Text pojednává o vývoji a nesamozřejmosti estetického postoje k přírodě v evropské historii. Sleduje jednak původní zaměření na jednotlivý objekt a jednotlivé místo, a teprve pozdější „objevení“ postoje ke krajině (Řím, znovu až renesance). Text též sleduje postupný vývoj preferencí od krajiny zemědělské ke krajině a přírodě „volné“ a divoké (velehory, lesy) v 18. století. Autor vychází především z estetických textů a výtvarného umění, které doplňuje vlivy a paralelami v přírodních vědách. and The development of perceptions of nature and their scarcity within European history is outlined. This development begins with focusing on individual objects and one place only, only later did perceptions of the landscape as a whole appear (e.g. in Rome and the later Renaissance). A gradual development is described from a preference for agricultural landscape to admiration for wild nature and landscape (high mountains, forests) in the 18th century.