Práce vznikla jako součást projektu zabývajícího se zkoumáním konstantnosti větných členů mezi angličtinou a češtinou. Cílem výzkumu je ověřit hypotézu o univerzální platnosti principu koncového postavení jádra výpovědi. Vzhledem k odlišné typologické charakteristice angličtiny očekáváme, že pro zachování téhož lineárního uspořádání prvků výpovědi bude užívat odlišné syntaktické struktury.
Vc směru z angličtiny do češtiny byly nejčastčjšími nekorespondujícími ekvivalenty předmětu české adverbiale, přísudek a podmět. Vzhledem к volnému slovosledu češtiny zde ovšem aktuální členění větné nepatřilo mezi přímo působící faktory, jeden z hlavních faktorů je však tendencí к základnímu rozložení VD podmíněn. Naopak ve směru z češtiny do angličtiny bylo AČV zásadním faktorem změny předmětu v podmět, jež tvořila téměř polovinu všech případů, a přispívalo rovněž к disociaci slovesného přísudku. Rozložení stupňů výpovědní dynamičnosti zůstalo v obou směrech většinou zachováno a blížilo se základnímu rozložení VD. Výsledky práce potvrzují zkoumanou hypotézu.