Úvod: Systémový lupus erythematodes (SLE) je chronické autoimunitní onemocnění charakterizované multisystémovým postižením. Cílem naší studie bylo ozřejmit výskyt snížených hodnot koncentrací imunoglobulinů (s-Ig) v séru v populaci nemocných se SLE. V retrospektivní studii bylo zhodnoceno 799 výsledků vyšetření s-Ig získaných od 157 nemocných splňujících revidovaná klasifikační kritéria. Výsledky: Sérová koncentrace imunoglobulinů nižší než dolní hranice normy byla zjištěna celkem u 29 ze 157 nemocných (18,5 %). Nejčetnější byl výskyt izolovaného snížení IgG 12 ze 157 (7,6 %), 2 nemocné naplňovaly kritéria selektivního deficitu IgA a v jednom případě se jednalo o vzácnou koincidenci s běžnou variabilní imunodeficiencí (common variable immunodeficiency – CVID). Článek podrobněji prezentuje 2 případy nemocných se SLE komplikované těžkou hypogamaglobulinemií a infekcemi vyžadujícími dlouhodobou substituční léčbu imunoglobuliny. V prvním případě se jedná o vysoce pravděpodobný případ běžné variabilní imunodeficience a v případě druhém pak o léky indukovanou hypogamaglobulinemii. Tato žena s anamnézou maligního lymfomu a současným závažným multiorgánovým postižením při SLE byla léčena rituximabem po selhání konvenční léčby. Závěr: S protilátkovými deficiencemi se můžeme setkat i u nemocných se SLE. Opakované měření sérové koncentrace imunoglobulinů by mělo být součástí rutinního sledování těchto nemocných. Na možnost CVID bychom měli myslet v případě opakujících se sinopulmonárních infekcí, zejména v kombinaci s absencí aktivity SLE. Léčba rituximabem může vést i u nemocných se SLE k dlouhodobé supresi B-lymfocytů s rozvojem sekundárního protilátkového deficitu, který v některých případech vyžaduje substituční léčbu imunoglobuliny., Introduction: Systemic lupus erythematosus (SLE) is a chronic autoimmune multisystem disease. The aim of our study was to clarify the frequency of decreased serum immunoglobulin levels in SLE patients. There were evaluated 799 results of serum immunoglobulin levels gained from 157 patients fulfilling revised ACR criteria in the retrospective study. Results: The immunoglobulin levels under the normal range were found in 29/157 (18.5 %) patients. The most frequent was isolated reduction of IgG 12/157 (7.6 %), two persons fulfilled criteria for selective IgA deficiency, and one case possible diagnosis of common variable immunodeficiency (CVID). Additionally we report two cases of SLE patients complicated by severe hypogammaglobulinaemia and infectious complications with necessity of long-term immunoglobulin substitution therapy. The diagnosis of CVID is highly probable in the first case. The second case presents sever drug-induced hypogammaglobulinaemia. This female with lymphoma history and multiorgan impairment due to acute SLE was treated with rituximab after convention therapy failure. Conclusion: Humoral immunodeficiency may occur in SLE patients. The monitoring of serum immunoglobulin levels could be a routine in these patients. The CVID diagnosis is possible in patients suffering from recurrent sinopulmonary infections, especially in combination with absence of lupus activity. Rituximab therapy could cause long-term suppression of B lymphocytes with secondary humoral deficiency requiring immunoglobulin substitution therapy., and Pavlína Králíčková, Eva Malá, Doris Vokurková, Ondřej Souček, Irena Krčmová, Zbyněk Hrnčíř
Ačkoliv vznik alergické rýmy či alergického bronchiálního astmatu bývá obvykle spojován s dětským věkem, nemusí tomu tak být zcela. Prevalence alergických onemocnění v seniorském věku je udávána kolem 5 %. Alergická onemocnění ve věku nad 65 let nezahrnují pouze alergická onemocnění dýchacích cest. Mezi časté obtíže jsou uváděny kožní alergické projevy a lékové alergie/ intolerance, alergie na hmyzí bodnutí. Pokud byla inhalačními alergeny testována populace nad 80 let, byly pozitivní prick testy ještě v 7 % testované seniorské skupiny. Alergická rýma provázena slizničním eozinofilním zánětem je lokálním projevem systémového alergického onemocnění. Jedná se o imunopatologický stav rizikový z hlediska rozvoje bronchiálního astmatu, proto je důležité seniorského rinitika odeslat k funkčnímu vyšetření plic. Fenotyp bronchiálního astmatu ve stáří není zásadně odlišný, ačkoliv imunosenescence modifikuje obraz bronchiálního astmatu. Negativní vliv na průběh bronchiálního astmatu má i přirozený pokles síly dýchacích svalů, zvýšená celková rigitida hrudního koše a pokles plicní elasticity v seniorském věku. Stupňovitá farmakoterapie bronchiálního astmatu k dosažení kontroly nad chorobou vyžaduje pravidelnou léčbu jak protizánětlivou, tak bronchodilatační. Snažíme se o jednoduchý léčebný režim s dávkováním maximálně 2krát denně. Významná je volba inhalačních léků s častou kontrolou správné techniky inhalace., Even though the onset of allergic rhinitis and allergic bronchial asthma is usually being linked to childhood, this may not always be the case. The prevalence of allergic diseases reported in older age patients is about 5%. Allergic diseases in patients above 65 years of age include more than just the respiratory tract disorders. Allergic skin reactions, allergic drug intolerance and allergic reactions to insect bites are among the most frequent complaints. Inhalation allergy testing in a population of patients above 80 years of age resulted in positive prick tests in as many as 7% of the senior population. Allergic rhinitis associated with mucosal eosinophilic inflammation is a local sign of a systemic allergic disorder. This is a high risk immunopathological state particularly with respect to potential development of bronchial asthma; this is why it is imperative to refer an older patient with rhinitis for pulmonary function assessment. Older age bronchial asthma phenotype is not essentially different even though immunosenescence modifies the picture of bronchial asthma. Natural loss of respiratory muscle tone, increased rigidity of thoracic cage and a reduction of lung elasticity in older age all have a negative effect on the course of bronchial asthma. Stepwise approach to pharmacological asthma management requires continuous anti-inflammatory as well as bronchodilator treatment. We should aim for a simple regimen with no more than twice daily dosing. Important is the choice of inhalation agents and frequent inspections of the inhalation technique., I. Krčmová, B. Král, and Lit.: 12