Toyen a Mnemosyne

Title:

Toyen a Mnemosyne
Toyen and Mnemosyne

Creator:

Bydžovská, Lenka

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:50905c87-3f17-4c1d-a79f-1f3924e67754
uuid:50905c87-3f17-4c1d-a79f-1f3924e67754

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

Tři obrazy z pozdního období Toyen - V určitou chvíli (1963), Tajný pokoj bez zámku (1966) a Na zámku Silling (1969) - se vyznačují nápadným společným rysem: do každého z nich je vlepena černobílá reprodukce barokního nebo antického sochařského díla s mytologickým námětem. Článek zkoumá postupy, jimiž si Toyen přisvojovala příklady ze starého umění, zabývá se jejím výběrem mytických ženských hrdinek a zamýšlí se nad významem znázornění sochy v malbě. Nejradikálněji zacházela Toyen se zvolenou předlohou v obraze V určitou chvíli, neboť přerušila původní mytologický příběh, obsažený v Berniniho sousoší Apollon a Dafne, osamostatnila přízrak zděšeně prchající ženy a přetočila svůj výstřižek o devadesát stupňů. Navázala na podněty, na které upozornil Salvador Dalí v koláži Fenomén extáze (1933), do níž zapojil snímek "hysterické sochy" z Gaudího architektury. V následujících dvou obrazech Toyen ponechala reprodukovaná díla v původní podobě a pouze je zasadila do souvislostí spjatých s vlastními naléhavými tématy, ať šlo o představu erotizace světa v případě sousoší Amora a Psyche z vykopávek v Ostii (viz Tajný pokoj bez zámku), nebo o těsné sepětí ženy s nebezpečnými přírodními silami, jak je znázornil mélský reliéf Peleus a Thetis (viz Na zámku Silling). Otázka, jakou funkci mají převzaté motivy v obrazivosti Toyen a proč se rozhodla zpřítomnit je prostřednictvím černobílých reprodukcí soch z minulých staletí, odkazuje k Warburgovým formulím patosu. Předstupeň k pracím Toyen lze spatřovat v jeho výkladu, že užití grisaillové techniky pro ztvárnění antických námětů v renesanční malbě mělo udržet antiku v psychické, metaforické a typologické distanci. Zároveň však Warburga zaujal utopický rozměr grisaille, přenášející silné prvotní vášně do arkadického duševního prostoru. Zdá se, že podobné cíle, ovšem za použití moderní techniky koláže, sledovala intuitivně i Toyen. and Three paintings from Toyen's late period - At a Given Moment (1963), A Secret Room without a Lock (1966) and At Silling Castle (1969) - stand out due to a conspicuous trait they share: pasted into each is a black-and-white reproduction of a Baroque or ancient statue with a mythological motif. This article explores the methods Toyen used to appropriate instances from the art of old; it deals with her selection of mythical female figures and contemplates the significance of depicting sculpture in paintings. Toyen was most radical with the original she selected for the painting At a Given Moment, in which she intervened in the primordial mythological story embodied in Bernini's Apollo and Daphne, appropriating the spectre of the fleeing woman and rotating the cut-out ninety degrees. She was thus alluding to subjects which Salvador Dalí had drawn attention to in The Phenomenon of Ecstasy (1933), a collage in which he included a photograph of a 'hysterical or ecstatic statue'. In the other two paintings, Toyen left the reproduced image in its original form and simply inserted it into a set of relationships intertwined with her own pressing themes, whether that meant her desire to eroticize the world in case of Amor and Psyche, excavated at Ostia (see A Secret Room without a Lock), or the tightly interwoven relationship between woman and dangerous natural forces, as portrayed in the Melian relief of Peleus and Thetis (see At Silling Castle). The question regarding the function of the borrowed motifs in Toyen's imaginary world and why she decided to bring them into the present using black-and-white reproductions of sculptures from bygone centuries recalls Warburg's Pathosformen (pathos formulas). Certain precedents relating to Toyen's approach may be seen in the interpretation that the use of the grisaille technique to shape the antique subjects in Renaissance painting was meant to maintain antiquity at a typological distance. At the same time, however, Warburg was captivated by the Utopian dimension of grisaille. It seems that Toyen had similar aims, although she pursued them intuitively, using modern collage techniques.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/
policy:public

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false