Práce vznikla jako součást projektu zabývajícího se zkoumáním konstantnosti větných členů mezi angličtinou a češtinou. Cílem výzkumu je ověřit hypotézu o univerzální platnosti principu koncového postavení jádra výpovědi. Vzhledem k odlišné typologické charakteristice angličtiny očekáváme, že pro zachování téhož lineárního uspořádání prvků výpovědi bude užívat odlišné syntaktické struktury.
Vc směru z angličtiny do češtiny byly nejčastčjšími nekorespondujícími ekvivalenty předmětu české adverbiale, přísudek a podmět. Vzhledem к volnému slovosledu češtiny zde ovšem aktuální členění větné nepatřilo mezi přímo působící faktory, jeden z hlavních faktorů je však tendencí к základnímu rozložení VD podmíněn. Naopak ve směru z češtiny do angličtiny bylo AČV zásadním faktorem změny předmětu v podmět, jež tvořila téměř polovinu všech případů, a přispívalo rovněž к disociaci slovesného přísudku. Rozložení stupňů výpovědní dynamičnosti zůstalo v obou směrech většinou zachováno a blížilo se základnímu rozložení VD. Výsledky práce potvrzují zkoumanou hypotézu.
The objective of the texti s to draw attention to the connections that
concerned and still concern the formulation of ethical codes in social sciences. Discussions that - in the first half of the 20th century - were focused on (1) the protection of science against power (political) press of the society (2) the protection of the society against the abuse of science for power (political) decision and practice and (3) the protection of participants in a scientific research against the danger of their harm as a consequence of their participation in the research, were followed by the acceptance of ethical codes in many social scientific disciplines in the second half of the 20th century. Ethical codes in social disciplines take into account the principle of voluntary participation, the principle of confidentality, the principle of non-maltreatment, and the principle of accuray. Usually they are structured either based on a certain type of relation between the anthropologist and othe subjects (e.g. ASA Ethical Guidelines), or based on a certain type of activity the anthropologist carries out (e.g. AAA Ethical Codex). and Unlike these professional ethical codes respecting the needs of particular scientific disciplines, in the Czech Republic, rather the acceptance of institutional codes, de facto ordered by Resolution of the Government of the Czech Republic as of 17 May 2005, was put through. As a conseqence there of, ethical codes in our environment are often incorrectly understood rathe as a restrictive instrument than a support, and the acceptance there of is rather mechanical than thought-out in many cases. Even in this attitude, one can find exceptions, for example the Czech Association for Social Anthropology the formation of which in 2008 is closely connected with the formulation of the ethical codex. This can serve as an example that no matter how ethical codes can be criticized
as simplifying and imperfect, they can also encourage discussions
about the nature of the discipline itself and consequently become a
kind of support and protection of the researchers.
The aim of this paper is to point out that the growing need for well‐educated citizens in the increasingly bureaucratized 18th Century, in itself a wellknown phenomenon, should be seen in a wider context. First, we must consider how it relates to the gradual emergence of the modern European nationstate; and secondly, to the cultural and political consequences of social stratification. In nations with a cohesive social structure and, in some cases, a tradition of statehood, the growing numbers and importance of the new intelligentsia were primarily the result of an expansion of existing elites drawing on their own social class. In emerging nations formed largely through nationalist movements, on the other hand, the process was accompanied by the upward mobility of young men from the middle and lower middle classes. In some nations, such as the Czechs and the Finns, these were often the sons of petit bourgeois and artisan families; but in the majority of cases the emergent national intelligentsia found its recruits chiefly among farmers and the rural population as a whole (Lithuania, Estonia). Understandably, this distinction led to differences in the formation of national stereotypes, political cultures and attitudes to social organization. The use of the term "plebeian intelligentsia" in this context is meant as a typological characteristic rather than a pejorative label., Miroslav Hroch., and Obsahuje bibliografické odkazy
Autorin des einleitenden Konferenzbeitrags charakterisiert das Familienmilieu Doz. Dr. Drahomíra Stránskás und den Kreis ihrer nahen Verwandten die seit der 2. Hälfte des 19. Jahrhunderts durch ihre Interessen mit dem Studium und der Dokumentation der Volkskultur eng verbunden waren (J. Wankel, M. Wanklová).
Nach dem Abschluß der slawischen Philologie an der Karls-Universität in Prag 1924 erhielt Drahomíra Stránská ein Stipendium
des Königreichs Jugoslawien; dort lernte sie viele Rrepräsentanten der ethnographischen Forschung kennen und studierte die Volkskultur der Südslawen. Ihre erste Stelle erwarb sie im Museum für Volkskunde in Prag; sie wurde Kuratorin der volkskundlichen Sammlungen. Sie unternahm eine Reihe von Studienreisen in die Slowakei, sie sammelte und systematisch ergänzte die Museumssammlungen. 1932 habilitierte sie sich an der Karls-Universität und fing an, auch pädagogisch tätig zu sein, zuerst als externe Dozentin., In ihren Vorlesungen konzentrierte sie sich auf slawische Problematik, Volksgewand und-bauten. Durchgehend publizierte sie in renommierten Zeitschriften, arbeitete mit dem Slawischen Institut zusammen u. a. Sie gab "Příručka lidopisného pracovníka" (Handbuch des volkskundlichen Mitarbeiters) heraus, beteiligte sich an den Vorbereitungen des Ethnographischen Atlasses. Ihre Bibliographie aus der Zeit vor dem 2. Weltkrieg ist umfangreich und vielseitig. Am Ende der 30er Jahre veranstaltete sie zwei bedeutende, der Slowakei und Bulgarien gewidmete Ausstellungen, die einen außerordentlichen Widerhall fanden. Nach dem Kriegsende wurde sie Dozentin in Ethnographie; zwei Jahre früher erschien ihr Grundwerk "Lidový oděv v Československu, díl I., Čechy" (Die Volkstracht in der Tschechoslowakei, Teil I., Böhmen), das bis jetzt nicht überholt wurde. Ihre Abhandlung über Volksmöbel blieb im Manuskript. Die Ethnographin, deren 100. Geburtstag wir heute gedenken, war und auch nach ihrem Tod 1964 blieb eine der wichtigsten Persönlichkeiten der ethnographischen Forschung, Muselogie und Publizistik in tschechischen Ländern., and Článek zahrnuje seznam literatury.