Studie je rozvržena do dvou částí. V části první se pojednává obecných otázkách vztahu formy a funkce v tzv. otázkách zjišťovacích. Formálním aspektem tohoto druhu otázek je především: kladný nebo záporný predikát, slovní druh podmětu (zájmeno nebo substantivum) a jeho pozice ve větě, slovosled podmětu a predikátu (slovosled „přímý“, nebo inverzní) a užívání partikulí a jejich pozice ve větě. Již samotnou kombinací (mj.) těchto formálních vlastností vzniká poměrně složitý obraz celého subsystému dané oblasti gramatiky. Ten je pak mnohonásobně komplikován vztahem dané specifické otázkové formy a její komunikativní funkce (ilokuce). Další větné komplikace pak vznikají v pohledu kontrastivním, neboť jazyky se tu v mnoha ohledech nikoli nepodstatně odlišují. Tato odlišnost má pak vliv i na překlady, jak jsme zjistili i naším korpusovým studiem (viz tabulky).
Ve druhé části studie je podán poměrně detailní přehled obecných i specifických komunikativních funkcí daného typu otázek. Obecně se rozlišují: otázky podivové (You stopped at the Islands7 (suprised)), apelové (s mnoho podtypy, např. Can’t you be strong Peter7), asertivní (se dvěma podtypy: Isn’t it lovely? a Est-ce que ce sont des seins de dix dollars?) a zjištovaci (v užším slova smyslu) se dvěma hlavními podtypy: dubitativní a non-dubitativní.