Ifigenie na Tauridě

Title:

Ifigenie na Tauridě

Creator:

Goethe, Johann Wolfgang

Identifier:

olympos_cz:PF4359500000157149

Description:

Dostal i tentokrát spolupracoval se scénografem Františkem Muzikou a vytvořilispolečně vizuální koncepci, jež výrazně navazovala na úspěšnou Antigonu z roku1941 a Médeiu z roku 1942. Muzika zde dále rozvíjel téma sloupových architekturna oblačném horizontu. V tomto případě šlo o soustavu podlouhlých kvádrů, snadsloupoví královského paláce na břehu třpytivého moře, s náznakem stromoví popravé straně u schodiště Artemidina chrámu. Dekorace tak na jedné straněpoukazuje k dějišti v barbarském kraji, na druhé straně si ponechává jistouklasicistní idealizaci. Kostýmy v inscenaci reflektují Goethovu teorii barev, a tak jsouzvoleny nestereotypní barvy a barevné kombinace, jež zároveň velmi dobředourčují interpretaci postav: Ifigenie ve žluté, Pyladův kostým se skládá ze žlutýcha modrých tkanin. Orestés je barevně nevýrazný: ostatně jeho zbroj je dostatečnědominantní, a tak je zbytek kostýmu v nenápadné „terra“ barvě, jak praví rozpočetinscenace, uložený v archivu ND. Výraznou barvu naopak nese Thoantův kostým,jemuž dominuje fialová.Inscenace byla stylizována i s využitím vizuálního umění starověku, takžepředstavitelé rolí Pylada a Oresta byli aranžováni do póz známých z řeckéhosochařství, zatímco tauridští zaujímali postoje známé z mezopotamskéhosochařství, což nicméně zavdalo recenzentům příležitost hodnotit inscenaci spřídechem jen velmi náznakového antisemitismu, který je nevyslovený, ale vevíceznačných formulacích je možné jej vyčíst, právě ve zdůrazňování asyrskýchgest, připisovaných krutě barbarskému Thoantovi (viz recenzi z Lidových novin,jejímž autorem je pravděpodobně Jakub Deml).Ohlasy v tisku jsou veskrze pochvalné, jak bylo z obavy z další perzekucedivadelních umělců zvykem. Kritici si uvědomovali, že Karel Dostal inscenujeGoethovu Ifigenii jako kanonickou hru o ideálním člověku, který se vymaňuje zkonvencí a bídy tohoto světa a navzdory všem nebezpečím a ohrožením dokážejednat podle nejvyšších etických zákonů. To však do recenzí nemohli napsat, protose namísto mravních ideálů zdůrazňovalo osvobození od náboženství, sebekázeňa moderní nezávislost na křesťanské etice jakožto předzvěst „nového světa“, alebohužel také „severská mravnost“, o níž se zmíní ve své jinak inspirativní avýmluvné glose k inscenaci dramaturg Národního divadla František Götz. 13Tradiční interpretace textu poukazuje k tomu, že Goethe opěvá kultivační moc aharmonickou sílu ženství (a často je tato postava dokonce ztotožňována s paníSteinovou) . Tehdejší čeští kritikové hru shodně interpretovali tímto způsobem azároveň všichni svorně vyzdvihovali překvapivě novou a uchvacující hereckoupolohu mladé herečky Jiřiny Šejbalové.V době okupace se ovšem nejvýmluvněji komunikovalo prostřednictvím“vynechání.” Důležité významy v inscenaci tedy byly i ty, které se v recenzíchneobjevily. Je těžké si představit, že by diváci nevyčetli z výjimečně poučené apečlivě interpretované inscenace téma emancipovaného lidství či spíše lidskosti,vítězství velkorysosti (především Thoantovy) a laskavosti, která dokáže zhojitsebevětší zranění, ale také poselství o tom, jak tyto hodnoty dokážou zvítězit nadzbytečným krveprolitím, o které nestojí nikdo, tím méně bohové.Právě zmíněné významové odstíny nesla na svých bedrech předevšímpředstavitelka Ifigenie, Jiřina Šejbalová. Ifigenie jí poskytla novou hereckoupříležitost. V inscenaci rozehrála lyrickou stránku své osobnosti, měkké odstínymírně zastřeného hlasu, pohledu i pohybu, a naplnila svou Ifigenii laskavostí irozhodností, jistou lyrickou velkolepostí, jakkoli se toto označení může zdát jakoprotimluv.Výkon hlavní hrdinky, v zádech s hereckou virtuozitou ostatních představitelů,vyneslo této inscenaci plné jinotajů o smíření nepřátel a míru, označení za největšíúspěch sezóny.AS

Rights:

autorská práva www.olympos.cz

Harvested from:

Dramata

Metadata only:

true

Date:

1943