Srdce Václava Talicha se ztratilo

Title:

Srdce Václava Talicha se ztratilo
K problému národní očisty
1. část
Václav Talich has lost heart
On the Purging of the Nation
Part I

Creator:

Křesťan, Jiří

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:e9976db2-2b8c-c1aa-b3dc-32ab9464076c
uuid:e9976db2-2b8c-c1aa-b3dc-32ab9464076c

Type:

article and TEXT

Description:

Autor se zabývá kulturně-politickými souvislostmi působení dirigenta Václava Talicha (1883–1961) v napětí mezi uměleckou svobodou a tlakem politické moci za první i druhé Československé republiky, v Protektorátu Čechy a Morava a v poválečném Československu. Určitou osou jeho výkladu v první části studie je složitý vztah Václava Talicha, který od vzniku Československa do konce druhé světové války stál v čele České filharmonie, a vlivného levicového profesora Univerzity Karlovy v Praze, historika, hudebního vědce a po roce 1945 i politika Zdeňka Nejedlého (1878–1962). Oba muži si nebyli vždy tak vzdáleni, jak by se dalo usuzovat z jejich konfrontace po roce druhé světové válce. Talich nebyl v meziválečném období stoupencem politické reakce, jak mu bylo později vytýkáno. V první polovině dvacátých let byl krátkou dobu členem sociálnědemokratické strany, k jeho blízkým přátelům náleželi i umělci výrazně levicově orientovaní, jako například Emil František Burian či Vítězslav Nezval. Sám Zdeněk Nejedlý nejednou ocenil ve svých recenzích jeho umění, vyjadřoval ovšem i kritické výhrady, pramenící z odlišného estetického vnímání hudby. K otevřené konfrontaci mezi oběma muži došlo v roce 1935, kdy se Talich ujal vedení opery Národního divadla, zatímco Nejedlý a jeho stoupenci prosazovali do funkce šéfa opery dirigenta a skladatele Otakara Jeremiáše. Možná nejblíže si stáli Nejedlý s Talichem v období takzvané druhé republiky, kdy shodně vystupovali na obranu národních kulturních hodnot. Od léta 1939 do roku 1940 byl Václav Talich pranýřován v tisku českých fašistů, cenzurním zásahům a útokům musel čelit i v Národním divadle. Studie si podrobně všímá problematických momentů, které byly Talichovi vytýkány po květnu 1945: jeho členství ve vedení dvou kolaborantských organizací – Českého svazu pro spolupráci s Němci a České ligy proti bolševismu, jakož i členství ve výboru Národní rady české; účasti na zájezdu českých kulturních pracovníků do Německa v roce 1940 a následného setkání s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem v pražském Národním divadle; projevu loajality k Německé říši, který pronesl v Obecním domě 12. července 1942, nedlouho po atentátu na Reinharda Heydricha; osobních a pracovních styků s ministrem lidové osvěty Emanuelem Moravcem, jenž byl ztělesněním české kolaborace. Autor přitom koriguje některá tvrzení publicistů a historiků o okolnostech zatčení Václava Talicha dne 23. května 1945 a propuštění z vazby 27. června téhož roku. Klade si také otázku, zda je opravdu nesporná osobní úloha Zdeňka Nejedlého při poválečném postihu Talicha, jak, to předpokládají jeho životopisci., The article is concerned with the cultural-political context of the life and work of great conductor Václav Talich (1883–1961). Talich found himself between artistic freedom and political pressure in the first and second Czechoslovak republics, the Protectorate of Bohemia and Moravia, and post-war Czechoslovakia. The complicated relationship between Václav Talich and Zdeněk Nejedlý (1878–1962), forms something like the axis of the author’s interpretation in this, the first part, of his article. From the beginning of the Czechoslovak Republic, in late 1918, to the end of the Second World War, in May 1945, Talich stood at the head of the Czech Philharmonic Orchestra. Nejedlý was an influential left-wing professor at Prague University, an historian, and musicologist, and, after 1945, the Communist Minister of Education and, briefly, Labour. The two men had not always been as distant from each other as one might judge from their confrontation after the Second World War. In the interwar years Talich had not been a proponent of rightwing politics, though he was later reproached for having been so. In the first half of the 1920s he had briefly been a member of the Social Democratic Party, and amongst his close friends were, for example, clearly left-wing artists like the writer-composer-dramatist-director Emil František Burian and the writer Vítězslav Nezval. On more than one occasion, Nejedlý himself praised Talich’s art in reviews, though he also expressed some reservations, which stemmed from a different aesthetic understanding of music. The two men came into open confrontation in 1935, when Talich became head of the Opera of the National Theatre, whereas Nejedlý and his supporters had been promoting the conductor-composer Otakar Jeremiáš for the job. Nejedlý and Talich may have been closest in the period of Second Republic (the several months from the signing of the Munich Agreement in late 1938 to the German occupation of mid-March 1939), when they both spoke out in defence of national Czech cultural values. From the summer of 1939 to 1940 Talich was pilloried in the Czech fascist press, and had to face censorship and attacks in the National Theatre as well. The article considers in detail all the problematic things Talich was reproached with after May 1945: his membership in the leadership of two collaborationist organizations – the Czech Association for Collaboration with the Germans (Český svaz pro spolupráci s Němci) and the Czech anti-Bolshevist League (Česká liga proti bolševismu), as well as his being a member of the committee of the Czech National, and Council (Národní rada česká); his participation in a 1940 visit to Germany by Czechs working in the arts, and the subsequent meeting with the Reich Minister of Propaganda Joseph Goebbels in the National Theatre, Prague; his speech pledging loyalty to the Reich, given in the Municipal House, Prague, on 12 July 1942, shortly after Reichsprotektor Reinhard Heydrich had been attacked by Allied parachutists; his personal and working relations with the Minister of Education and Public Enlightenment Emanuel Moravec, who was the embodiment of Czech collaboration with the Germans. The author also corrects some claims by journalists and historians about the circumstances of Talich’s arrest on 23 May 1945 and his release from prison about a month later. He asks as well whether Nejedlý’s personal role in the post-war prosecution of Talich was truly clear, as has been presumed by Talich’s biographers.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Source:

Soudobé dějiny | 2009 Volume:16 | Number:1

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false