Studie se zabývá českými překlady řeckého a latinského hexametru a pentametru, v nichž byl jako překladový verš použit český alexandrín, tj. šestistopý jamb s cézurou uprostřed. Autor metodologicky navazuje na studii Miroslava Červenky Český alexandrín, jejíž výsledky užívá pro srovnání. Rozbor materiálu (J. Jungmann, I. Bureš, J. Nováková, J. Žáček, M. Machovec) ukazuje, jak se rytmus verše proměňuje v závislosti na době a/nebo autorovi, a připomíná možnosti, jak toho využít v překladatelské praxi. Největší pozornost byla věnována Julii Novákové a jejímu překladu Músáiova epyllia Héró a Leandros: ve shodě s vlastním záměrem se překladatelce podařilo vystižením hlavních rysů Máchova alexandrínu vyvolat konotace máchovské a zcela potlačit konotace na francouzskou kulturu či českou dekadenci, které český alexandrín doprovázejí téměř automaticky. and The article considers Czech translations of Greek and Latin hexameter and pentameter, in which the Czech alexandrine was used as the verse for translation, that is, iambic hexameter with a caesura in the middle. An analysis of material by Josef Jungmann, Ivan Bureš, Julie Nováková, Jiří Žáček, Milan Machovec shows how the rhythm of the verse changes depending on the times or the author or both. The analysis suggests possible ways to use this in the actual practice of translation. The article pays particular attention to Nováková and her translation of Musaeus’ epyllion, Hero and Leander: in keeping with her own intentions, Nováková has, by capturing the principal features of Mácha’s alexandrine, managed to evoke Mácha -like connotations in her translation, while completely suppressing connotations of French culture or Czech Decadence, which almost automatically accompany the Czech alexandrine.