seleukově (42, 7-10) a ve 2. století na příkladu bubliny Charón vysvěuluje Hermovi lidský úděl (Charón aneb pozorovatelé, 19). Novověká Evropa se s člověkem-bublinou seznámila především diky Erasmově sbírce přísloví (Adagia. chill. 2, 3, 48), které katolická Evropa znala především z cenzurovaného vydání Paola Manuzia (Manuzio 1603, 544-548). Pro výtvarné umění byly hlavním inspiračním zdrojem rytiny, které v 16. století vytvořil Boissard i Goltzius.