Vyvolávání z nebytí v Komedii Daniely Hodrové

Title:

Vyvolávání z nebytí v Komedii Daniely Hodrové

Creator:

Jankovič, Milan

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:93a12321-ffe3-4645-92eb-a1795f0b1671
uuid:93a12321-ffe3-4645-92eb-a1795f0b1671

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

After a break of several years, during which she published two other novels —Perunův den (1994) and Ztracené děti (1997) — Daniela Hodrová has inKomedie (2003) again taken up the themes of the “Olšany Trilogy” (Podobojí,Kukly and Théta, all first published in 1991–1992). With its narrative stylebordering on fiction and autobiography and with its loose composition Komedieis most like Théta. In the conception of its narrated stories and also the functionof the narrator whose speech continuously mixes and overlaps with speechsnippets of many characters, however, it employs even more daringly than theother novels a high degree of intentional and unintentional disorderliness,which stems from the use of fragments to tell the story. In a polyphonic stream,with many layers of intertextual references (often made both to Hodrová’s ownworks and to those of other authors), the article seeks to highlight a certainintegrating semantic action, which branches out and intensifies despite allthe fragmentation of the story line. The dense network of repeating andinterconnected motifs, whose parallelism and contrasts, as well as the climaticdynamism of the sentences giving the impression of continuous action, createstheir own world in Komedie, which maintains its equilibrium while “on theverge of chaos.” So, for example, two opposite yet mutually complementarycodes of the human lot emerge: the barren plain, into which our lives descend,and the auguring little hand of the Libuše doll found among the graves, whichpoints to the darkness while at the same time lighting the way. and Po několikaletém odstupu a po dalších dvou románech (Perunův den, 1994; Ztracené děti, 1997) navázala Daniela Hodrová v Komedii (2003) znovu na motivy „olšanské trilogie“ (Podobojí – Kukly – Théta, souborně 1999). Stylem vyprávění rozvíjeného na hranici fikce a autobiografie i svou uvolněnou kompozicí má Komedie nejblíže k Thétě, využívá však ještě odvážněji – v pojetí vyprávěných příběhů i samotné funkce vypravěče, jehož řeč se ustavičně mísí a prolíná s úryvky řečí mnoha postav – vyšší míry záměrné i nezáměrné, z povahy fragmentárního podání plynoucí „neuspořádanosti“. Studie Vyvolání z nebytí se zaměřila k tomu, aby v mnohohlasém a navíc množství intertextových odkazů zvrstveném proudu (odvolávajícím se co chvíli k vlastnímu dílu i k textům jiných autorů) vyzdvihla jisté sjednocující významové dění, jež se rozrůstá a sílí navzdory vší rozdrobenosti fabulační linie. Hustá síť opakování a propojování motivů, jejich paralelismy a kontrasty a zároveň vystupňovaná dynamičnost vět, navozující dojem neustávajícího dění. vytvářejí v Komedii vlastní svět, který udržuje svou rovnovánu „na okraji chaosu“. Tak se zde například vynořují dvě protikladné a navzájem se doplňující šifry lidského existenciálního údělu: pustá pláň, do níž se svažují naše životy a věštící ručička mezi hroby nalezené panenky Libuše, která ukazuje do tmy – a přece svítí cestu.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Coverage:

1-24

Source:

Česká literatura | 2007 Volume:55 | Number:1

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false