O historii prožité a napsané

Title:

O historii prožité a napsané
History experienced and written

Creator:

Hauner, Milan

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:32678e5d-3187-cd00-be50-dfc26d89c79c
uuid:32678e5d-3187-cd00-be50-dfc26d89c79c

Type:

article and TEXT

Description:

Autor konfrontuje osobnosti Edvarda Beneše a Winstona Churchilla – dvou státníků, kteří byli zároveň význačnými memoáristy – z hlediska způsobu, jímž osobně prožitou historii druhé světové války vtělili do historické autobiografie. Zatímco československý prezident při psaní svých Pamětí spoléhal z velké části pouze na pomoc svého archiváře, historika a důvěrníka Jana Opočenského, britský premiér (také díky nesrovnatelně větším finančním prostředkům) využíval služeb celého „syndikátu“ asistentů v čele s historikem Williamem Deakinem. Obojí memoáry jsou ovšem zajímavé nejen tím, o čem vyprávějí, ale také tím, co skrývají. V tomto ohledu autor upírá pozornost na masakr polských důstojníků v Katynu jako morální dilema britské politiky. Jak Beneš, tak Churchill po odhalení masových hrobů v roce 1943 přijali sovětskou verzi této události. Nevedla je k tomu ani tak přesvědčivost argumentů Moskvy jako spíše politický pragmatismus, jehož logice se v tehdejší britské politické elitě dokázal alespoň soukromě vzepřít jen málokdo. V příslušné pasáži svých šestidílných Dějin druhé světové války se po letech Churchill vyhnul tomu, aby ke katynskému masakru zaujal explicitní stanovisko, Beneš se o něm v nepublikované části svých memoárů stručně zmínil jako o německé provokaci. and The author discusses Edvard Beneš and Winston Churchill – two statesmen who were both also notable writers of memoirs – from the perspective of how they incorporated the history of the Second World War (of which they had personal experience) into their historical autobiographies. Whereas the Czechoslovak president in writing his Paměti relied for the most part only on the help of his archivist and confident, the historian Jan Opočenský, the British Prime Minister (also thanks to his incomparably greater financial situation) used the services of a whole “syndicate” of assistants led by the historian William Deakin. Both memoirs are interesting, however, not only for what they say, but also for what they do not say. In this respect, the author focuses on the massacre of the Polish officers as a moral dilemma of British policy. After the discovery of the mass graves in 1943, both Beneš and Churchill accepted the Soviet version of the event, not because of the persuasiveness of the arguments provided by Moscow but out of political pragmatism, the logic of which few in the British political élite were able privately to deny. In the relevant passage of his multi-volume The Second World War Churchill for years avoided taking an explicit position on the Katyn massacre. In an unpublished part of his memoirs, Beneš makes only brief mention of it, calling it a German provocation.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Source:

Soudobé dějiny | 2006 Volume:13 | Number:1-2

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false