Design: Chemoterapie BOVAPEC je modifikací časově intenzifikovaného protokolu Stanford V, účinné a relativně málo toxické primární léčby pokročilých stadií Hodgkinova lymfomu (HL). Mustargen byl nahrazen méně myelotoxickým cyklofosfamidem, a tato chemoterapie byla podána nemocných se středně pokročilým stadiem HL. Materiál a metodika: Primární léčbu s BOVAPEC zahájilo 62 pacientů. Plánovanou chemoterapii absolvovalo v plném rozsahu 60 nemocných (97 %) a medián celkové délky její aplikace byl 13 (12?18) týdnů. 31 pacientů (50 %) podstoupilo adjuvantní ?involved field? radioterapii (RT). Medián sledování souboru po ukončení léčby byl 37 (rozmezí 8?85) měsíců. Výsledky: Neutropenie 3. a 4. stupně byla pozorována v průběhu léčby u 14 nemocných (23 %), ale ani u 1 pacienta nebyla provázena závažnými infekčními komplikacemi. Manifestace časné nehematologické toxicity nepřesáhla 2. stupeň. 58 pacientů (94 %) dosáhlo kompletní remise HL. Relaps choroby byl zatím pozorován u 11 nemocných (19 %) a pravděpodobnost 5letého přežití bez známek choroby (DFS) je 72 %. Kombinace chemoterapie BOVAPEC s radioterapií (RT) v primární léčbě byla spojena s vyšší, i když statisticky zatím nevýznamně, pravděpodobností 5letého DFS (88 % vs 58 %; p = 0,08). Závěr: Režim BOVAPEC se svou akceptovatelnou toxicitou může představovat účinný primární léčebný přístup pro nemocné se středně pokročilým stadiem HL. Adjuvantní RT je nezbytnou součástí primární léčby u všech pacientů s iniciálně velkými pakety uzlin (?bulk?) a/nebo zbytkovou lymfadenomegalií., Luděk Raida, Tomáš Papajík, Karel Indrák, and Lit. 24
Sinding-Larsen-Johansson syndrom je komplex změn při entezopatii kraniálního úponu patelárního ligamenta na apex patelly s projevy osteochondrózy patelly provázené bolestí ventrálního kompartmentu kolenního kloubu. Syndrom SLJ bývá diagnostikovaný u mladých sportovců ve věkovém rozmezí nejčastěji 10-14 let. Kazuistika poukazuje na význam stanovení včasné diagnostiky SLJ syndromu magnetickou rezonancí a zahájení adekvátní terapie u mladého aktivního fotbalisty. Syndrom SJL je vzácnou, ale důležitou diagnózou pro určení příčiny patelofemorální bolesti mladých pacientů., Sinding-Larsen-Johansson syndrome is a complex of changes in the enthesopathy of the cranial insertion of the patellar ligament to the patella apex with manifestations of patella osteochondrosis accompanied by pains in the ventral compartment of the knee joint. SLJ syndrome is usually diagnosed in young athletes, mostly aged from 10 to 14. Case study highlights the importance of establishing an early diagnosis of SLJ syndrome by magnetic resonance imaging and the commencement of an adequate therapy for an active young footballer. SJL syndrome is a rare but important diagnosis to determine the cause of patellofemoral pain in young patients., Boris Pauček, and Literatura
Cíl: Stanovit podíl četnosLi leze šlachy dlouhé hlavy bicepsu (LHBT) na dysfunkci ramenního kloubu. Ověřit předpokládaný vztah leze LHBT k dalším typům současného poškození struktur ramenního kloubu. Posoudit vztah leze LHBT k impingement syndromu. Metodika: Retrospektivně byla hodnocena leze šlachy dlouhé hlavy bicepsu v souboru 79 pacientů, který tvořilo 55 mužů (41,8 ? 13,1 let) a 24 žen (50,4 ? 13 let) odeslaných v období 2011-2012 k vyšetření magnetickou rezonancí (MR) pro dysfunkci ramenního kloubu. Nepřímou MR artrografií jsme vyšetřili 88,6% pacientů, ostatních 11,4 % vyšetření bylo provedeno nativní MR. Pacienti byli vyšetřeni na přístroji Signa HDxT 1,5T (GE Healthcare, Milwaukee) v sekvencích: TI FS ve třech rovinách, MERGE axiálně, STIR koronálně. U nepřímé MR artrografie jsme intravenózně aplikovali 1 molární gadoliniovou kontrastní látku v dávce 0,1 ml/kg. K posouzení závislostí lézí ramenního kloubu jsme použili test rozdílů relativních četností. Nulová hypotéza byla zamítána na hladině statistické významností p < 0,05. Výsledky: Ve sledovaném souboru byl vysoký výskyt leze dlouhé šlachy bicepsu, která byla prokázána u 38 % pacientů (36,4 % mužů a 41,7% žen). Leze šlachy dlouhé hlavy bicepsu se vyskytovala u 43,9 % případů subakromiálního impingementu, u dalších typů impingement syndromů byl současný výskyt statisticky významně nižší: 16,7 % u subkorakoideálního a 6,7 % u posterosuperiorního impingementu. Závěr: Ze studie vyplývající výsledky vysokého podílu leze LHBT na dysfunkci ramenního kloubu nás při hodnocení poruch ramenního kloubu nabádají ke zvýšené pozornosti při hodnocení této struktury. Pozornost je nutné věnovat i posouzení možnosti současné leze LHBT a dalších sdružených patologií ramenního kloubu., Aim: To determine the frequency of the impact of lesions of the long head of the biceps tendon (LHBT) on dysfunctions of the shoulder joint. To examine the supposed relationship of the lesions of the LHBT to other types of simultaneous impairment of structures of the shoulder joint. To assess the relationship of the lesions of the LHBT to the impingement syndrome. Method: The lesions of the long head of the biceps tendon were retrospectively evaluated in a set of 79 patients, which consisted of 55 males (41.8 ? 13.1 years) and 24 females (50.4 ? 13 years), who, in the period 2011-2012, underwent magnetic resonance imaging (MRI) for dysfunctions of the shoulder joint. We used indirect MR arthrography to examine 88.6% of the patients who were examined; the other 11.4% of the patients were examined using native MR examination. The patients were examined using HDxT 1.5T Signa (GE Healthcare, Milwaukee) in the following sequences: TI FS in three planes, MERGE axial, STIR coronal. For the indirect MR arthrography we applied the 1 mol gadolinium contrast agent intravenously (dosage 0.1 ml/kg body weight). To assess the dependence of the shoulder joint lesions, we applied the software test of differences in relative frequencies. The null hypothesis was rejected at the level of statistical significance of p < 0.05. Results. In the set of patients, there was a high incidence of lesions of the long head of the biceps tendon, which were found in 38% of the patients (36.4% of the men and 41.7% of the women). Lesions of the long head of the biceps tendon were observed in 43.9% of the cases of subacromial impingement, while for other types of impingement syndromes the coincidence was statistically significantly lower: 16.7% for subcoracoid impingement and 6.7% for posterosuperior impingement. Conclusion. The study shows that the impact of lesions of the LHBT on the dysfunction of the shoulder joint is relatively high, which suggests that greater attention should be paid to the evaluation of this structure when examining dysfunctions of the shoulder joint. It is also necessary to assess the possibility of the coincidence of lesions of the LHBT and associated pathologies of the shoulder joint., Boris Pauček, Ivan Vařeka, Radomír Holibka, and Literatura
Cíl: Charakterizovat změny struktur kolenního kloubu, které se podílejí na poruše funkce kloubu po plastice předního zkříženého vazu. Metodika: V souboru 44 pacientů po operaci předního zkříženého vazu odeslaných k vyšetření magnetickou rezonancí pro potíže v operovaném kolenním kloubu jsme hodnotili celistvost náhrady LCA a výskyt dalších strukturálních změn kloubu. V souboru bylo 36 mužů (81,8 %) a osm žen (18,2 %). Medián věku pacientů byl 31, 0 let, minimální věk 18 let a maximální věk 52 let. Pacienty jsme vyšetřili na přístroji Signa HDxT 1,5T (GE Healthcare, Milwaukee, USA) s použitím cívky HD 1,5T knee coil. Výsledky: V souboru 44 vyšetřených pacientů po plastice LCA jsme u tří pacientů (6,8 %) diagnostikovali selhání graftplastiky LCA. U dalších pacientů s příznivým průběhem graftu LCA, ale s klinickými obtížemi v kolenním kloubu jsme prokázali následné leze, které se podílely na pooperačním dyskomfortu pacientů. Šlo o leze menisků v 88,6 %, akcentovanou nitrokloubní tekutinu v 75 %, kostní edém v 45,5 %, prosáknutí Hoffova tělesa v 36,4%, náplň Bakerovy pseudocysty v 15,9%, lézi laterálního kolaterálního vazu v 11,4 %, lézi zadního zkříženého vazu v 6,8 %. U dvou pacientů (4,5 %) jsme vyšetřili z důvodu předchozího selhání reoperovaný, nyní pevný graft LCA. Závěr: Mezi nejčastější příčiny dysfunkce kolenního kloubu po plastice LCA mimo selhání graftu LCA patří leze menisků, zmnožení nitrokloubní tekutiny, kostní edém, prosáknutí Hoffova tělesa, náplň Bakerovy pseudocysty, leze laterálního kolaterálního vazu, leze zadního zkříženého vazu. Diagnostika a přesné určení typu leze kolenního kloubu je pro ošetřujícího lékaře důležitá z důvodu stanovení dalšího konzervativního nebo chirurgického terapeutického postupu. Klíčová slova: graftplastika předního zkříženého vazu, kolenní kloub, magnetická rezonance, ruptura náhrady předního kříženého vazu, Aim: To characterize changes in the structures of the knee joint which contribute to the failure of the joint to function after the reconstruction of the anterior cruciate ligament. Methods: In a group of 44 patients after surgery of the anterior cruciate ligament sent for MRI examination for problems in the knee joint that had been operated on, we evaluated the integrity of the ACL replacement and the occurrence of other structural changes in the joint. The group comprised 36 men (81.8%) and 8 women (18.2%). The median age of the patients was 31.0 years, the minimum age was 18 years and the maximum age was 52 years. The patients were examined with the HDxT Signa 1.5 T (GE Healthcare, Milwaukee, USA) using the HD 1.5T knee coil. Results: In the group of 44 patients examined after ACL reconstruction, we diagnosed a failure of the ACL graft in 3 patients (6.8%). For other patients with a favorable course of the ACL graft, but with clinical problems in the knee joint, we demonstrated subsequent lesions that caused postoperative discomfort in the patients. These lesions include a me-niscal lesion in 88.6%, increased synovial fluid in 75%, a bone edema in 45.5%, Hoffas fat pad syndrome in 36.4%, filling of the Baker pseudocyst in 15.9%, a lesion of the lateral collateral ligament in 11.4% and a lesion of the posterior cruciate ligament in 6.8%. In 2 patients (4.5%) we examined a currently stable ACL graft that had been reoperated because of the failure of a previous graft. Conclusion: The most common causes of dysfunction of the knee joint after ACL reconstruction, besides the failure of the ACL graft, include a meniscal lesion, an increase in the amount of synovial fluid, a bone edema, Hoffas fat pad syndrome, filling of the Baker pseudocyst, a lesion of the lateral collateral ligament and a lesion of the posterior cruciate ligament. Diagnosis and accurate determination of the type of lesion of the knee joint are important for an orthopedic surgeon because of the determination of further conservative or surgical therapeutic procedures. Key words: graft anterior cruciate ligament reconstruction, knee joint, magnetic resonance, rupture of the anterior cruciate ligament replacement, Pauček B., Smékal D., Opavský J., Holibka R., Zapletalová J., and Literatura