In this paper, I discuss some moral dilemmas related to the COVID-19 crisis and their framing (mainly) in the public debate. The key assumption to engage with is this: that we need primarily to take into account the long-term economic consequences of the proposed safety measures of social distancing. I argue that the long-term economic concerns, though legitimate, cannot suspend the irreducibly moral nature of the demand placed on the decision-makers by those who are vulnerable, at risk, or in need of medical treatment. This is discussed in relation to two points: 1) The political endeavour and rhetoric of “flattening the curve” is not necessarily short-sighted but expresses the acknowledgment of a legitimate expectation placed on elected representatives. 2) Not being able to prevent harm (to those who are in real need, or otherwise vulnerable) may lead to genuine moral distress, even if it is not clear whether it was in one’s, or anybody’s, powers to prevent the situation, or even if the best possible outcome has been otherwise reached. The second point may be understood as a part of the broader context of the established criticisms of utilitarianism.
Článek se zabývá problematickou politické korektnosti ve vztahu k feministické fi losofi i vědy. Zaměřuje pozornost na užší pojem politické korektnosti – hodnotově motivovanou nekorektní práci s fakty. Konstatuje, že navzdory explicitnímu soustředění feministických autorek a autorů na význam hodnot v projektu vědy nelze chápat feministickou fi losofi i vědy jako politicky korektní nebo jako vybízení k politicky korektní vědě. Naopak se politicky korektní argumentace v tomto užším smyslu mohou dopou- štět i práce vystupující proti feministické či politicky korektní agendě ve vědě., The paper deals with the question of political correctness with respect to feminist philosophy of science. It focuses on a narrower notion of political correctness – treating facts incorrectly due to value motives. It finds that despite the feminist authors’ explicit focus on the importance of values in the scientifi centerprise, feminist philosophy of science cannot be understood as politically correct or as promoting politically correct science. On the other hand, politically correct arguments (in this narrower sense) can be used also by works speaking against the feminist or politically correct agenda in science., and Ondřej Beran.
This study critically reacts to the article “Etický význam lidství” (“The Ethical Significance of Humanity”) by Kamila Pacovská (Filosofický časopis, 62, 2014, No. 6, s. 863–875), and it discusses some relevant facts about the extrapolations of “human prejudice” to the domain of animal ethics that remain unnoticed in that article. It is shown that any attempt to found a responsible relation to animals on the basis of anthropomorphising criteria of “species” will be problematic, for the relevant concepts of “fairness” and “respect” will be applied with absurd consequences. An indiscriminate prohibition on killing all animals without distinction, although it may not be easy to justify philosophically, has the advantage of avoiding those absurd consequences.
The article is concerned with the question of individuality from the perspective of (mainly analytical) philosophy of language. It examines various concepts of individuality and their relation to normative structures of responsibility: individuality in the sense of concrete identity as situated personal irreplaceability; individuality in the sense of exclusion as situated irreplaceability of role/office/function. In conclusion a suggestion is put forward for the analysis of the concept of identity as the specific realisation of the possibilities of a human a linguistic being.
Wittgenstein describes the process of mastering a rule (adopting a skill) as implanting mechanically a number of specific examples (steps) after which one ''knows how to go on''. Such a two-step concept of learning (e.g. in Cavell) can be understood as the sequence of i) propedeutics limited in time and ii) the subsequent skill to extrapolate the rule in unlimited number of cases (Chomsky’s account of rule). The relationship between the ''propedeutics of examples'' and the mastered skill is, however, more complex. I will refer here to the Wittgensteinian ethics (e.g., Winch) emphasizing the individual’s repeated work (reflection) on specific examples which never ends. I will also point to the empirical evidence (Ingold, in particular) that in the processes of learning an essential role is played by memorizing and copying of given (specific) models, where attention and observation is necessary. Competence is then a physical implantation and individual mastering of such a limited technique, rather than an ability to extrapolate and innovate foremost., Wittgenstein popisuje proces zvládnutí pravidla (osvojení dovednosti) jako mechanického implantování řady konkrétních příkladů (kroků), po nichž ,,ví, jak dál''. Takový dvoukrokový koncept učení (např. V Cavellu) lze chápat jako sekvenci i) propedeutiky časově omezené a ii) následné schopnosti extrapolovat pravidlo v neomezeném počtu případů (Chomskyho pravidlo pravidla). Vztah mezi ,,propedeutikou příkladů'' a zvládnutou dovedností je však složitější. Zmíním se zde o Wittgensteinově etice (např. Winch), která zdůrazňuje opakovanou práci jednotlivce (reflexe) na konkrétních příkladech, které nikdy neskončí. Poukazuji také na empirické důkazy (zejména Ingold), že v procesech učení se základní role hraje zapamatováním a kopírováním daných (specifických) modelů, tam, kde je nutná pozornost a pozorování. Kompetence je pak fyzikální implantace a individuální zvládnutí takové omezené techniky, než schopnost extrapolovat a inovovat především., and Ondřej Beran
In this paper, I use Wittgenstein’s private language argument for reflecting on some folk-linguistic misconceptions. In Section 1, I show that elements of the private language semantics inform common ways of looking at some situations referred to as ''misunderstandings''. I suggest that it would be appropriate to conceive of the alleged misunderstandings as practical attitudes of mistreatment. This suggestion is explored in Section 2, which is devoted to a commonly assumed prominent example of the problem: the so-called inter-gender misunderstanding. It is believed that men and women use language in systematically different ways, as a result of which they do not understand each other properly, because they miss what their interlocutors ''mean''. The conceptual apparatus of mentalist semantics presumed here is abused in order to advocate morally reprehensible actions against women. In Section 3, I suggest that the Wittgensteinian accounts of language and mind offer arguments for denying private conceptions of understanding on the grounds of both philosophy of language and ethics., V tomto příspěvku používám argument Wittgensteinova soukromého jazyka, který reflektuje některé lidově-lingvistické mylné představy. V části 1 ukazuji, že prvky sémantiky soukromého jazyka informují o běžných způsobech, jak se podívat na některé situace označované jako ''nedorozumění''. Navrhuji, aby bylo možné považovat údajné nedorozumění za praktické postoje ohledně špatného zacházení. Tento návrh je zkoumán v části 2, která se věnuje běžně předpokládanému příkladnému problému: tzv. Nedorozumění mezi pohlavími. Předpokládá se, že muži a ženy používají jazyk systematicky různými způsoby, v důsledku čehož se správně nerozpoznávají, protože jim chybí to, co jejich partneři ''znamenají''. Konceptuální aparát mentalizované sémantiky, který se zde předpokládá, je zneužíván, aby obhajoval morálně odsouzené činy proti ženám. V sekci 3 navrhuji, aby Wittgensteinovské popisy jazyka a mysli nabízely argumenty pro popření soukromých koncepcí porozumění na základě filozofie jazyka a etiky., and Ondřej Beran