Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).
Pískovcová socha. Nahý Bacchus kozí kůží přehozenou přes rameno, věnec z vinné révy a hroznů na hlavě, stojí na pravé noze, levá lehce pokrčená. V pravé ruce drží thyrsos, v levé ruce drží hrozen vína. K hroznu vína se po kmeni šplhá panter, který se do něj zakusuje., Daniel, Perůtka, Togner 2009, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížského Baccha vytvořil podle antické sochy, kterou znal z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 46, zrcadlově převráceno), od rytiny i originálu se odchýlil tím, že bohovi zakryl genitálie listem. Antická socha Baccha, která tu posloužila za vzor, byla v Římě již před rokem, 1609, kdy se dostala do Palazzo Borghese, kde zůstala až do roku 1786, nyní je v římské vile Borghese. Jedná se o římskou kopiii řeckého originálu ze 4. století před Kristem (hlava není původní).
Olej na plátně (186 x 234 cm): napravo je prostě oblečená Cornelia, za ruku drží svého syna, kterému jeho sestra ukazuje hrozen vína. Před Cornelií stojí žena v drahocenných šatech a ukazuje na mramorový stůl s nohami v podobě kozích hlav, na němž dvě služebné rovnají cennosti: pohár, dózu, sošku a další věci., Togner 1999#, s. 208 č. 165, and Obraz se do kroměřížské sbírky dostal patrně ve druhé polovině 19. století. Malíř zjevně Valeria Maxima nečetl. Cornelie je zobrazena s chlapcem a dívkou, což byl ale nebylo tak vážnou chybou, kromě dvou chlapců, kteří se později proslavili svými reformami, se z mnoha Corneliiných dětí dožila dospělosti ještě dcera Sempronia, která je také někdy spolu s bratry zobrazována. Závažnější je skutečnost, že v antickém textu se jasně hovoří o návštěvnici, která přišla do domu Cornelie a chlubila se šperky, které si přinesla. Na obraze to však vypadá spíše tak, že to je Cornelie, kdo přichází na návštěvu (návštěvnice by ztěží přijela do Říma s ozdobným mramorovým stolkem, nádobím a soškou).
Olej na plátně (197 x 126 cm): tři Grácie (nahé, průsvitné závoje, šperky) tančí v objetí. Představují současně Hóry, bohyně tří příznivých ročních dob. Napravo je Thalló, bohyně jara, s květy ve vlasech, nad ní se vznáší putto s květy. Uprostřed je Karpó, bohyně léta, s korunou z klasů, nad ní je putto s třešňovou větvičkou (třešně, latinsky cerasus, evokují bohyni Ceres i Charitky). Napravo je Auxó, pohyně podzimu s ovocným věncem, nad ní je putto s hroznem vína., Fučíková 1997#, I/52, and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu Rudolfa II. Gracie Thalló (nebo Thaleia)/ Květinová, Karpó/ Plodivá (zvaná také Kale/ Krásná), a Auxó/ Zmnožující, byly ztotožňovány s Hórami (Hodinami). Již v Hésiodově Theogonii (Zrození bohů, c. 700 př. Kr.) byly identifikovány se Zákonností (Eunomia), Spravedlností (Dike) a Mírem (Eirene). V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise. Varianta obrazu bez putti je v Baltimore (Baltimore, Van Ravesteyn, Tři Grácie) a v Poltavě (Gossudarstvennyj muzej, inv. 349).
Sochařská výzdoba kláštera. Sloupové hlavice s motivy - vinný hrozen, medailon s mužskou hlavou., Denkstein 1958#, 109-110., Varcl 1978#, 90., and Hlavice sloupků z arkádových oken, vyznačené tzv. antickými patkami, mají kromě běžných krychlových hlavic také fantastickou zvěrnou ornamentiku románskou, ale je tu též snaha zachytit něco z antické tradice palmetových vzorů. Nárožní kámen s náznakem sloupku, jehož hlavici zdobí vinný hrozen, provedený dost naturalisticky, též miskovitě prohloubený kruhový medailon vedle hlavice s reliéfem mužské hlavy. Kulatá hlava nasazená na válcovém krku připoíná římskou plastiku, sarkofágové medailony i císařské portréty 2. - 3. století; pojetí vousu, očí a schematické zobrazení účesu je však soudobé (patrně vliv severní Itálie, přes níž působí vlivy antické a byzantské). Na Ostrově zřejmě pracoval kameník orientovaný na sodobé proudy německé, ale i sochař obeznámený se severoitalskou plastikou navazující na antický Řím a na Byzanc.
Trojkřídlová nárožní budova, třípatrová, vybudovaná jako Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ve dvou nárožních nikách 2. patra jsou umístěny plastiky: mladík s věncem vinné révy na hlavě (Bakchus), v pozdvižené levici miska, v pravé ruce vinný hrozen, ze kterého ujídá malý chlapec (Pan) sedící u jeho nohou; nahá dívka, která si přidržuje účes a kolem beder draperii (Venuše Caelestis); nahá dívka s rukama na prsou a v klíně, u jejích nohou delfín (Venuše Medici); tančící Faun, v obou rukou má kastaněty, pravá noha spočívá na nožní klapačce; obě nároží zdobí ještě mezi okny prvního patra dva shodné oválné reliéfy s figurálním výjevem. První zleva je starý muž sedící za chlapcem, který přináší obětiny bustě Athény (alegorie úcty k výtvarnému vzdělání); na druhém reliéfu okřídlený mladík v obou rukou drží vavřínový věnec, věncem v levici věnčí dívku, která drží svitek a bustu, nad mladíkem hvězda (Génius umělecké inspirace); nad vchodem v nástavcí kladí dvě ležící postavy žena (Úsvit) a muž (Soumrak). V přízemí na klenácích oken střídavě hlava Medúzy a hlava Jupitera., Vlček 1996, s. 170 - 171., and Architektonické řešení je inspirováno italskými renesančními palácovými stavbami, nicméně účel budovy se odrazil v některých detailech, například velká ateliérová okna a především sochařská výzdoba s připomínkou jmen slavných výtvarných umělců minulosti. Předlohou tří ze čtyř soch jsou antické plastiky: Venuše "Medici" (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 89), Venuše "Caelestis" (Florencie, Uffizi, Haskell-Penny 1984, č.k. 88) a faun; antická plastika tančícího fauna hrajícího na typický hudební nástroj scabellum (nožní klapačka) a kastaněty, byla asi původně částí sousoší s nymfou, kterou hrou vyzýval k tanci (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 39). Socha Bakcha je kopií renesanční plastiky Jacopo Sansovina (mezi 1511 - 1518), který se inspiroval sochou Michelangela (1497), ten se však při tvorbě svého Bakcha inspiroval jako jeden z prvních renesančních sochařů antickými plastikami, které byly umístěny v zahradě Medicejů v Římě (kromě samotného námětu je to například i motiv malého Pana okusujícího tajně hrozen, který drží Bakchus v pravé ruce). Antikou jsou inspirovány i oba reliéfy: motiv učitele a žáka v obětní scéně s Athénou. Alegorie Soumraku a Úsvitu jsou kopiemi Michelangelových soch.
Nahý Bakchus (?) pozdvihuje levou rukou hrozen vína, hrozny vína má též na hlavě a ve vaku pověšeném přes levé rameno. Za ním je faun sedící na pařezu. Nalevo strom, napravo dub se žaludy., Bažant 2006#., and Reliéf je variací antické sochy, jež existovala v několika variantách, z nichž jedna je dnes v Ufizzi. Socha tohoto typu byla okolo roku 1500 v Římě ve sbírce Maffei, potom přešla do vlastnictví della Valle a v roce 1584 se dostala do medicejského majetku. Pražský reliéf ze sochy převzal gesto vysoko vztyčené paže s hrozny vína, jimiž je naplněn vak přehozený přes rameno a přidržovaný rukou. V Praze je sochařský typ zrcadlově převrácen, patrně tedy byl v tomto případě zdrojem inspirace nějaký grafický list.
Nahá faunka (Oreada) se šátkem na hlavě držela pravou (dnes uraženou) rukou před ní stojícího nahého chlapce (Faunigena) za předloktí levé ruky. Ve zdvižené levici drží hrozen vína, po němž dítě natahuje pravou ruku. Stromy na obou stranách, přes jejich větve jsou přehozeny konce pláště se zdobeným okrajem a závažími na rozích. and Bažant 2006#.
Černošedý onyx se zoomorfní řezbou., Benda 1989#, 19, obr. 31., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Řezba na gemě, z 1. století, zobrazuje zajíce držícího v tlapkách vinný hrozen.
Stavba v zahradě (1712 - 1720), autorem je K. I. Dienzenhofer, v níž sochařská výzdoba od A. Brauna (1730). Na fasádě nad hlavním i zadním vchodem busta Diany s půlměsícem na čele. U vchodu do zahrady dvojice pískovcových soch, po pravé straně Herkules, po levé Kakus. V zadním traktu zahrady dvojice váz s putti a dvojice alegorií ročních dob. Po pravé straně Apollón (Zima) a Artemis ((Jaro), po levé straně Bakchus (podzim) a Demétér (Léto). Mezi nimi busta císaře.