Přítomná studie je výňatkem z autorovy disertační doktorské práce Karel Sabina epigon a tvůrce (Praha, FF UK 2007), která pojednává především o beletristickém díle K. Sabiny. Celková práce kombinuje přístup literárněhistorický, biografický a textologický, jejím jádrem jsou však detailní interpretace jednotlivých Sabinových textů, zaměřené zpravidla intertextuálně (například se zřetelem k dílu K. H. Máchy či k romantické motivice). Publikovaný extrakt rozebírá dvě zřetelně odlišné skupiny Sabinových próz s historickou tématikou: semihistorické texty z let 1837 – 1844 (Hrobník, Msta, Obrazy ze XIV. a XV. věku, Čech), traktující tuto tématiku dosud s ostentativně ahistorickým přístupem částečně v duchu tzv. frenetické literatury či gotického románu a starší lidové četby, a zralé historické prózy z 60. let, jež se podílely na konstituování moderní české historické (Hyacint) a dobrodružné (Ruesswurm) beletrie a anticipovaly některé z jejích pozdějších forem. V první skupině textů je sledována pozoruhodná tendence k depreciaci významných postav z české historie, propojená se specifickým zacházením s náměty převzatými z populárních kronik V. Hájka z Libočan (Obrazy) a J. F. Beckovského (Čech). Tato tendence u raného Sabiny byla potlačována cenzurně a odsuzována tehdejšími kulturními činiteli (K. Havlíček Borovský) i pozdější kritikou, nebránila však v získání obliby u dobového čtenářstva. V Sabinově historické próze z vrcholného období se jeví jako nejpozoruhodnější pisatelské postupy záměrně (purportedly) cílící k scelování faktografické a fiktivní složky uměleckého textu. Studie si rovněž klade za cíl přispět k určení hodnoty pojednávaných děl a doplňují ji též některá nová zjištění z oblasti sabinovské a máchovské textologie. and This article is an excerpt from the author’s Ph.D. dissertation ‘Karel Sabina epigon a tvůrce’(Sabina as Original Writer and Imitator; Prague, 2007), which is concerned mainly with thebelles‑lettresof the poet, dramatist/librettist, novelist, and journalist Karel Sabina (1813–1877).The dissertation combines approaches from literary history, biography, and textual criticism, butits core approach is a detailed interpretation of his individual works, focusing on intertextuality,for example, Sabina’s essay on Karel Hynek Mácha (1810–1836) and Romantic motifs.The extract published here concerns two distinct areas of Sabina’s historical fiction: semi‑historicalfiction from 1837–44 (Hrobník, Msta, Obrazy ze XIV. a XV. věku, and Čech), with anostentatiously ahistorical treatment in the spirit of the melodramaticity of the gothic novel andearlier popular literature, and Sabina’s historical fiction from the 1860s (in particular, Hyacint),which helped to establish this kind of work in modern Czech belles‑lettres,and also his adventureliterature (Ruesswurm), anticipating some later forms as well. In the first type of writingthe article considers Sabina’s remarkable tendency to run down eminent figures of Bohemianhistory, which in Obrazy is a treatment typical of the popular 1541 chronicle of Václav Hájekz L ibočan, and in Čech, using Jan František Beckovský’s 1700 version of the same chronicle.This tendency in the early Sabina was suppressed by the censor and condemned by people inthe arts, like Karel Havlíček Borovský (1821–1856) and later critics as well, but it did not preventthese works from achieving popularity amongst contemporaneous readers. In Sabina’s historicalfiction at its height the tendency appears to be the most remarkable approach to writing,aiming to unify fact and fiction in belles‑lettres.The article also aims to contribute to the assessmentof the value of these works and to provide new findings in textual criticism of the worksof Sabina and Mácha.