Ifigenie v Aulidě /

Title:

Ifigenie v Aulidě /

Creator:

Euripidés,

Identifier:

olympos_cz:PF4359500000155706

Description:

Stručná charakteristika inscenace: V roce 2003 Kačer inscenoval Ífigenii již počtvrté. Situace, ve které tuto hru uvedl, je však naprosto odlišná od osmdesátých let, kdy vytvořil své dvě proslulé inscenace této hry v Ostravě a v Praze v Divadle Na Zábradlí. Českobudějovická inscenace z r. 1997 ostatně trpěla nevyhraněností a jakousi bezradností z hledání a nenalézání témat (viz popis inscenace v této databázi), když pominula hrozba studené války (nutně vnímaná konotace v osmdesátých letech, přestože Kačer nikdy nesklouzl do prvoplánové agitace) a když svár veřejného a soukromého prospěchu nebyl již – jakkoli neprávem – pociťován jako akutní problém. V inscenaci vidíme mnoho prvků, které Kačer zachoval a varioval ve všech svých inscenacích Ífigenie. Také zde je jeviště členěno pomocí schodiště. Tentokrát však poprvé scénu nezaplňuje a rozhodně jí nedominuje. Je spíše ryze funkční: jeviště je pouze dvakrát třemi schůdky rozčleněno do tří úrovní. Na střední úrovni pak vidíme po obou stranách schůdků sloupoví karyatid s překladem. Tyto „sloupy” začnou recitovat píseň sboru a nakonec se jejich hlavice uvolňují a my vidíme, že za touto strnulou maskou se skrývá sbor chalkidských žen. Tento efekt se pak v inscenaci ještě několikrát zopakuje. Orchestřiště překrývá modrá plachta. Tento náznak dějiště hry v aulidské zátoce je jedinou významnou připomínkou prostoru, kde se zápletka rozvíjí, časové odkazy do dávnověku jsou však četné. Kromě již zmíněného sousoší jsou to i historizující kostýmy, neodkazující však jednoznačně k Řecku, ale užívající prvků známých z mykénské kultury (límců, zbraní). Klytaiméstra i Ífigenie měly navíc na hlavě dosti výstřední pokrývku hlavy ozdobenou barevným peřím, která evokovala polodivoké či domorodé kultury. Sbor byl naopak oděn do velmi elegantních šatů z lehkých plisovaných látek odkazujících k oděvům archaických korai. Sbor se projevuje buď jednotlivě, členky přicházejí na jeviště postupně a při tom recitují, nebo ve skupině a recituje sborově. Na počátku inscenace je jeho pohyb vysoce stylizovaný: používají hieratizovaná gesta, postupně však zcivilňuje. Konflikt hry je soustředěn kolem Agamemnónovy rodiny: jako otec nechce vydat svou dceru a je k tomu tlačen okolnostmi. Hlavní představitel jej podává jako váhajícího a zahloubaného do sebe, spíše úspornými hereckými prostředky (oproti emočně nevyváženému trucovitému mladíčkovi, jeho bratru Meneláovi, jenž mu patrně závidí rodinné štěstí i vojenskou moc). Po boku stojí Agamemnonovi energická Klytaiméstra, chytrá žena, která dokáže přimět své okolí, aby jednalo tak, jak potřebuje: dokáže Achilla obratně vmanipulovat do role ochránce (oslovuje jej jako matka, ale vzápětí mu leží u nohou jako prosebnice). Klytaiméstra a Agamemnón se k sobě chovají něžně, ale v rozhodné chvíli si Klytaiméstra prosazuje svou: „ty vládneš venku, v domě já.” Rozpaky ovládají vladařův vztah ke své dceři Ífigenii, kterou dlouho váhá obejmout, ač ona o to tolik stojí a ač by to jistě rád udělal i on sám. Nakonec se k tomu i přes patrné výčitky svědomí odhodlá, objetí však netrvá dlouho, přičemž Agamemnón zkouší zakrýt vědomí své viny křikem a poukazy na Ífigeniinu dětinskost. Achilles přichází jako ženich, ale nakonec slibuje bránit Ífigenii před obětováním. Jeho pomoc se ale nevydaří. Svatební vínek na Ífigeniině hlavě se mění ve vínek obětní. Právě tímto vínkem ozdobí v žertu Ífigenie otcovu hlavu, aniž by věděla o symbolice tohoto gesta: Agamemnón je v tu chvíli označen za další oběť válečného šílenství, ničího celou jeho rodinu. Agamemnón a Klytaiméstra ve chvíli vrcholícího nebezpečí objímají Ífigenii a jako pevně semknutá rodina se brání útokům zvenčí. Tento okamžik je zvýrazněn i předchozí scénou, ve které Klytaiméstra vyčítá Agamemnónovi, že už ji jednou připravil o dítě. V hádce s manželem odhaluje celou historii jejich komplikovaného manželství, ale zároveň dosvědčuje pevnost jejich svazku. I tentokrát se rodina snaží vzdorovat společně, ochránit své děti, pod tíhou okolností se však rozpadá: Agamemnón dává přednost svým vojenským povinnostem a argumentuje prospěchem Řecka, ale přiznává nakonec, že i on sám je obětí: „Jsem otrok Hellady.” Klytaiméstra nakonec pochopí, že léta budovaná soudržnost rodiny se hroutí a s vnitřní rezignací jen špitne své dceři: „Čeká tě smrt.”Ífigenie nejprve úpěnlivě prosila o slitování, nakonec však zpívá svůj hymenaios. Jako jediná se pak dokáže hrdě bránit ohrožení, přestože se zdála nejslabší a do této chvíle pronesla sotva pár slov. V kritickém okamžiku povstává a na jednom ze schodů oznamuje své rozhodnutí obětovat se za Řecko. Selhává jí hlas, dá se pak do křiku, aby si dodala odvahy, přesto necouvne. Nevyužívá ani poslední Achilleovy nabídky na sňatek, pohrdne jím a vysmívá se mu. Sbor ji poté odvádí a chystá ji k oběti: zouvá ji, svléká a kropí vodou. Drží před ní bílé plátno, do nějž se otiskly rudé dětské dlaně a chodidla. Ífigenie se přes toto plátno na chvíli přehne a pak je před ní rozestřeno na schodiště jako koberec. Stoupá vzhůru a mizí v temnotě. Na jeviště vstupuje Talthybios a vypráví dojatě, co se stalo při oběti. V ruce drží dřevěnou sošku dívky: v první chvíli může připomenout dřevěný idol bohyně Artemis, později s ní začne nakládat jako s dětskou panenkou či jako s dítětem. Při vyprávění pak jako rekvizitu, jíž ilustruje děj, použije také nůž. Svou řeč končí jaksi zklamaně a znuděně, nasazuje si čelenku a agresivně velí k vyplutí. Nad hlavami nadšených mužů (mezi nimiž tentokrát chybí Agamemnón) vtrhnuvších na scénu zavíří ono zakrvácené plátno a muži divoce křepčí. Unavený Talthybios nakonec shrnuje události slovy o bozích, kteří chrání ty, které si zalíbili. Jako v ostatních Kačerových inscenacích uzavírá události Klytaiméstra, opuštěná manželem a obětovavší dceru, a táže se společně se sborem po studu a ostychu, zmizelém ze světa. Inscenaci o rozpadu rodiny v podmínkách ohrožení uzavírají Klytaiméstřina slova obracející se ke ztracené dceři: „Jak bych se neměla bát, že to vše je zas výmysl, lež, abych přestala pro tebe truchlit!” AS

Rights:

autorská práva www.olympos.cz

Harvested from:

Dramata

Metadata only:

true

Date:

2003