Oidipús /

Title:

Oidipús /

Creator:

Sofoklés, ca 496-406 př. Kr.

Identifier:

olympos_cz:PF4359500000156897

Description:

Stručný popis inscenace:Pro inscenaci byla navržena jednoduchá, téměř prázdná scéna. Po třech stranách jeviště se táhnou dva zvýšené stupně, dělené po levé a pravé straně stejnoměrně od sebe vzdálenými kovovými sloupky potaženými potrhaným igelitem, snad jako odkaz k Thébám rozpadajícím se pod morovou ranou. Proto je také podlaha jeviště pokryta prachem a jakousi nečistotou. Představení se odehrává bez hudby, jež zní jen při filmové projekci. Ta běží na zadním prospektu ještě před začátkem představení a náznakově ilustruje dva Oidipovy zhoubné skutky: incest a otcovraždu. Režisér nechal herce sólových partů, aby tvořili sbor a do svých rolí “se oblékali” před diváky, a tak vstupují do role tím, že si přes kostým oblékají ještě sako či plášť, Oidipús si na začátku představení nasazuje ještě královský diadém. Dochází tím k jistému zdivadelnění, byť není dovedeno do důsledků a zdaleka nelze říci, že by všichni herci zůstávali po celou dobu na scéně – Oidipús mezi svými výstupy odchází a stane se to i Iokastě, jejíž představitelka ovšem zůstává na jevišti i po své smrti a pouze svléká svrchní část oděvu, usedá na schod a nadále zůstává ve sboru. Kostýmy jsou laděny do odstínů šedé barvy a jejich střihy jsou ryze současné. Jediným barevně výraznějším kusem textilie je rudý Iokastin šál, který odhazuje ve chvíli, kdy začíná tušit pravdu o svém manželovi a synu. Jako jsou kostýmy přeneseny do současnosti, je odstraněna většina narážek odkazujících děj do minulosti. Inscenátoři jdou v úpravách tak daleko, že se v jedné písni objeví verše o Svaté trojici a za viníka Oidipovy zkázy není označen Apollón, nýbrž Bůh (v. 1329ff). Děj je zřejmě i díky práci s kostýmy, jež způsobuje jakousi střihovou kompozici, posílenou ještě písněmi sboru, předváděn jako vyprávění příběhu krále Oidipa. Je podán věcně a prožitek se u diváka dostavuje právě proto, že je podán herci nezúčastněně. (Výjimkou může být herectví Bibiany Šimonové, která své sborové písně recituje s intenzivním prožitkem na hranici přepjatosti). Výrazný zlom v tlumeném a střídmém podání nastává v závěru inscenace, kdy sbor slibuje: „Věřte mi,/ že obraz, který se vám naskytne,/ dojme i toho, kdo jej nenávidí.” (v. 1295). Spád představení je v tuto chvíli narušen, protože probíhá jediná přestavba scény. Pomalu na ní vzniká jakési obrovské akvárium zaplněné zrcadly, mezi nimiž bloudí znejistělý slepec Oidipús a z posledních sil se snaží uhájit před Kreontem právo na důstojný život alespoň pro své děti. Jan Hušek, který se dosud projevoval spíše náznakovým herectvím a působil na jevišti nesměle jako mladík, který je zaskočen a spíše okouzlen vlastní mocí a který snadno podlehl jejím nástrahám, se nyní zmítá v bolesti a nářku. Cestu ven z bludiště vlastního života nachází skrze utrpení až v okamžiku, kdy se touhy vše řídit vzdal, jak ho ostatně napomenul Kreón, nasazující si vítězně v poslední scéně královskou korunu. AS

Rights:

autorská práva www.olympos.cz

Harvested from:

Dramata

Metadata only:

true

Date:

2013