Muži s multiplikovanými tvárami, muži bez tvárí

Title:

Muži s multiplikovanými tvárami, muži bez tvárí

Creator:

Horváth, Tomáš

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:19c7b9ab-1d9e-4617-b3ed-394dc97bdbf8
uuid:19c7b9ab-1d9e-4617-b3ed-394dc97bdbf8

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

Studie analyzuje literární postavy Fantomase a Arséna Lupina z hlediska konstruování jejich identity jako naratívne struktury textů, v kterých tyto postavy vystupují, a jejich strukturání konexe a diference s detektivním žánrem. Fantomas v I. dílu obsazuje rozličné identity, přičemž sám nemá svou pravou tvář: poznávame ho vždy jen jako tu osobu, za kterou se právě maskuje. Narativní schéma jednotlivých epizod bývá takové, že v rámci uzavřeného okruhu postav je jedna zavraždená, přičemž druhá postava zmizí: o té se ukáže, že to nebyla „ona sama“, ale zamaskovaný Fantomas – vrah. V prvním díle se projevuje jen pomocí svých „účinků“, on sám však zůstává skrytý. Detektívní žánr je ve Fantomasovi inkorporovaný spolu s jinými, senzačnými a „krvákovými“ složkami štruktúry. Studie poukazuje i na fantomasovskou ideologii anarchistického nadčlověka, který uniká policejní mašinerii a vymyká sa společenskému pořádku – oproti konzervativní ideologii klasické detektívky, v které jde o dodržování společenského pořádku. Autor také analyzuje rétorické stratégie utajovaní identity Fantomasa i detektíva Juva pomocí aktů falešné nominace. Lupič–gentleman Arséne Lupin působí někdy i jako detektiv. Drama na zámku je v podstatě klasickou detektivkou. Dutá jehla je napsaná v kódu románu-fejetonu, kde se nad jednotlivými dějovými kulminacemi a poklesy (jednotlivé mini–záhady, které jsou průběžně rušené) klene hlavní, „propojující“ dějová linie, kterou je tajemství skrytého pokladu. Pozici problému v zločineckých Lupinových příbězích (oproti detektivním) zase obsazuje otázka, jakým spůsobem se Lupinovi podařilo spáchat nějakou krádež, prípadne únik. Analyzujeme například performativní funkci Lupinova listu, která je skrytá, jiná než ta zjevná – je to ilokučný akt se skrytou, utajenou perlokucí, kterou Lupin od přijímatele dosahuje něčeho jiného, skrytého, což mu právě umožní realizovat zločin. V případe jedné povídky je to zvláštní logika performativu, při které percipient věří, že daný stav věcí už nastal, a až tímto svojím přesvědčením (které v daném okamžiku není pravdivé) způsobuje, že daný stav dodatečne opravdu nastane (Lupin vytváří dojem, že unikl z vězení, zatímco v něm ješte stále sedí). and This is an analysis of two characters of literature, Fantômas and Arsène Lupin, from the perspective of their identities as narrative structures of the texts in which they appear, and of the structuring of connections with the detective‑fiction genre and differences from it. Fantômas, in the first part, comprises various identities, without any real face of his own: we always know him only as the persona he is disguised as at the time. The narrative scheme of the individual episodes tends to be such that amongst the closed circle of characters one is a murder victim and the other character vanishes: it turns out that the latter was not ‘the character himself’, but Fantômas in disguise – the murderer. In the first part he is present only by the ‘effect’ he has, but remains concealed. The genre of detective fiction in Fantômas is combined with other, sensational and horror elements of the structure. The article considers the Fantômas ideology of the anarchistic superman who evades the police and the social order – as opposed to the conservative ideology of classic detective fiction, which has to do with maintaining the social order. The author also analyzes rhetorical strategies used to conceal the identity of Fantômas and the detective Juve by means of false naming. Arsène Lupin, Gentleman‑burglar, sometimes also works as a detective. Le chapelet rouge (1934) is essentially a classic work of detective fiction. L’Aiguille Creuse (1909) is written in the code of a novel‑feuilleton, where the main plot line, the mystery of the hidden treasure, arches over the rising and falling of the plot (the individual mini‑mysteries, which are disrupted in the course of the story). Instead of a problem in Lupin’s crime stories (unlike detective stories) we are faced with the question of how Lupin manages to commit a burglary and, possibly, escape. The article analyzes, for example, the performative function of Lupin’s letter. The function is concealed. Unlike a visible function it is an illocutionary act with veiled perlocution by which Lupin achieves something else, hidden from the percipient. This enables Lupin to pull off the crime. In one of the stories it is the peculiar logic of performativity, whereby the percipient believes that the given state of affairs has already happened. Only with this conviction (which at the given moment is not genuine) he causes the state really to come into being after the fact. (Lupin gives the impression that he has escaped from prison, but in fact is still there.)

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Coverage:

486-502

Source:

Česká literatura | 2009 Volume:57 | Number:4

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false