Lysistrata :

Title:

Lysistrata :

Creator:

Aristofanés, ca 445-ca 386 př. Kr.

Identifier:

olympos_cz:PF4359500000157048

Description:

Inscenace spojuje dvě dramatické předlohy, Sofoklovu tragédii Aiás a Aristofanovu komedii Lysistrata. Tématy obou her je válka a rovněž situace, které se vymykají normálu, jsou svým způsobem neočekávané a absurdní - jen v prvním případě se jedná o absurdno tragické, zatímco v druhém případě má zápletka komický charakter.?Adaptace začíná notně zkrácenou verzí první zmíněné hry, kdy je v dějové zkratce ozřejměno její ústřední téma, a sice že řecký generál Aiás v pominutí smyslů, které na něj seslala Athéna, povraždil stádo dobytka v domnění, že zabíjí své druhy, kteří mu učinili příkoří. Na scéně jsou kromě Aianta přítomni ještě bohyně Athéna a další řecký rek, Odysseus, kteří se nebohému válečníkovi, který nepoznává svůj omyl, krutě vysmívají. Aiantova žena Lysistrata se bezvýsledně snaží ukončit sebeoslavný proslov svého manžela a ušetřit ho tak před tváří přihlížejícího vojska (diváků) další potupy. Díky použitým uměleckým prostředkům výjev balancuje na hranici tragiky a komiky: směšná je stylizace postav (Odysseus-punker, vyzývavá famme fatale Athéna, vychloubačný Aiás), komičnost situace však převrací vizuální stylizace (jeviště pokryté umělou krví), Aiantovo hrubé zacházení s vlastní manželkou a kruté potěšení Athény a Odyssea nad cizím neštěstím.?Aias se nakonec přímo na scéně oběsí a přichází na řadu fabule Aristofanovy Lysistraty. Dějový šev je překlenut díky zmíněné dramaturgické kličce, která z Lysistraty dělá Aiantovu manželku. Lysistrata, které se zhroutil svět, se rozhodne, že musí za každou cenu zabránit pokračování války, která kosí muže a frustruje jejich ženy, a tak svolá Řekyně a Trójanky a společně se dohodnou na vyhlášení sexuální stávky. Se změnou žánru nicméně nedochází ke změně jevištní stylizace, pouze agresivní zpodobnění násilí střídá agresivní zpodobnění sexuality. Po úspěšné schůzce Řekyní a Trójanek (jejichž kostýmy odkazují k muslimským burkám) se ženy na znamení revolty vysvlečou do půli těla a hrudníky se navzájem pokreslí barvou z plechovek. Potom se chopí elektrických kytar a okupují prostor v zadní části jeviště za plexisklovou stěnou připomínajícím brloh squatterů nebo novodobých hippies - podle fabule chrám bohyně Athény na Akropoli.Veškeré pokusy mužů přivést je k poslušnosti končí nezdarem, muži se naopak tváří v tvář ženské revoltě projevují jako méně akce- i samostatného života schopní a brzy přestávají zvládat vlastní touhu (tato skutečnost je, stejně jako mnoho dalších, v inscenaci znázorněna metaforicky: Řekové i Trójané sedí v nádrži s míčky, která představuje moře, a jejich nářky nad nevybouřeným libidem dokládají míčky, které v pravidelných intervalech "cosi" pod hladinou vystřeluje do vzduchu v oblasti mužských klínů). Ovšem i Lysistratiny bojovnice postupně začnou podléhat svým pudům, takže mužská kapitulace přichází právě včas pro obě strany. Důležitým rysem inscenace je kromě určité míry agresivity v použitých prostředcích (kromě už zmíněných ještě např. používaní vulgárních výrazů) také její záměrná časová neukotvenost. Ve výtvarné stylizaci se na pozadí neutrální scénografie (bílá plexisklová stěna, která časem zprůhlední) mísí odkazy na antiku (bílé roucho Athény) se zcela moderními prvky (džíny, elektrické kytary). Důležitou složkou inscenace je hudba, kterou v reálném čase přímo na jevišti produkují někteří členové hereckého souboru, včetně několika vokálních čísel a jedné společné písně žen. I zde se projevuje eklekticismus jako funkční významotvorná strategie (např. právě sborová píseň "Samotářka" z muzikálu Bídníci). Dějem komedie prochází kromě znepřátelených stran ještě jejich singularizovaná alterega: Dědeček a Babička, kteří se navenek hašteří stejně jako mladí, ale jejich inscenované konflikty jsou více než cokoli jiného plodem mnohaletého soužití, kdy jeden druhého už má dokonale "přečteného" se všemi jeho nedokonalostmi, ale vzájemnost se ze vztahu přesto/právě proto nevytrácí. Válka pohlaví je tak v inscenaci představena v různých variantách, v závěrečném monologu Lysistraty kromě všech zmíněných aspektů zazní také explicitně feministický a dokonce lesbický tón.(EP)

Rights:

autorská práva www.olympos.cz

Harvested from:

Dramata

Metadata only:

true

Date:

2014