Kresba: Venuše (polonahá) se obrací napravo, k Bacchovi (polonahý, věnec na hlavě), který jí podává číši vína. Bacchus sedí na oltáři?, za ním sud s vínem, před ním na zemi konvice. Za Venuší Amor s lukem, který ji objímá kolo ramene. Nalevo sedí Ceres (ve vlasech má obilné klasy, v napřažené pravici srp), obrací se k Venuši, u jejích nohou snop obilí a koš s ovocem. Výjev je zasazen do příroního rámce, pod stromem, přes jehož větev přehozena látka, takže vytváří stinný přístřešek. and Patrně narážka na Terentiovu průpovídku ze hry Kleštěnec: "Sine Cerere et Baccho friget Venus" (bez Cerery a Bakcha Venuše mrzne), čili bez chleba a vína mrzne láska.
Olej na plátně: scéna v krajině, polonahý Bacchus, v levé ruce drží hrozen vína, na hlavě věnec z révy, objímá sedící nahou Ceres (v levé ruce drží pohár vína, ve vlasech má obilné klasy), za ní okurka. Amor sedící ženě přináší koš s ovocem a zeleninou., Fučíková 1997#, č. I/10., Fusenig 2010#, č. 74 s. 210., and V inventáři je obraz nazván "Ein gausen" (svačinka). Nejednalo se o žánrový výjev, ale ilustraci Terentiovy okřídlené věty ze hry Kleštěnec: "Sine Cerere et Baccho friget Venus" (bez Cerery a Bakcha Venuše mrzne), obdobně jako v případě Aachenova obrazu, kde je Bakchus zobrazen pouze s Venuší (Wien, KM, Bakchus, Venuše a Amor). Oba obrazy propojuje postava Amora, jehož k nebi obrácený pohled je ohlasem Venuše z obrazu Bakcha a Venuše.
Olej na plátně (63 x 50 cm): uprostřed žena s odhalenými ňadry, hledí vzůru, kam také ukazuje ukazováček její pravé ruky. Po její straně Amor, který ji levicí objímá pod ňadrem, dívá se směrem k Venušině ruce ukazující k nebesům, čímž je její gesto zdůrazněno. Za Venuší Bakchus (věnec z vinné révy, kožežina) se skleněným pohárem vína v levici, pravici na Venušině nahém rameni., Fučíková 1997#, no. I/9., Fusenig 2010#, č. 73 s. 208-209., and Obraz nelze považovat za alegorii moci vína, které vítězí i nad láskou, ale není také oslavou vína a lásky (L. Konečný in Fusenig 2010, 209). Postavu Venuše zobrazené zepředu se zvýrazněnými ňadry, obličejem obráceným vzhůru a pohledem upřenýma k nebesům Aachen převzal z rytiny (Hubert Goltzius, c. 1560), která ilustruje okřídlené rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus." Toto téma Aachen zobrazil několikrát a obraz s Venuší a Bachem ve Vídni je tedy nutné chápat jako výřez z celku, jehož součástí je rovněž Ceres. V této variantě tématu bohyně lásky víno odmítá. Je to Venus Caelestis (Úrania, tedy Nebeská, srov. Platón, Symposion 180d-181b), což naznačuje její pohled upřený k nebesům i gesto její pravé ruky s ukazováčkem obráceným stejným směrem. Venušina gesta jsou v protikladu ke gestům Bakchovým: jeho pravice má ukazováček obrácený dolů, dotýká se navíc Venušina ramene a naznačuje tak tělesnou lásku. I pohled boha vína směřuje dolů. Levici má pozdviženou vzhůru, ale drží v ní sklenici vína, což lze chápat jako ironický komentář ke gestu Venušiny levé ruky ukazující vzhůru. Nápadná symetrie Bakchových rukou (obě mají sepjaté dva prostřední prsty a oddělený ukazovák i malíček) má rovněž symbolický význam, hmat a tělesná láska (Bakchova pravá ruka) jsou společně s chutí a vinným opojením (Bakchova levice) atributy materiálního světa. V Sofokleově dramatu Oidipús na Kolónu, hrdina zdůrazňuje, že vstupuje do háje zasvěcého Erínyím střízlivý (néfón aioniois: jsem střízlivý bez vína), antický komentář k tomu poznamenává, že k božstvům, kterým se neobětovalo víno, patřila také Afrodíté Urania čili Venus caelestis/ Venuše nebeská (Sch. Soph. Oid. K., 100). Scholia byla v 16. století známa, vyšla tiskem už v roce 1518 a 1547.
Olejomalba na mědi (30, 5 x 21 cm): sedící nahá žena (perly ve vlasech, na náramku a na paži), zezadu k ní přistupuje mladý Faun (červený plášť na řemeni přes rameno, kozí nohy) a objímá ji. Vedle ženy sedí Amor (křídla), vedle něj luk, v pravém dolním rohu obrazu toulec., Kaufmann 1988#, I/13., Prag um 1600#, I, č. 91, s. 210-211., Fusenig 2010#, č. 72 s. 206-207., and Výjev byl dříve interpretován jako Antiopé a Jupiter proměněný v Fauna, ale Eliška Fučíková upozornila na to, že na dobových obrazech s touto tematikou je pravá podoba Jupitera vždy naznačena jeho atributy (Prag um 1600, 211). Pro výklad ženy jako Venuše svědčí důležitý detail: Amorův luk nemá napnutou tětivu a je tedy okázale vyřazen z provozu. Stejný význam má patrně gesto Amorovy ruky s ukazováčkem zdviženým vzhůru, který je ohlasem gesta Venuše na obraze s touto bohyní a Bakchem (Wien, Bakchus, Venuše a Amor). Amorovo gesto doplňuje nahá žena tím, že pravicí ukazuje dolů, aby naznačila, kam Faun náleži.