O tom jak se rodily první přístupy k udržení horkého fúzního plazmatu pomocí silných elektrických a magnetických polí., Through his whole scientific career, carried out mainly at FTI Kharkov in the Soviet Union, O. A. Lavrentev (1926-2011) studied thermonuclear plasma confinement. Initially an electrostatic confinement and later a magnetic electrostatic plasma confinement was proposed by him. However, he did not describe the transition from the first to the second type of confinement, e. g., from the spherical concentric purely electrostatic trap to the magnetic trap formed by spindle cusp fields with its slits plugged by electrostatic fields, which represents the simplest type of an electromagnetic trap. This article offers a hypothesis of how O. A. Lavrentev transformed the earlier concept into the later one., Milan Řípa, Miroslav Šos., and Obsahuje bibliografii
Hrdiny exkurze do počátků výzkumu řízené termojaderné fúze netřeba dlouze představovat. Takže stručně. Oleg Alexandrovič Lavrentěv, geniální mladík, iniciátor státem podporovaného výzkumu řízené termojaderné fúze v Sovětském svazu, se ve své kariéře setkal s nechvalně proslulým Lavrentijem Pavlovičem Berijou, vedoucím Zvláštní komise ovládající výzkum atomové energie v Sovětském svazu, s Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem, otcem sovětské vodíkové bomby a nositelem Nobelovy ceny za disidentství, a Roaldem Zinnurovičem Sagdějevem, ředitelem Ústavu kosmických výzkumů, profesorem fyziky na Marylandské univerzitě a autorem neoklasické teorie přenosu energie ve vysokoteplotním plazmatu. Článek popisuje jejich setkávání z pohledu obou protagonistů, jen v případě Beriji jeho pohled na Lavrentěva zprostředkoval spisovatel Jurij Muchin., Oleg Alexandrovich Lavrentev initiated research on controlled thermonuclear fusion in the Soviet Union. Likely, he also participated in the use of lithium-6 deuteride as an explosive in the hydrogen bomb. This article confronts Lavrentev’s views on L. P. Beria (the chairman of the Special Commission for Atomic Energy), with impressions of A. D. Sakharov (co-author of the most successful thermonuclear facility tokamak) and R. Z. Sagdeev (a leading theorist of thermonuclear plasma)., Milan Řípa., and Obsahuje bibliografii
První roky výzkumu řízené termojaderné fúze probíhaly ve znamení lineárních nebo toroidálních Z-pinčů, stelarátorů a tokamaků. Základním problémem všech projektů byly nestability, které bránily dosažení potřebných teplot, a vzájemná informační opona mezi laboratořemi v USA, UK a SSSR. Článek popisuje situaci ve třech zemích a hledá odpověď na otázku: "Z-pinč, tokamak - blízcí příbuzní? Kde se jejich cesty rozdělily?", The early years of thermonuclear fusion research used both linear and/or toroidal Z-pinches, stellarators and tokamaks. We discuss in this paper the basic problem of instabilities preventing formation of the required temperature and also the information curtain between US, UK and USSR laboratories. We also try to answer the question "Where exactly did the roads of Z-pinch and tokamak divide?"., Milan Řípa., and Obsahuje bibliografii
Tokamak - pinč - tokamak. Jak vysvětlit překvapivou odbočku z tokamakové dálnice na pinčovou okresku výzkumu řízené termojaderné fúze v moskevském ústavu LIPAN v letech 1952-1953? Konfrontací dvou události se podařilo do "záhady" vnést alespoň trochu světla. Těmi událostmi bylo setkání fyziků v roce 1947 v Harwellu a návštěva Olega Alexandroviče Lavrentěva ve fúzní skupině oddělení výzkumu plazmatu ústavu LIPAN v roce 1991. O. A. Lavrentěv v laboratoři spatřil Wirbelrohr!, Max Seenbeck named his modification of the circular accelerator betatron as the Wirbelrohr in the year 1943. The Wirbelrohr co-initiated research on controlled thermonuclear fusion in the UKA in the late forties. It is likely that the Wirbelrohr device slightly delayed research on the predecessor to the magnetic thermonuclear reactor, tokamak, in the Soviet Union., Milan Řípa., and Obsahuje seznam literatury