Onemocnění pankreatu jsou často doprovázeny pleuropulmonálními komplikacemi. Akutní pankreatitida může vyvolávat řadu patologických stavů v oblasti respiračního systému, mezi které patří hypoxemie, snížení transfer-faktoru (DLCO), snížení transfer-koeficientu (DLCO/VO), snížení maximálního středního výdechového průtoku ve střední polovině vydechnuté usilovné vitální kapacity (FEF25?75 %), elevace a/nebo paréza části bránice, atelektázy bazálních partií plic, jednostranné nebo oboustranné plicní infiltráty, mediastinální pseudocysta a pleurální výpotek. Nejnebezpečnější komplikací akutní pankreatitidy je syndrom akutního dechového selhání. U chronické pankreatitidy je někdy přítomen rozsáhlý, rekurentní pleurální výpotek s velmi vysokou koncentrací amylázy v pleurální tekutině. Nejčastější příčinou tohoto pleurálního výpotku je pankreatikopleurální píštěl (PPP). Popisujeme náš soubor 3 pacientů s PPP a pleurálním výpotkem, hodnotíme klinické příznaky, diagnostiku a léčbu., Petr Jakubec, Vítězslav Kolek, Vlastimil Procházka, and Lit. 49
Problematika idiopatických střevních zánětů přitahuje nejen gastroenterology, ale i ostatní lékařskou veřejnost již od počátku minulého století, doby objevu této skupiny zánětlivých autoimunitních chorob. Výjimkou mezi gastroenterology přirozeně nebyl ani doyen české gastroenterologie, profesor MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc., který podstatnou část svého života zasvětil výzkumu zánětlivých střevních onemocnění, zejména ulcerózní kolitidy. Pro současné století je charakteristický velmi rychlý rozvoj vědeckého výzkumu a téměř okamžité zavádění výsledků vědeckého poznání do klinické praxe. V oblasti idiopatických střevních zánětů jsou to především pokroky v diagnostice a terapii. Vyšetření tenkého i tlustého střeva magnetickou rezonancí patří k vrcholu v neinvazní diagnostice dolní části trávicího traktu. Podávání biologické léčby nemocným s nejtěžšími formami idiopatických střevních zánětů je nutno považovat za přelom od zavedení kortikoidů do terapie idiopatických střevních zánětů v 50. letech minulého století., The inflammatory bowel diseases have been an interesting topic not only for gastroenterologists, but also for other medical professionals, since the beginning of the last century, when this group of inflammatory autoimmune diseases was revealed. Logically, the doyen of Czech gastroenterology, Professor MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc., who dedicated a substantial part of his life to research into inflammatory bowel disease, particularly ulcerative colitis, was no exception. The current century is characterized by a very rapid development of scientific research and almost immediate introduction of scientific knowledge into clinical practice. In the area of inflammatory bowel diseases, the biggest advances have been made in diagnosis and therapy. The examination of the small bowel and large bowel by magnetic resonance belongs at the very pinnacle in the non-invasive diagnosis of the lower part of the gastrointestinal tract. The administration of biological therapy to patients with the most severe forms of inflammatory bowel diseases should be considered a breakthrough since the introduction of corticosteroids into the therapy of inflammatory bowel diseases in the 1950s., and Michal Konečný, Jiří Ehrmann