This study is concerned with the term wit and its use in contemporary and early modern literary and aesthetic theories. More specifically, it deals with the literary and aesthetic implications of wit and its French equivalent esprit as they were theorized in critical writings of several authors of the early modern England and France – Dominique Bouhours, Chevalier de Méré, Nicolas Boileau-Déspreaux, John Dryden, Alexander Pope and Joseph Addison. The objective of the study is to re-assess the English concept of wit, nowadays regarded as an out-dated device of past poetic systems, and to present it as vital and useful part of the contemporary discourse. The second goal is to provide comparative reading of early modern English and French theoretical texts dealing with wit and esprit, respectively. Presenting ideas on wit as employed in the theoretical writings in the light of its French equivalent, the study aims to demonstrate a gradual development of the terms from rhetoric to aesthetic. ,Práce se zabývá především anglickým termínem wit v jeho moderním i historickém kontextu. Dále se zabývá literárními a estetickými důsledky pojmů wit a esprit a jejich použitím v teoretických spisech několika kritiků v období raně moderní Anglie a Francie. Práce má dva hlavní cíle. Prvním cílem je přehodnocení anglického pojmu wit, který je dnes považován za poněkud zastaralý výrazový prostředek historických poetických systémů a prezentovat jej jako životaschopnou a užitečnou součást současného uměleckého diskurzu. Druhým cílem této práce je poskytnout srovnávací výklad raně moderních anglických a francouzských teoretických textů zabývající se termíny wit a esprit.