Search

Start Over Creator Charypar, Michal

2. Historická tematika v prózách Karla Sabiny

Creator:
Charypar, Michal
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Language:
Czech
Description:
Přítomná studie je výňatkem z autorovy disertační doktorské práce Karel Sabina epigon a tvůrce (Praha, FF UK 2007), která pojednává především o beletristickém díle K. Sabiny. Celková práce kombinuje přístup literárněhistorický, biografický a textologický, jejím jádrem jsou však detailní interpretace jednotlivých Sabinových textů, zaměřené zpravidla intertextuálně (například se zřetelem k dílu K. H. Máchy či k romantické motivice). Publikovaný extrakt rozebírá dvě zřetelně odlišné skupiny Sabinových próz s historickou tématikou: semihistorické texty z let 1837 – 1844 (Hrobník, Msta, Obrazy ze XIV. a XV. věku, Čech), traktující tuto tématiku dosud s ostentativně ahistorickým přístupem částečně v duchu tzv. frenetické literatury či gotického románu a starší lidové četby, a zralé historické prózy z 60. let, jež se podílely na konstituování moderní české historické (Hyacint) a dobrodružné (Ruesswurm) beletrie a anticipovaly některé z jejích pozdějších forem. V první skupině textů je sledována pozoruhodná tendence k depreciaci významných postav z české historie, propojená se specifickým zacházením s náměty převzatými z populárních kronik V. Hájka z Libočan (Obrazy) a J. F. Beckovského (Čech). Tato tendence u raného Sabiny byla potlačována cenzurně a odsuzována tehdejšími kulturními činiteli (K. Havlíček Borovský) i pozdější kritikou, nebránila však v získání obliby u dobového čtenářstva. V Sabinově historické próze z vrcholného období se jeví jako nejpozoruhodnější pisatelské postupy záměrně (purportedly) cílící k scelování faktografické a fiktivní složky uměleckého textu. Studie si rovněž klade za cíl přispět k určení hodnoty pojednávaných děl a doplňují ji též některá nová zjištění z oblasti sabinovské a máchovské textologie. and This article is an excerpt from the author’s Ph.D. dissertation ‘Karel Sabina epigon a tvůrce’(Sabina as Original Writer and Imitator; Prague, 2007), which is concerned mainly with thebelles‑lettresof the poet, dramatist/librettist, novelist, and journalist Karel Sabina (1813–1877).The dissertation combines approaches from literary history, biography, and textual criticism, butits core approach is a detailed interpretation of his individual works, focusing on intertextuality,for example, Sabina’s essay on Karel Hynek Mácha (1810–1836) and Romantic motifs.The extract published here concerns two distinct areas of Sabina’s historical fiction: semi‑historicalfiction from 1837–44 (Hrobník, Msta, Obrazy ze XIV. a XV. věku, and Čech), with anostentatiously ahistorical treatment in the spirit of the melodramaticity of the gothic novel andearlier popular literature, and Sabina’s historical fiction from the 1860s (in particular, Hyacint),which helped to establish this kind of work in modern Czech belles‑lettres,and also his adventureliterature (Ruesswurm), anticipating some later forms as well. In the first type of writingthe article considers Sabina’s remarkable tendency to run down eminent figures of Bohemianhistory, which in Obrazy is a treatment typical of the popular 1541 chronicle of Václav Hájekz L ibočan, and in Čech, using Jan František Beckovský’s 1700 version of the same chronicle.This tendency in the early Sabina was suppressed by the censor and condemned by people inthe arts, like Karel Havlíček Borovský (1821–1856) and later critics as well, but it did not preventthese works from achieving popularity amongst contemporaneous readers. In Sabina’s historicalfiction at its height the tendency appears to be the most remarkable approach to writing,aiming to unify fact and fiction in belles‑lettres.The article also aims to contribute to the assessmentof the value of these works and to provide new findings in textual criticism of the worksof Sabina and Mácha.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

4. Sabina - Sojka: Naši mužové (Poznámky k studii Alexandra Sticha Sabina - Němcová - Havlíček)

Creator:
Charypar, Michal
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Language:
Czech
Description:
Studie sleduje dva cíle. (1) Snaží se určit přesné hranice autorství v textu společné knihy Karla Sabiny a Jana Erazima Sojky Naši mužové (1862-63), souboru dvaceti životopisných medailonů slovanských spisovatelů. Nutně přitom vychází z nejdůležitějšího rozboru tohoto díla, monografie Alexandra Sticha Sabina – Němcová – Havlíček (1976), a proto též (2) funguje jako kritický komentář k této monografii. Stich detailně analyzoval jen dvě kapitoly Našich mužů (K. Havlíček, B. Němcová). Jeho poznámky o havlíčkovské stati jsou zde doplněny hlavně o informace o vzniku textu poukazem k důležitým materiálům, které Stich neznal nebo ignoroval: k původní Sojkově verzi stati v Zábavníku Lípy českomoravské, jež byla pro Naše muže zásadně revidována K. Sabinou, k Sabinově rukopisné kritice Havlíčkova životopisu z pera A. Waldaua a k jeho německé brožuře Die Bewegungen in Prag im März 1848. Přesněji se tak určuje Sabinův podstatný autorský podíl na textu; nevyvrací se Stichův argument, že citáty z Havlíčkových článků mohly být v Našich mužích cíleně upravovány. Studie dále reprodukuje Stichův rozbor stati o B. Němcové, polemizuje s některými jeho konkrétními vývody a zmiňuje nejnovější polemiky se Stichem z pozice metodologické (zvl. J. Šebek) a materiálové (J. Janáčková ke Stichovu podezření na textové falzifikace čtyř dopisů Němcové, jež známe jen z Našich mužů). Jmenovitě přitakává dílčímu Stichovu argumentu o možném interpolování literárních aluzí ve čtyřech dopisech a uvádí analogický příklad Sabinových úprav cizího listu (dopis Eduarda Hindla hostinskému Svobodovi v Sabinově Úvodu povahopisném z r. 1845). Závěr práce na základě stylistického rozboru a dalších textologických nástrojů uskutečňuje atribuci jednotlivých částí Našich mužů a zamýšlí se nad situací vzniku knihy. Nově se zjišťuje, že redaktorem svazku (v kontrastu k Stichovu názoru) byl J. E. Sojka, který však z největší části užíval materiálů zasílaných mu Sabinou; ty pak častěji ex post upravoval, zvláště v úvodu a/nebo závěru jednotlivých medailonů, obvykle věci na škodu. Celkově lze J. E. Sojkovi připsat asi jednu třetinu textu Našich mužů, většinovým autorem knihy byl K. Sabina. Faktem, že Sabina se nepodílel na finální podobě Našich mužů a že jeho autorská účast je anonymní, se zřejmě vyvrací Stichův názor, že touto knihou Sabina usiloval skrytě o zbudování vlastního kultu. and The article has two aims. First, it endeavours to define the limits of authorship in Karel Sabina (1811–1877) and Jan Erazim Sojka’s (1826–1887) Naši mužové (Our fighters, 1862–63), a set of twenty biographical sketches of Slav writers (and one Irishman). Since it has to have as its starting point the most important analysis of this work – Alexandr Stich’s Stylistické studie III: Sabina, Němcová, Havlíček (1976) –, the article also constitutes a critical commentary on Stich’s book. Stich analyzes only two chapters of Naši mužové in detail – those about Havlíček and Němcová. In addition to Stich’s remarks on the Havlíček essay, this article discusses the origin of the essay with reference to important material that Stich either did not know or ignored – namely, Sojka’s original version of the article in Zábavník Lípy českomoravské, which Sabin comprehensively edited for Naši mužové, as well as Sabina’s manuscript criticism of Havlíček’s biography by Alfred Waldau (1837–1882) and Waldau’s Die Bewegungen in Prag im März 1848 (1859). Sabina’s considerable share in writing the text is thus more precisely determined; Stich’s argument that the quotations from Havlíček’s articles in Naši mužové may have been deliberately altered is not challenged. The article also reproduces Stich’s analysis of the volume’s essay on Němcová, but takes issue with some of his conclusions. It also mentions various polemics with Stich on his method (particularly, Josef Šebek’s) and his sources (Jaroslava Janáčková’s taking issue with Stich’s suspicion that four letters of Němcová’s, which we know only from Naši mužové, were forgeries). In particular, the author of the article agrees with Stich’s unfinished argument about the possible interpolation of literary allusions in the four letters, and presents an analogous example of Sabina’s changes to Eduard Hindl’s (1811–1892) letter to the publican Svoboda in Sabina’s ‘Úvod povahopisný’ (Character sketch by way of an introduction, 1845) to Mácha’s Collected Works. On the basis of style analysis and other tools of textual criticism the article concludes by attributing the individual parts of Naši mužové to Sojka or Sabina, and considers the circumstances in which the book was written. The author, in contrast to Stich, reconfirms that the editor of the volume was Sojka, who for the most part, however, used material sent to him by Sabina; Sojka then frequently altered this material, particularly in each essay’s introduction or conclusion, usually to their detriment. On the whole, one may attribute to Sojka the authorship of about one‑third of Naši mužové, but the principal author was Sabina. The fact that Sabina was not involved in the final manuscript of Naši mužové and remained anonymous probably demonstrates that Stich was mistaken in saying that Sabina was clandestinely using the book as a contribution to the Sabina cult.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search