Povídka ve formě deníkových záznamů je dílem básníka, dramatika a divadelníka, jehož vlastní literární tvorba byla ovlivněna avantgardními vlivy., Přetisk z Ročenky Národního divadla., Vydáno ve 200 číslovaných výtiscích na papíře similijapanu., and Beletrie pro dospělé čtenáře a mládež v češtině.
sepsal František Václav Zelinka, Regionální zeměpis. Místopisy. Vlastivěda (vlastivědné ročenky). Lexikony obcí., and Zeměpisné a vlastivědné publikace vztahující se k českým regionům.
Kunsthistorický a filozofický výklad raného sochařského díla Františka Bílka (1872-1941), tvořivšího v době vydání knihy (r. 1900) v Chýnově na Táborsku., Sochařství podle zemí: České a slovenské sochařství., and zvl. ot. z čas. Volné směry, roč. IV
Obsahový a textový rozbor Meyerbeerova díla na příkladu libret oper Robert ďábel, Hugenoti, Prorok a Afričanka ve světle křesťanské víry jako protipólu skladatelova židovského původu a úvodní reflexe Meyerbeerovy osobnosti v dobové literatuře., uvažuje Václav Müller, and Hudební osobnosti.
I, Život, První část rozsáhlé monografie významného literárního historika Otokara Fischera, zabývající se životem německého básníka Heinricha Heina., Fischerova monografie představovala ve své době zcela vyčerpávající práci, která se pokusila detailně analyzovat biografická data velké osobnosti německého písemnictví Heinricha Heina. V úvodu Fischer navíc i konstatuje, že význam tohoto autora daleko překračuje hranice své země a svou tvorbou výrazně ovlivňuje kulturní dění na celém evropském kontinentu. Samotný Heinův život pak Fischer popisuje ve dvou základních kapitolách: první zobrazuje jeho existenci v původní domovské vlasti, druhá se pak týká Heinova pobytu ve Francii, kde zůstal až do své smrti., and Německá literatura. Rakouská literatura. Literatura v němčině.
Šestá sbírka veršů významného literárního historika, divadelního teoretika, překladatele, germanisty a básníka je především svědectvím o hledání jeho identity, prokládaném osobními prožitky i názory na tehdejší společnost., Sbírkou "Hlasy" uzavírá Otokar Fischer své první básnické období a poté se jako autor poezie na dlouhých osm let odmlčuje. Fischer často v tomto cyklu zdůrazňuje motiv samoty, která se však pro něho zároveň stává prostorem pro úvahy a přemítání. Jejich hlavním obsahem je pak ujasnění básníkova vztahu ke společnosti i snaha definitivně v ní zaktovit. Současně ale s touto problematijkou si básník klade řadu otázek, z nichž nejpalčivější je patrně uvědomění si vlastní totožnosti. Tato identifikace je patrná nejvíce v básní "Ke kořenům", kde autor s pronikavou naléhavostí odhaluje nelehkou a bolestnou historii židovského národa, k němuž se i on sám hlásí: "...mnou vrstvy věků, strmé propasti, / svou křičí touhu, touhu po slasti; // mnou, jenž jsem krůpěj, šumí moře běd; / mnou, jenž jich neznal, úpí hoře ghett;..."., Obsahuje básně:
Křídla
Ostrov
Písek
Bezvětří
Prstýnek
Troilus
Letní noc
Stvořitel
Svatokrádce
Ke kořenům
Orestes
Západ a Východ
Norderney
Mystika krve
Píseň aristokratická
Hlubiny
Poselství, and Poezie v češtině pro dospělé, mládež a starší děti