Pohybová aktivita je v léčbě diabetu neprávem často podceňována a málo využívána. Jedním z důvodů, proč není v praxi často využívána, je obava z poškození, zvláště u pacientů s komplikacemi diabetu. Pohybová aktivita hraje důležitou roli v prevenci progrese periferní neuropatie a vliv má především na rozvoj svalové síly a schopností nahradit funkci poškozenou postižením nervových vláken. Prokazatelný efekt na neuropatii je zaznamenáván již po několika týdnech pravidelného cvičení, dlouhodobé programy pak prokazují bezpečnost z hlediska výskytů ulcerací při dodržování základní péči o dolní končetiny. Při přítomné autonomní neuropatii nelze předvídat reakci srdeční resp. tepové frekvence ani krevního tlaku. Vzhledem k dalším rizikům (němé ischemie apod) je vhodné provést před plánovanou preskripcí pohybové aktivity zátěžový test. Monitorování krevního tlaku, srdeční frekvence a glykemie v průběhu prvních hodin pohybové aktivity je samozřejmostí. U pacientů s autonomní neuropatií gastrointestinálního traktu může významně ovlivnit složení stravy nejen schopnost pohybové aktivity, ale může ovlivnit i vznik hypoglykemií vzhledem ke zpomalenému vstřebávání sacharidů u těchto pacientů. Dalším rizikem u pacientů s autonomní neuropatií je ortostatická hypotenze, která může být potencována antihypertenzivy při hypertenzi bílého pláště. Preskripce u pacientů s retinopatií záleží na formě a stupni retinopatie. Pouze proliferativní retinopatie může významně omezit preskripci pohybové aktivity a vždy je třeba konzultovat s očním lékařem. U pacientů s nefropatií je pro preskripci rozhodující stadium renální insuficience. Preskripce je pak ovlivněna kromě stupně renální insuficience přítomností dalších komorbidit. Pohybová aktivita je zásadní i u pacientů v dialyzačním programu resp. po transplantaci ledvin, protože zachování periferních svalů a jejích funkcí nejen, že zlepšuje prognózu, ale především zlepšuje kvalitu života a udržuje soběstačnost., Physical activity is often underestimated and little used in the treatment of diabetes. The fear of damage, especially in patients with diabetes complications is one of the reasons why it occurs. Physical activity plays an important role in prevention of the progression of peripheral neuropathy and its impact is primarily on the development of muscle strength and the ability to replace the function of nerve fibers damaged disabilities. Demonstrable effect on neuropathy is already recorded a few weeks of regular exercise, long-term programs then demonstrate the safety of occurrence of ulcers in compliance with basic foot care. Present autonomic neuropathy cannot predict response to cardiac respectively, heart rate and blood pressure. Due to other risks (silent ischemia, arrhythmia etc.), it is appropriate to stress test before a prescription of exercise programs. Monitoring of blood pressure, heart rate and blood glucose during the first hours of physical activity is necessary. In patients with autonomic neuropathy of the gastrointestinal tract may significantly affect the composition of the diet not only the ability of physical activity, but can also affect hypoglycaemia due to a slow carbohydrate absorption in these patients. Another risk in patients with autonomic neuropathy is orthostatic hypotension, which may potentiate antihypertensive drugs in „white coat“ hypertension. Prescription of patients with retinopathy depends on the form and degree of retinopathy. Only proliferative retinopathy can significantly reduce exercise prescription, and it is always necessary to consult with ophthalmologist. In patients with nephropathy is an important stage of renal insufficiency for prescription of physical activity. Prescription is then influenced by the degree of renal insufficiency in addition to the presence of other associated diseases (anemia, hypertension, osteopathy etc.). Physical activity is essential in patients on dialysis respectively. After renal transplantation as maintaining peripheral muscle and its functions not only improves the prognosis, but also improves the quality of life and self-sufficiency is maintained., and Martin Matoulek
V přehledu jsou popisovány aerobní fyzickou aktivitou indukované změny lipidů. Tyto výsledky srovnáváme se skupinou 25 netrénovaných dobrovolníků, kteří docházeli po dobu 3 měsíců do rekondičního centra 1. LF UK. Byl prokázán signifikantní pokles nejen triglyceridů a HDL-cholesterolu, ale i aterosklerotického indexu. Nezaznamenali jsme signifikantní změny LDL-cholesterolu a celkového cholesterolu. Aerobní fyzickou aktivitou lze docílit změny lipidogramu v našich podmínkách i u osob s vysokou hmotností. Na indikaci pravidelné fyzické aktivity obézních by nemělo být v praxi zapomínáno., Zuzana Stránská, M. Matoulek, P. Fábin, and Lit. 22
Fyzická aktivita je základním nefarmakologickým opatřením v léčbě diabetu 2. typu. Přesto jenom nepatrné množství diabetiků provozuje pravidelnou pohybovou aktivitu. Jedním z důvodů, proč diabetici ?necvičí?, je to, že nemají většinou možnost pod odborným dohledem vyzkoušet fyzickou zátěž a dostatečně poznat její účinky např. na hladinu cukru. Je velmi složité stanovení optimální intenzity fyzické aktivity např. u obézního diabetika. V roce 2001 byl v prostorách 1. lékařské fakulty UK v Praze otevřeno první rekondiční centrum VŠTJ MEDICINA Praha ve spolupráci se III. interní klinikou a Ústavem tělovýchovného lékařství 1. lékařské fakulty UK Praha. V současné době je registrováno více než 2 000 členů, z nichž je asi 60 % pacientů s metabolickým syndromem. Denně jich více než 150 cvičí pod vedením odborných instruktorů. Hlavním cílem rekondičního centra je pacienty naučit správných zásad při provozování pohybových aktivit tak, aby byli schopni v domácím prostředí pokračovat v doporučeních svých instruktorů. Správné pochopení významu pohybové aktivity a ověření v praxi pod vedením zkušených instruktorů zlepšuje komplianci a výrazně mění kompenzaci diabetu, a tím i zlepšuje prognózu těchto nemocných. and Petr Fábin, Martin Matoulek
Fyzická aktivita hraje důležitou roli v léčbě metabolického syndromu, resp. diabetu 2. typu nebo obezity. Pouze necelých 20 % dospělé populace alespoň 2krát týdně provozuje fyzickou aktivitu. Z hlediska účinku fyzické aktivity je důležité sledovat tyto parametry: frekvence, intenzita a doba trvání. Nejobtížnější u obézních, resp. pacientů s metabolickým syndromem je stanovení optimální intenzity. Pro sledování intenzity fyzické aktivity se nejčastěji používá srdeční, resp. tepová frekvence. U pacientů, kteří užívají léky ovlivňující srdeční frekvenci, se užívá Borgova stupnice subjektivného vnímání fyzické zátěže. Pro optimální stanovení intenzity je nutné u těchto pacientů použít zátěžové testy. Pro nejpřesnější stanovení je vhodná kombinace spiroergometrie a CHR (clamped heart rate) testu. V praxi je ale dostatečné většinou kombinace současně ergometrie s Borgovou stupnicí. Sledování parametrů zátěže během cvičení zlepšuje komplianci pacientů a následně i výsledky cvičení., Martin Matoulek, and Lit. 5