Studie se zabývá českými překlady řeckého a latinského hexametru a pentametru, v nichž byl jako překladový verš použit český alexandrín, tj. šestistopý jamb s cézurou uprostřed. Autor metodologicky navazuje na studii Miroslava Červenky Český alexandrín, jejíž výsledky užívá pro srovnání. Rozbor materiálu (J. Jungmann, I. Bureš, J. Nováková, J. Žáček, M. Machovec) ukazuje, jak se rytmus verše proměňuje v závislosti na době a/nebo autorovi, a připomíná možnosti, jak toho využít v překladatelské praxi. Největší pozornost byla věnována Julii Novákové a jejímu překladu Músáiova epyllia Héró a Leandros: ve shodě s vlastním záměrem se překladatelce podařilo vystižením hlavních rysů Máchova alexandrínu vyvolat konotace máchovské a zcela potlačit konotace na francouzskou kulturu či českou dekadenci, které český alexandrín doprovázejí téměř automaticky. and The article considers Czech translations of Greek and Latin hexameter and pentameter, in which the Czech alexandrine was used as the verse for translation, that is, iambic hexameter with a caesura in the middle. An analysis of material by Josef Jungmann, Ivan Bureš, Julie Nováková, Jiří Žáček, Milan Machovec shows how the rhythm of the verse changes depending on the times or the author or both. The analysis suggests possible ways to use this in the actual practice of translation. The article pays particular attention to Nováková and her translation of Musaeus’ epyllion, Hero and Leander: in keeping with her own intentions, Nováková has, by capturing the principal features of Mácha’s alexandrine, managed to evoke Mácha -like connotations in her translation, while completely suppressing connotations of French culture or Czech Decadence, which almost automatically accompany the Czech alexandrine.
The study deals with the polymetrics of Milota Zdirad Polák’s (1788—1856)Vznešenost přírody (1819, The Sublime of Nature). This topic was not yettreated, not even in specialized studies (Jan Mukařovský, 1934; MiroslavČervenka, 1995).After a list of applied meters (Polák used a syllabotonic as well as quantitativeprosody) the focus turns to a traditional hypothesis that meter is changedin relation to topic (or subtopic). This was not confirmed. However, metric alternation is not totally random: with the exception of cantos II. and V.,there is some regularity: Písně (Songs) are in trochaic tetrameter, other parts(called Slavozpěvy, Chvalozpěvy, Mnohozpěvy etc) make, regarding to theirnumbers, length, and labeling, metrically heterogeneous lyrical insets. Theirheterogeneity corresponds their very lyrical basis (link to the Boileau’s “unbeau desordre” could be made as well).Trochaic tetrameter, an unusual meter not only in Czech literature, is withits 69 % presence a preponderant meter. Motivation of its use could beseen in its inherent character (long verse lands to descriptions), but also inpossible literary inspiration (in particular in European descriptive poetry, e.g.Thomson, Wieland, Ewald von Kleist). Although the trochaic tetrameter wasnot used in any of these examples, it appears in Brockes’ verse prologue to his(German) translation of Thomson’s The Seasons (translated 1745). On theother hand we cannot totally neglect the Czech context of the XVIII-Century.Descriptive poetry is very demanding for the reader. Yet Thomson sought wayshow to make descriptive parts more vivid. Polák decided to solve this problemby rhythmical/metrical heterogeneity. (In coincidence with his main topic:heterogeneity of Nature.) This heterogeneity is better seen when one comparesthe former redaction of Vznešenost přírody (called Vznešenost přirozenosti,1813) where the use of polymetrics is not so striking.The use of polymetrics in Vznešenost přírody was a novelty not only in theframes of genre (European descriptive poetry used just the monometrics),but also in the context of modern Czech literature — Mácha’s Máj (May), alsopolymetric, was published nearly twenty years later.
Mezi Polákovou Vznešeností přirozenosti publikovanou v prvním ročníku Hromádkových Prvotin pěkných umění (1813) a Vznešeností přírody (knižně 1819) je řada rozdílů. Porovnání obou textů ukázalo nejen to, kolik veršů bylo z Vznešenosti přirozenosti do Vznešenosti přírody přejato a jak se v tomto ohledu od sebe jednotlivé zpěvy liší, ale také podstatný ideový rozdíl obou skladeb. Podrobný rozbor potvrdil, že systematické nahrazování (resp. vyškrtávání) výrazů označujících nebo konotujících Boha/Tvůrce výrazem příroda je možné sledovat nejen v podtitulech obou skladeb (V slávozpěvích na tvorce x Lyrická báseň v šesti zpěvích), ale v celém textu Vznešenosti přírody. Jedná se o záměrné oslabení religióznosti básně. Vzhledem k Jungmannově obdobné metodě při překládání Chateubriandovy Ataly rovněž vyvstává otázka po míře Jungmannova vlivu na konečném znění Vznešenosti přírody. and There are a great number of differences between Milota Zdirad Polák’s (1788–1856)Vznešenost přirozenosti (The sublimity of nature) published in the first volume of Hromádka’sPrvotiny pěkných umění (First fruits in literature) in 1813 and Vznešenost přírody (employingthe newer Czech word for ‘nature’) published as a book in 1819. A comparison of the twotexts demonstrates not only how many poems were taken from Vznešenost přirozenosti forVznešenost přírody and how in that respect the individual canti differ from one another, but alsoshows the substantial ideational difference in the two works. Analysis confirms that the systematicsubstitution (or deletions) of expressions denoting or connoting God/the Creator with theword ‘Nature’ is clear not only in the subtitle of the two compositions (V slávozpěvích na tvorce[In hymns to the Creator] versus Lyrická báseň v šesti zpěvích [A lyric poem in six canti]), butalso throughout Vznešenost přírody. This has to do with an intentional toning down of the religiousnessof the poem. Since Josef Jungmann (1773–1847) took a similar approach whentranslating Chateaubriand’s Atala (1801; Czech trans. 1805), one may well ask to what extenthe was an influence on the final version of Vznešenost přírody.