Je v pražském jaru 1968 alternativa k dnešnímu kapitalismu?

Title:

Je v pražském jaru 1968 alternativa k dnešnímu kapitalismu?
Politická úvaha nad historickou interpretací
Is the Prague Spring of 1968 an alternative of the Capitalism of today?
Political reflections on a historical interpretation

Creator:

Suk, Jiří

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:eb244a29-e010-dca8-88fa-5e23dae017c0
uuid:eb244a29-e010-dca8-88fa-5e23dae017c0

Type:

article and TEXT

Description:

Autor se v textu inspirovaném knihou Jiřího Hoppeho Opozice ’68: Sociální demokracie, KAN a K 231 v období Pražského jara (Praha, Prostor 2009) zamýšlí nad paradoxními vztahy společnosti a politiky v roce 1968 a nad otázkou, zda se tehdy rodila alternativa ke kapitalistickému systému, jak to tvrdili reformní komunisté a dnes tvrdí někteří levicoví intelektuálové. Reformní politici se na jaře 1968 ocitli mezi mlýnskými kameny tlaku z Kremlu a probouzející se občanské společnosti. Nehodlali se vzdát své mocenské suverenity, která se vposledku odvozovala od autority moskevského centra, a zároveň si toužili uchovat popularitu a znovu získat legitimitu od veřejnosti, jejíž intence byly zcela v rozporu se záměry Moskvy. Veřejnost procházela živelnou, ale občansky ukázněnou diverzifikací a pluralizací názorů, zájmů a očekávání, která však nestačila zřetelněji vykrystalizovat. V létě 1968, a zvláště po vojenské okupaci země zavládla mezi politikou a veřejností iluzorní jednota, založená na fatálním nedorozumění. V pouličních protestech se spontánně zrodil politický program svobody a nezávislosti, jehož obhajobu očekávala veřejnost od politické reprezentace internované v Moskvě. Ta však nikdy nechtěla zajít tak daleko, důležitější bylo pro ni udržení moci a socialismus, který společnost nyní vnímala spíš jako ideál než jako programový cíl. Ve svobodných poměrech by nutně došlo ke konfrontaci různých představ a zájmů, které by nezůstaly omezeny na „demokratický socialismus“, tak jako tomu bylo po listopadu 1989. V závěru Suk polemizuje s vyzněním příspěvku Jana Mervarta v tomto diskusním bloku. V jeho zdůraznění nutnosti jiného, exaktnějšího zkoumání roku 1968, které by se opíralo o teoretická východiska sociálních dějin a odpoutalo se od překonané teorie totalitarismu, rozeznává přesvědčení o možnosti historie jako neutrální vědy, zbavené politických či ideologických preferencí a předpokladů. Ovšem jestliže by Mervartem kritizované „staronové pojetí“ pražského jara 1968 bylo nahrazeno jiným pojetím, jež by se například zakládalo na radikálním reformním potenciálu městských výborů KSČ, mělo by to nepochybně také své politické souvislosti a konsekvence., In this article, inspired by Jiří Hoppe’s Opozice ’68: Sociální demokracie, KAN a K 231 v období Pražského jara (Prague: Prostor 2009), the author considers the paradoxical attitudes of society and politicians in 1968 and the question of whether an alternative to the capitalist system had been born at that time (as was claimed by the Reform Communists back then and is argued by some left-wing intellectuals today). In the spring of 1968 the reformist politicians found themselves stuck between Kremlin pressure on the one hand and an awakening civil society on the other. They had no intention of relinquishing power, which they ultimately derived from the authority of Moscow, and they also longed to retain popularity and regain legitimacy from the public, whose intentions were quite contrary to Moscow’s. The public underwent a spontaneous, but civilly disciplined, diversification and pluralization of views, interests, and expectations, which, however, did not manage to crystallize clearly. In the summer of 1968, and particularly after the military occupation of the country, an illusory unity predominated between the politicians and the public, based on a fatal misunderstanding. In the street protests the political programme of liberty and independence was born and the public expected it would be defended by the Czechoslovak politicians interned in Moscow. But those men never wanted to go so far. For them it was more important to hold on to power and maintain the socialism that society now tended to perceive as an ideal rather than as a programme aim. In freedom there would necessarily have been a confrontation of various expectations and interests, which would not have remained limited to ‘democratic socialism’, as was the case after the Changes of November 1989. The author concludes by taking issue with the conclusions of Jan Mervart’s contribution to this block of articles. In his emphasizing the necessity of another, more exact kind of research on 1968, one based on theoretical starting points of social history and freed from the obsolete theory of totalitarianism, the author perceives a belief in the possibility of history as a neutral field of scholarship, stripped of political or ideological preferences and assumptions. Though the ‘resurrected conception’ of the Prague Spring of 1968, which Mervart criticizes, was substituted for by another conception, one which would be based, for example, on the radical reform potential of the Municipal Committees of the Czechoslovak Communist Party, that would surely also have its political contingencies and, consequences., and Diskuse

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Source:

Soudobé dějiny | 2010 Volume:17 | Number:3

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false