We obtain the boundedness of Calderón-Zygmund singular integral operators T of non-convolution type on Hardy spaces Hp(X) for 1/(1 + ε) < p < 1, where X is a space of homogeneous type in the sense of Coifman and Weiss (1971), and ε is the regularity exponent of the kernel of the singular integral operator T. Our approach relies on the discrete Littlewood-Paley-Stein theory and discrete Calderón’s identity. The crucial feature of our proof is to avoid atomic decomposition and molecular theory in contrast to what was used in the literature., Yayuan Xiao., and Obsahuje bibliografii
Explikácia patrí medzi kľúčové metódy analytickej filozofie. V tejto práci predstavujem návrh explicitného odlíšenia metódy explikácie od jej výsledku. V nadväznosti na prácu Rudolfa Carnapa sa snažím jeho explikačný projekt rozvinúť. Poukazujem na otvorené problémy Carnapovych kritérií adekvátnej explikácie; ukazujem, v čom sa explikácie od definícií líšia, aká je ich logická forma a ktoré explicitné kroky sú typické pre metódu explikácie. Napokon, približujem dôvody, pre ktoré je možné explikáciu (t.j. výsledok explikovania) chápať ako reláciu nahradenia medzi významovou charakterizáciou a definíciou určitého druhu., Explication belongs among the core methods of analytic philosophy. In the paper I propose to distinguish explicitely between the method of explication and its outcome. Building on the explication project of Rudolf Carnap, I attempt to elaborate upon his work. I point out the open issues arising from Carnap's criteria of adequate explication. I present the aspects in which explications differ from definitions, a logical form of explications as well as the explicit steps that are characteristic for the method of explication. Finally, I consider reasons to conceive explication (in the sense of a product of explicating) to be a relation between meaning characterization and an appropriate definition., and Lukáš Bielik.
Článek se věnuje problematice vytěsňování rodného jazyka ve venkovské vystěhovalecké komunitě ve Spojených státech a vztahu tohoto fenoménu k procesům asimilace národnostních skupin do většinové angloamerické společnosti. Odpoloviny 19. století do první světové války byl Texas cílem soustavného vystěhovalectví z Čech, Moravy a rakouské části Slezska, tedy z oblastí ovládaných po několik století, předcházejících založení Československa v roce 1918, Rakouskem. Češi a Moravané usídlení na farmách v úrodném zemědělském vnitrozemí středního Texasu si uchovali svůj jazyk a prvky kultury svých předků po půldruhé století. Během posledních padesáti let tohoto období, v době po druhé světové válce a po zavedení televize celková asimilace jejich komunitu dramaticky změnila. Zatímco Češi a Moravané přehodnotili hranice a definici své národnostní příslušnosti, je jasné, že tyto procesy byly v mnoha směrech určovány změnou jazyka. Zachování takových tradic, jako byly svatební zvyky a svátky staré vlasti, bylo v texaské komunitě úzce svázáno s uchováváním jazyka předků. Dnes už Češi a Moravané netvoří komunitu, v níž jedinci definují svou identitu především prostřednictvím českého jazyka, národnostní příslušnosti a kultury. Převažuje anglický monolingvismus, ačkoliv někteří příslušníci starší generace, které můžeme nazývat polovičními mluvčími, posledními mluvčími nebo „pamětníky“ jazyka, si uchovávají částečnou znalost jazyka předků. Hovorový jazyk předků má dnes ryze symbolickou funkci a již není užíván pro aktivní komunikaci. Během 80. let 20. století prodělala národnostní příslušnost jakousi formu znovuzrození, když mladí aktivisté, z nichž většina nemluví ani nečte česky, opětně vybudovali svou kulturu a identitu, aniž se vrátili k českému jazyku a literatuře.