Text se zaměřuje na při jetí a vnímání darwinismu v českých zemích v 19. století, kdy bylo šíření a interpretace Darwinova učení paradoxně spjato s dvěma profesory estetiky z Karlo-Ferdinandovy un verzity v Praze, Josefem Durdíkem a Otakarem Hostinským. Ačkoliv poněkud zjednodušovali teorii přírodního výběru, Darwinovu teorii chápali jako příchod nového paradigmatu (na rozdíl od tehdejších biologů působících v Čechách). Tento text představuje a srovnává interpretaci darwinismu u obou estetiků, zejména jejich stanoviska k teorii přírodního výběru, možnostem aplikace této teorie v estetice a teorii umění, a také jejich vztah k Darwinově
výkladu estetických jevů v přírodě. Jako dodatek následuje krátké vyzdvižení Darwinova učení v textech dalších českých estetiků (Tyrš, Klácel, Volek)., The text is focused on the acceptance and perception of
Darwinism in 19th-century Bohemia, when the diffusion and interpretation of Darwin’s teachings were paradoxical connected with two professors of aesthetics from Charles-Ferdinand University in Prague, Josef Durdík and Otakar Hostinský. Although they somewhat simplified the theory of natural selection, they understood Darwin’s theory to be the arrival of a new paradigm (in contrast to contemporary biologists working in the Czech lands). This text presents and compares both aestheticians’ interpretations of Darwinism, mainly their stance on the theory of natural selection, the possibilities for applying this theory to aesthetics and art theory, as well as their relationship to Darwin’s interpretation of aesthetic phenomena in nature. As a supplement, a short emphasis on Darwin’s teaching in texts of other Czech aesteticians (Tyrš, Klácel, Vol ek) follows., and Karel Stibral.
The article focuses on the conception of absolute idealism elaborated by Czech Hegelian František Sedlák. First, Max Stirner’s position of egoism is presented, as Sedlák was influenced by his critique of the conceptual vertical, i.e. of the subsumption of the individual under abstractions. Second, it examines how Sedlák employed such critique in resolving the so-called “paradox of authority.” Third, it sketches both Sedlák’s reception and critique of Tolstoyanism, at whose conceptual core he encountered a problem associated with conception of abstract morality, which he criticized at first from the standpoint of Stirnerian egoism, later from the standpoint of Hegelian absolute idealism. Finally, Sedlák’s conception of absolute idealism as a philosophy of existence is reconstructed. and Článek se zabývá koncepcí absolutního idealismu českého hegeliána Františka Sedláka. Nejprve je představeno stanovisko egoismu Maxe Stirnera, neboť Sedláka ovlivnila jeho kritika konceptuální vertikály, tj. podřízenosti individua abstrakcím. Ve druhém kroku autor sleduje, jak Sedlák tuto kritiku využívá při řešení tzv. „paradoxu autority“. Následně je přiblížen Sedlákův příklon k tolstojovství, v jehož jádru však Sedlák záhy naráží na obtíže související s tolstojovským pojetím abstraktní morality. Sedlák s ním polemizuje nejprve ze stanoviska stirnerovského egoismu, později absolutního idealismu a hegeliánství. V závěrečném kroku je nakonec představena Sedlákova koncepce absolutního idealismu jako filosofie existence.