Magdaléna, Lucin and Naděje. An Unwanted Couple on the Margins in Jan Procházka's Artistic Reflection: A Contribution on the Issue of Portraying Alcoholism and Prostitution in Czechoslovak Films of the 50s and 60s.
Autor představuje hudební skupinu Nahoru po schodišti dolů band jako jeden ze souborů reprezentujících specifický hudebně-společenský fenomén označovaný jako nová vlna, jenž se na počátku osmdesátých let minulého století objevil v komunistickém Československu. Nejprve tento fenomén obecně charakterizuje a zasazuje do dobových sociálních a kulturních souvislostí. Poté definuje termín „česká nová vlna“, který přes jeho nejednoznačnost chápe jako původní generaci hudebních skupin s patrnými společnými rysy dobově vymezenou první polovinou osmdesátých let. Upozorňuje přitom na inspirační vlivy uvedeného hudebního proudu, jeho intelektuální podstatu, osobité používání českého jazyka i žánrový rozptyl souborů, které se k němu hlásily. Jako určující znaky jejich tvorby uvádí zvláště užívání humoru, ironie a sarkasmu, které byly podpořeny výstřední vnější prezentací. Dále autor poukazuje na střet punku a nové vlny s oficiální kulturní politikou a s orgány určenými k jejímu prosazování, které interpretovaly oba směry jako prostředek takzvané ideologické diverze, zároveň však zdůrazňuje veskrze apolitický charakter obou směrů. Uvedený výklad ze strany režimu je doložen zejména příkladem nechvalně proslulého článku „Nová vlna se starým obsahem“, otištěného v ideologickém týdeníku Tribuna v březnu 1983, a dále popisem byrokratických mechanismů sloužících k potírání nekonformních hudebních skupin, k nimž náleželo zejména rušení zřizovatelských smluv. Ve druhé části článku se odvíjí příběh skupiny Nahoru po schodišti dolů band, založené v roce 1983, a je podáno její žánrové vymezení s ukázkami textů písní. Dráhu skupiny výrazně poznamenal koncert v pražské výletní restauraci Za Větrem v červnu 1984, který byl ukončen zásahem Veřejné bezpečnosti. Tuto kauzu a její důsledky v podobě policejního vyšetřování a zákazů koncertování autor rekonstruuje na základě dokumentů Státní bezpečnosti v konfrontaci s ústními svědectvími členů skupiny. Přes zákazy vystupování v určitých částech Prahy a opakované vypovězení zřizovatelské smlouvy po intervenci Státní bezpečnosti však skupina svou činnost neukončila a znovu ji rozvinula koncem osmdesátých let. Z daného případu vyvozuje autor obecnější závěry o účinnosti ideologicky motivovaných restrikcí v oblasti populární hudby v kontextu počínající československé „přestavby“ v polovině dekády.