Fikční tvrzení, tvrzení o fikci a pohyb na rozhraní: diskuse s Françoisem Recanatim

Title:

Fikční tvrzení, tvrzení o fikci a pohyb na rozhraní: diskuse s Françoisem Recanatim
Fictional statements, statements about fiction and motion on the border: a discourse with François Recanati

Creator:

Koťátko, Petr

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:088cf948-fe7b-4c81-9ad3-5665d612f634
uuid:088cf948-fe7b-4c81-9ad3-5665d612f634
doi:10.46854/fc.2022.4r.673

Subject:

narrative fiction, fictional names, parafictional statements, pretence, and mixed discourse

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

The paper focuses on fictional discourse, discourse about fiction and dynamic relations between them: the immediate impulse came from the recent analysis of parafictional statements proposed by François Recanati. A confrontation of basic theoretical assumptions (section I, II) will be followed by an alternative analysis: unlike Recanati’s version, it will not assume a switch to the mode of pretence as an ineliminable part of parafictional statements (III, IV). The aim will not be to replace one analysis by its rival but to show that the same sentence can be used not only to perform various functions, but also to perform the same (here: parafictional) function in various ways – and generally to demonstrate the variety of language games going on in this sphere (V). Special attention will be paid to their specific dynamics, including the fluctuation between the “serious” and fictional modes of speech (VI). and Hlavním tématem článku je povaha fikčního diskursu, diskursu o fikci a dynamické vztahy mezi nimi; bezprostřední výzvou, na niž text reaguje, je ale Recanatiho analýza parafikčních výpovědí (tvrzení typu „Ve Flaubertově románu je Ema mladá, senzitivní a poněkud lehkovážná žena“). Po vymezení hlavních rozdílů a shod v našem chápání role fikčních jmen v narativní fikci, vztahu mezi jejich referenty (předpokládanými v modu jako by) a fikčními postavami, úlohy předstírání atd. (kap. I, II) navrhnu ke zvážení alternativní analýzu: od Recanatiho verze se bude lišit tím, že nepředpokládá přechod do modu předstírání („pretence“, „make-believe“) jako neeliminovatelnou součást parafikčních tvrzení (kap. III, IV). Nepůjde přitom o to postavit proti sobě dvě konkurenční analýzy, ale ukázat, že tatáž věta může nejen plnit různé funkce, ale i plnit tutéž (např. parafikční) funkci různými způsoby – a obecně demonstrovat rozmanitost jazykových her probíhajících v této sféře (kap. V). Zaměříme se i na jejich specifickou dynamiku; zejména na případy, kdy vývoj komunikace převádí parafikční výpovědi (vykonávané v modu „seriózních“ tvrzení) se zpětnou platností do modu fikce, v zájmu zachování kontinuity konverzace nebo jejího obnovení na nové bázi (kap. VI). Poslouží nám jako příklady dynamických přechodů mezi fikčním a ne- -fikčním režimem řeči a jako doklad faktu, že status našich výpovědí může být nejen potvrzen („ratifikován“), ale i revidován v průběhu komunikace. Závěrečná série komentovaných příkladů (kap. VII) se zaměří na případy (intertextově založené parafikční výpovědi), v nichž se výkony, které od mluvčího vyžaduje parafikční tvrzení v Recanatiho a autorově pojetí, radikálně liší svou náročností.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/
policy:public

Coverage:

673-700

Source:

Filosofický časopis | 2022 Volume:70 | Number:4

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false