This article makes a plea for a more explicitly intentional and political-strategic analysis of post-communist public policy pathways. The author analyses a set of social and labour-market policies implemented in the Czech Republic (pro-active job loss prevention) compared to Hungary and Poland (large-scale non-elderly retirement), and indicates why, far from being fully constrained by structural or external variables or by international pressures, political elites were able to design policy packages that served to reduce anti-reform protests. Once enacted at a formative historical turning point, these early policies fundamentally reshaped the subsequent operational space of post-communist politics throughout the 1990s. They crystallised the distinct pathways of post-communist welfare regimes, and they enabled early, and irreversible, democratic and market reform progress. While seemingly inefficient, and definitely costly in public-fi-nance terms, these policy packages contained a degree of political rationality, as they contributed to the making of the great Czech, Hungarian, and Polish transition success stories, in an otherwise highly heterogeneous population of postcommunist transition cases.
Isophotes of comet Arend-Roland were constructed from 20 photographs gained by objective Tessar 1 : 4,5, f = 18 cm. The photographs were exposed in the visible spectral region in integral light, and with orange and blue filters on panchromatic emulsion of Agfa ISS plates (21/10 Din). The plates were measured on recording microdensitometer. The extreme measurable extent of the normal tail was 7° and of the anomal tail 1,5°.
The study presents some corpus-based results about dispositional reflexive constructions in Czech. One type of Czech dispositional reflexives expresses the evaluation of a mental state with regard to an event associated with the predicate (Snad se mu žije lehčeji.). The evaluation of experiencing an underlying event in a particular way is usually encoded lexically by an adverbial phrase, the licensing conditions of which have not yet been investigated both within Western formal approaches (''manner adverb'', ''some adverbial modification'') and within the Slavic grammatical tradition. Based on the analysis of corpus data, the formal (lexical, syntactic and prosodic) properties of this (explicit or implicit) adverbial argument will be examined. Then the frequency distribution of the adverbial argument (initial, preverbal, postverbal, final) within the clause will be established. Attention will also be given to the frequency of specific adverbs in both affirmative and negative clauses. Furthermore, an explanatory account of the adverbial selection in dispositional reflexives will be developed. When a reflexive verbal form is combined with an adverb (θ-identification), different main types of manner adverbs need to be distinguished, according to the semantic feature of ''activation'' of the adverb [eval] and the θ-grid (<θ-Exp>, <θ- x>): obligatory evaluative (nerado ''unwillingly''), facultative evaluative (výborně ‘excellently‘) pragmatically evaluative (přirozeně ''naturally'') and non-evaluative adverbs (rozhořčeně ''indignantly'', rychle ''quickly''). Within the class of evaluative adverbs, one can further differentiate between primary evaluative adverbs (dobře ''well'') and secondary evaluative adverbs (vesele ''cheerfully''), according to their semantic structure. The behaviour of adverbs that do not define their pole as either positive or negative (normálně ''normally'', nějak ''somehow''), or those that can be tied contextually to both poles (zvláštně ''oddly'') will be outlined briefly. Finally, the proposed paper will discuss three distinct functions of the modifier sám, -a, -o (''alone'') in syntactic reflexives: autocausative, autoagentive and - last but not least - dispositional. and V této studii prezentujeme výsledky korpusového šetření z oblasti impersonálních reflexivních dispozitiv. Jeden typ českých dispozičních konstrukcí vyjadřuje hodnocení mentálního stavu se zřetelem k události specifikované predikátovým výrazem (Snad se mu žije lehčeji.). Taková evaluace prožívání události je zpravidla lexikálně specifikována adverbiálními výrazy, jejichž charakteristika nebyla doposud v západních formálních popisech (''manner adverbs'') ani ve slavistické literatuře (''hodnotící adverbiální výraz'') podrobněji zachycena. Na základě pozo-rování korpusových dat nejdříve zjišťujeme formální prostředky (explicitního a implicitního) evaluativního adverbiálního argumentu. Zároveň statisticky vyhodnocujeme za prvé frekvenční distribuci slovosledné pozice adverbia (počáteční, antepozice, postverbální, koncová) v jednotli-vých dispozičních strukturách a za druhé frekvenci konkrétních příslovcí jednak v kladných, jednak v záporných dispozitivech. Poté je podána teoretická koncepce adverbiální selekce v e-flexivních dispozitivech. Při spojení reflexivní formy slovesa s adverbiem (tzv. θ-identifikaci) roz-lišujeme podle aktivace sémantického rysu [±eval] a θ-struktury (<θ- -Exp>, <θ-x>) obligátně evaluativní adverbia (nerado) od fakultativně evaluativních (výborně), pragmaticky evaluativních (přirozeně) a non-evaluativních (rozhořčeně, rychle). Dále dělíme třídu evaluativních adverbií podle jejich sémantické komponentní struktury na primárně (dobře) a druhotně (vesele) evaluativní. Okrajovou pozornost věnujeme i příslovcím, která svou pólovou specifikaci [pozitivně - negativně] bud’ blíže nedefinují (normálně, nějak) nebo naopak, která zároveň vystihují jak pozitivní, tak i negativní hodnocení (zvláštně). Na závěr vymezujeme tři funkce výrazu sám, -a, -o v reflexívních konstrukcích: funkci autokauzativní, autoagentivní a dispoziční.