Před kostelem sv. Jakuba, na zdi, která kdysi vymezovala areál hřbitova, na kraji zdi, na obou stranách pískovcová socha na vysokem soklu. Po pravé straně polo ležící nahý stařec, kolem těla drapérie, levá ruka drží přesýpací hodiny - Chronos/Saturn (alegorie času, stáří). Vlevo polo sedí mladá žena, na zemi u pravé ruky lebka, v levé pozdvižené ruce drží patrně zrcadlo nebo kalich? (poškozeno) - alegorie Pomíjivosti/Omnia Vanitas., Kořán 1999#, 80-83., and Originály soch jsou v kostele sv. Petra v Lounech. Sochy interpretovány jako alegorie stáří a nládí, nebo Čas a Víra. Protějškem postavy Času by mohla být spíše alegorie pomíjivosti - spojení přesýpacích hodin, lebka u pravé ruky dívky a patrně zrcadlo v její ruce.
Po roce 1710 byla zámecká zahrada vyzdobena souborem plastik z dílny Matyáše Bernarda Brauna, v roce 1766 dalšími sochami od slánského sochaře Arnošta Linka. Celkem se jednalo o 44 plastik. Všechny sochy byly v roce 1907 odvezeny do Vídně, kde měly být restaurovány, již se do Cítolib nevrátily. Dnes jsou instalovány v zahradě zámku Neuwaldegg u Vídně. and Po roce 1710 byla zámecká zahrada vyzdobena souborem plastik z dílny Matyáše Bernarda Brauna, v roce 1766 dalšími sochami od slánského sochaře Arnošta Linka. Celkem se jednalo o 44 plastik. V roce 1907 byly odvezeny k restaurování do Vídně, odkud se již nevrátily. Dnes jsou instalovány v zahradě zámku Neuwaldegg na předměstí Vídně.
Pískovcové souséší: nahý Boreás (vousy, křídla) unáší nahou Óreithyii, dole putto s pochodní obrácenou dolů., Poche 1955#, 66-67., Kořán 1999#, 118., and Socha byla určena pro niku zahradního schodiště v zámeckém parku. Přítomnost putta s obrácenou pochodní upozorňuje na alegorický význam sousoší: Čas unáší Krásu. Socha je volnou kopií sousoší v drážďanské Grosser Garten (Pietro Balestra, před 1720).
Pískovcová socha: Herkules se napřahuje kyjem, levicí otevírá tlamu lva., Kořán 1999#, 94-97., and Braun se podobně jako pražském reliéfu nedržel obvyklého typu zobrazení Herkulova souboje s nemejským lvem (srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, jižní portál: Herkules a nemejský lev). Obvyklý způsob zobrazení tohoto souboje byl inspirován antickou textovou a obrazovou tradicí, podle níž hrdina lva udusil (srov. Exemplum: Herkules a nemejský lev). Braunův Herkules byl inspirován spíše zobrazeními biblickéhoSamsona, stejně jako on přistupuje ke lvu zezadu a otevírá mu tlamu, tak jak to vidíme například na známém dřevorytu Albrechta Dürera z let 1497-8. Bezesporu se však jedná o Herkula, o čemž svědčí kyj v hrdinově pravici.
Pískovcová socha: Mars (knír, přilba, antikizující zbroj a boty, plášť), v levici maršálskou hůl, pravice je opřena o štít s blesky. and Kořán 1999#, 94-97.
Pískovcová socha: Fortuna (koruna) s šatry vlajícími ve větru na okřídleném globu., Kořán 1999#, 126., and Socha byla vykládána jako Nike nebo alegorie Vzduchu, ale globus s křídly se nejčastěji objevuje v souvislosti s nejistou Fortunou, jak sochu také interpretoval Poche (Poche 1965, 124). Fortuně odpovídají také rozevláté šaty, symbolizující rychlost změn, které přináší, i koruna naznačující, že je vládkyní všech.
Od r. 1984 jsou před špitálem osazeny pouze kopie původních Braunových soch, originály jsou umístěny v místním lapidáriu. Sochy Ctností byly po r. 1717 umístěny podél severního průčelí špitálu. Před pravým křídlem budovy, vpředu Anděl blažené smrti, následjí Ctnosti: Víra s křížem, Naděje, Láska s dětmi, Trpělivost s beránkem, Moudrost, Statečnost s maršálskou holí, Cudnost se zastřenou tváří a párkem hrdliček, Píle s úlem, Štědrost s rohem hojnosti, Upřímnost se srdcem, Spravedlivost. Dvanáctá ctnost Střídmost stojí na nádvoří., Blažíček 1959#, 9, 33., and Poche 1978#, 171.
Od r. 1984 jsou před špitálem osazeny pouze kopie původních Braunových soch, originály jsou umístěny v místním lapidáriu. Na levé straně rampy jsou v popředí stojí plačící Anděl žalostné smrti, pak následují Neřesti: Pýcha s pávem u nohou, Lakomství s měšci peněz a truhlou pokladů, Smilstvo se zrcadlem, Závist se vzteklým psem, Obžerství s vepřem, Hněv s medvědem, Lenost spící na oslu, Zoufalství vrážející si dýku do prsou, Lehkomyslnost, Pomluva s vyplazeným jazykem a Lstivost ve škrabošce s liškou u nohou. Poslední z Neřestí, Podvod, doplněn až v roce 1883 (B. Seeling)., Blažíček 1959#, 9, 33., and Poche 1978#, 171.
Pískovcová socha, žena se škraboškami na oděvu, v pravé ruce drží hořící dřeva, vlevo na drapérii sedí pták., Blažíček 1959#, 9, 33., and Poche 1978#, 171.
Patro štuky, otevřené schodiště na zábradlí dvojice putti-světlonoši, skulptury Matyáše Brauna., Poche, Preiss 1973#, 76, obr. 69., Vlček 1999#, 558-560., and Hrubeš, J. Hrubešová, E., Pražské domy vyprávějí, IV, Praha 2000
Pískovcová socha Adónida (toulec přes rameno, v ruce luk), stojí opřený o pahýlu stromu, u nohou kanec., Vlček 1999#, 471-475., and Postava s lukem je vykládána jako Apollón, ale kanec u jeho nohou nepatří k atributům tohoto boha. Podle jiného výkladu kanec u lovcových nohou postavu definuje jako Meleagra. Ten tu však také není zobrazen, protože žena se psem umístěná na protější straně schodišťové rampy k lovci vztahuje ruku s toužebným výrazem v tváři, ale ten se od ní odvrací a dívá se vzhůru. Dvojice krásné ženy toužící po lovci, který o ni nestojí, naopak přesně odpovídá Venuši a Adónidovi, kteří byli v podobné situaci zobrazeni Reinerem na nástropní fresce v sale terreně. Srov. "Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program" a "Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, sala terrena: Venuše a Adonis."
Dnes jsou na místě tesané kopie, faksimile z umělého pískovce, které v letech 1973-1990 nahradily originály, jsou uloženy v Galerii hlavního města Prahy., Poche 1937#., Birnbaumová, Volek 1969#., Vlček 1999#, 471-475., Petrů 2003#., and Soubor soch tvořil (od jihu k severu): Vulkán, Adónis, Venuše, Juno, Minerva, Jupiter a Merkur. Jednotlivé postavy jsou provázány gesty a postoji. Božský kovář Vulkán stojí osamoceně na jižním konci, jak to odpovídalo jeho postavení na Olympu. Se sousední postavou, Adónidem jej však spojuje pohled upřený vzhůru, který je v obou případech příčinou jejich izolace - oba byli posedlí svým povoláním, Vulkán tvorbou a Adónis lovem. Vulkán a Adónis měli společné také to, že do jejich života vstoupila Venuše, jako Vulkánova nevěrná manželka a Adónidova odmítnutá milenka. Adónis je propojen s vedle stojící Venuší tím, že ji okázale ignoruje, přestože na něj bohyně roztouženě hledí a vztahuje k němu ruku. Obdobně jsou propojeni postavy na opačném, severním konci, kde stojí Jupiter a Merkur. Schéma je tu však obměněno, v tomto případě se Merkur horlivě naklání k Jupiterovi, aby vykonal jeho příkaz, aktivita tedy nesměřuje ze západu na východ, ale opačným směrem. Další rozdíl oproti dvojici Adónida a Venuše je v tom, že Jupiter se svým protějškem komunikuje, což dokazuje nenápadné gesto jeho levé ruky s otevřenou dlaní, na kterou sklonem hlavy upozorňuje orel. Co Jupiter Merkurovi přikazuje, není vyřčeno, ale vzhledem k tomu, že vedle Jupitera stojí tři bohyně s jasně odlišenými charakteristikami, lze se domýšlet, že příkaz se mohl týkat sporu, do kterého se tyto bohyně dostaly. V tom případě by Jupiter vysílal Merkura k Paridovi, aby jejich spor rozsoudil. Vedle Jupitera stojí jeho oblíbená dcera Minerva, která je obrácena směrem k přicházejícím návštěvníkům zahrady, kterým ukazuje hlavu Gorgony na svém štítě. Přesně tak komunikovala s Paridem, kterému slibovala, že se stane největším bojovníkem všech dob, jehož činy zastíní i Perseův souboj s Gorgonou. Vedle Minervy stojí Juno, která hledí vzhůru, čímž naznačuje, že její sférou je vláda, kterou také slibovala Paridovi, který se mohl stát vládcem světa, kdyby jí přiřkl vítězství. V charakteristice Venuše, která v báji o Paridově soudu zvítězila, se však objevuje ironický odstup: bohyně, jejíž doménou je láska, sama sobě pomoci nemůže. Její neopětovaná láska k Adonidovi ji staví na roveň pozemským milenkám a milencům. Toto je samozřejmě jenom jeden z možných výkladů souboru soch na terase Vrtbovské zahrady. Stejnou úmyslnou rozostřenost, kterou pozorujeme u jejich výtvarné podoby, lze konstatovat také u jejich ikonografického programu. Uspořádání soch a jejich gesta umožňují i další výklady a v této úmyslné nedourčenosti tkví jejich trvalý půvab.
Pískovcová socha polonahé Juno, hledí vzhůru a objímá páva, který sedí na pařezu., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Pískovcová socha nahého Jupitera, pravou ruku má zdviženou, vedle něj sedí na pařezu orel. Dívá se na naproti stojícího Merkura, jemuž je určeno gesto levé ruky s otevřenou dlaní a odtaženým ukazováčkem., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Pískovcová socha nahého Merkura (okřídlená čapka) v dramatickém předklonu naznačujícím let, levici má zdviženou, dívá se na naproti stojícího Jupitera., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Pískovcová socha Minervy (přilba, plášť, boty), v ruce štít hlavou Gorgony, na kterou ukazuje pravicí., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Pískovcová socha nahé Venuše s pláštěm přes ramena, u nohou má psa, který má přední packy opřené o její stehno a oddaně k ní vzhlíží. Venuše má pravou ruku položenou na psovi, ale dívá se roztouženě (přivřené oči) na vedle stojícího Adonida, k němuž vztahuje levici., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Pískovcová socha Vulkána (dlouhé rozcuchané vlasy, plnovous), opřený o kladivo spočívající na pařezu, hledí vzhůru., Vlček 1999#, 471-475., and Braun pojal Vulkána stejně jako dříve na atice Clam-Gallasova paláce: jako božského umělce. Stojí opřený o atribut své profese, kladivo, okázale nedbá na svůj zevnějšek a hledí vzhůru, k nebesům, odkud přichází inspirace k jeho černému dílu. Rozdíl je pouze v tom, že na atice Clam-Gallasova paláce je opřený o kovadlinu, která byla v zahradě zaměněna za pro toto prostředí případnější pařez. Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
Pískovcová socha nahého Bakcha (věnec z vinných listů), hrozen vína v ruce, vedle vinná réva. Na soklu putti s oslem., Vlček 1999#, 471-475., and Socha tvoří protějšek k Ceres, sochy byly chápány jako fragment souboru symbolu Čtyř ročních dob (Poche 1955, 71), ale v vzhledem k absenci dalších nik v této části zahrady je nutné je chápat jako samostatný celek. Lze uvažovat o tom, zda nesouvisejí spíše s nástropní malbou, která zobrazuje Venuši objímající Adonida. Trojice Ceres, Bakchus a Venuše se v barokním umění objevuje často jako ilustrace rčení ze Terentiovy hry Kleštěnec: "Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla)."
Pískovcová socha Ceres (věnec z klasů, tunika s odhalenými ňadry), v ruce misku, překračuje obilný snop. Na soklu putti s oslem., Vlček 1999#, 471-475., and Socha tvoří protějšek k Bakchovi, sochy byly chápány jako fragment souboru symbolu Čtyř ročních dob (Poche 1955, 71), ale v vzhledem k absenci dalších nik v této části zahrady je nutné je chápat jako samostatný celek. Lze uvažovat o tom, zda nesouvisejí spíše s nástropní malbou, která zobrazuje Venuši objímající Adonida. Trojice Ceres, Bakchus a Venuše se v barokním umění objevuje často jako ilustrace rčení ze Terentiovy hry Kleštěnec: "Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla)."
Pískovcová socha Merkura (okřídlená čapka)., Vlček 1996#, 185-188.¨, and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika. Postoj Merkura je variací na postoj Apollóna Belvedérského.
Pískovcová socha nahé antické bohyně s perlami ve vlasech (Juno ?), fragment., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika.
Pískovcová socha kráčejícího nahého muže (Marta ?) s urputným výrazem v tváři, fragment., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika.
Pískovcová socha Jupitera (vousy, vavřínový věnec), ve zdvižené pravici držel žezlo, u nohou orel., Neumann 1974#, 210-211., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika.
Pískovcová socha nahé Venuše, jednou rukou si drží ňadro, druhou ruku má položenu na hlavě Amora. Amor má zavázané oči a láme luk přes koleno., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika.
Pískovcová socha nahého Vulkána (dlouhé rozcuchané vlasy, plnovous), dívá se nahoru, v pravici drží kladivo, vedle kovadlina. Levici si tiskne na hruď., Neumann 1974#, 210-211., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika. Braun pojal Vulkána stejně jako později ve Vrtbovské zahradě: jako božského umělce. Stojí opřený o atribut své profese, kladivo, okázale nedbá na svůj zevnějšek a hledí vzhůru, k nebesům, odkud přichází inspirace k jeho černému dílu. Božský zápal je naznačen také gestem levé ruky, kterou si tiskne na hruď.
Pískovcová plastika (v. 28 cm): hlava antické bohyně ?, Neumann 1966#, 103-104., and Socha byla roku 1880 sňata z atiky Clam-Gallasova paláce v Praze. Na atice stálo původně 17 soch, dochována jen část souboru: Jupiter, Venuše, Vulkán, Merkur, Apollón, Minerva (torzo) a dvě fragmentární poprsí.
Pískovcová plastika (v. 94, 5 cm). Polopostava (fragment) nahé bohyně, kolem beder drapérie, pravá ruka na prsou, ve vlasech šňůra perel., Neumann 1966#, 100-102, č.k. 14., and Socha byla roku 1880 sňata z atiky Clam-Gallasova paláce v Praze. Na atice stálo původně 17 soch, dochována jen část souboru: Jupiter, Venuše, Vulkán, Merkur, Apollón, Minerva (torzo) a dvě fragmentární poprsí. Neumann tuto sochu považuje za bohyni Juno.
Pískovcová plastika (v. 187 cm). Postava nahého muže, zamračená tvář, kolem těla drapérie., Neumann 1966#, 98-100, č.k. 13., and Socha byla roku 1880 sňata z atiky Clam-Gallasova paláce v Praze. Na atice stálo původně 17 soch, dochována jen část souboru: Jupiter, Venuše, Vulkán, Merkur, Apollón, Minerva (torzo) a dvě fragmentární poprsí.
Dnes je na vrcholu tympanonu umístěna kopie sochy Jupitera s doplněným měděným žezlem, okolo něj bylo umístěn dalších šest kopií (od severu k jihu): Minerva, Mars, Apollón, Merkur, Venuše a Vulkán (originály jsou v Národní galerii v Praze)., Vlček 1996#, 185-188., and Braunovy sochy stály na attice Clam-Gallasova paláce do roku 1880, kdy byly pro špatný stav sneseny. Dochovaly se sochy Jupitera, Merkura, Venuše, Vulkána a fragmenty dalších postav (dnes v Národní galerii v Praze). Původní stav (včetně antikizující výzdoby štítu) se dochoval na dvou rytinách: Delsenbachovy z roku 1721 (Fischer 1721, tab. 8) a o něco pozdější rytiny Wernerovy (Engelbrecht 1734-1740, II, obr. 12). Z rytin vyplývá, že na atice stálo celkem 17 soch, po čtyřech na rozích balustrád nárožních risalitů, pět na středovém risalitu (čtyři na rozích a pátá na vrcholu štítu) a po dvou na obou spojujících balustrádách. Zobrazení soch na rytinách je pouze schematické, ale obě se schodují v zobrazení postavy na štítu středového risalitu, kde byla postava se žezlem. Této postavě odpovídá dochovaná socha Jupitera, jež má stejný postoj i asymetrickou siluetu danou orlem na pravé straně.
Pískovcový reliéf: nalevo Pyrrha a napravo Deukalión (plášť přetažený přes hlavu), oba za sebe házejí kameny. Nalevo od Pyrrhy dvě děti a mezi ní a Deukaliónem je dítě a žena. U levého okraje strom., Vlček 1996#, 185-188., and Výjev se odchyluje od kanonické ikonografie v tom, že Deukalión a Pyrrha nekráčí vedle sebe a lidé, kteří se z hozených kamenů rodí nejsou za nimi, ale vedle nich. Navíc je tu vedle tří dětí i ženská postava, která opakuje gesto Pyrrhy. Braun se na fasádě Clam-Gallasova paláce se i na dalších reliéfech inspirovaných antickými mýty odchyluje od zavedené normy, což byl zjevně záměr. Sochaři na zakázce velmi záleželo, což dokazují sochy na atice, které jsou velmi pečlivě a detailně propracovány, přestože ne ně nebylo zezdola vidět.
Pískovcový reliéf: nahý Herkules drží jednou rukou Kentaura za krk a druhou za nohu, koňočlověk se snaží sevření uvolnit, přestože již klesl na zem. Za Herkulem je strom., Vlček 1996#, 185-188., and Výjev nezobrazuje Herkula s Kentaurem Nessem, kterého zabil na dálku šípem, ale některý z hrdinových bojů s Kentaury, o nichž se zmiňuje Ovidius v Proměnách (12, 536-531).
Pískovcový reliéf: nahý Herkules útočí zezadu na nemejského lva, klečí mu jedním kolenem na zádech, levicí mu rozvírá tlamu a pravicí se napřahuje kyjem. Okolo skály s naznačenou vegetací, napravo nahoře dům., Vlček 1996#, 185-188., and Braun se nedržel obvyklého typu zobrazení Herkulova souboje s nemejským lvem, který byl inspirován antickou textovou a obrazovou tradicí, podle níž hrdina lva udusil (srov. Exemplum: Herkules a nemejský lev). Braunův Herkules byl inspirován spíše zobrazeními biblickéhoSamsona, stejně jako on přistupuje ke lvu zezadu a otevírá mu tlamu, tak jak to vidíme například na známém dřevorytu Albrechta Dürera z let 1497-8. Bezesporu se však jedná o Herkula, o čemž svědčí nejen herkulovská série, do níž byl výjev začleněn, ale také kyj v Herkulově pravici.
Pískovcový reliéf: nalevo stojí muž s lukem (Herkules ?) napravo Kentaur Nessus (?) klesající na zem., Vlček 1996#, 185-188., and Ambicióznost výzdoby paláce projevuje i ve výzdobě méně exponovaných ploch, jako jsou boční strany soklů pod vázami korunujícími portály. Na vnitřních stranách jsou dekorativní výjevy (zvířata, krajina, architektura), ale na vnějších stranách jsou figurální výjevy.
Pískovcový reliéf: Jupiter (koruna, pastýřská hůl) sedí a dívá se na oblak, v němž se dolů snesla Juno. Vedle Jupitera je Ió proměněná v krávu, vedle ní strom. and Vlček 1996#, 185-188.
Pískovcový reliéf: Merkur (okřídlená čapka) hraje na trubku, vedle sedí Argus (plášť, pastýřská hůl) a nábožně poslouchá. Vedle Arga sedí jeho pes, nalevo je Ió proměněná v krávu., Vlček 1996#, 185-188., and Stejné téma je zobrazeno na horním reliéfu severního portálu, kde je rovněž na jižní straně. Mezi oběma reliéfy je však rozdíl v tom, že na zatímco na jižním je Argus ještě vzhůru, na severním už tvrdě spí. Oba výjevy měly patrně především pobavit, a proto v obou případech Braun zaměnil obligátní flétnu za mohutnou trubku.
Pískovcové sochy čtyř dvojic nahých Herkulů s přehozenou lví kůží., Vlček 1996#, 185-188., Kořán 1999#, 38., and Čtyři dvojice Herkulů jsou umístěny před toskánské sloupy po obou stranách obou portálů průčelí paláce. Sochy byly tesány podle modelů, jeden se dochoval v Mnichově (Bayerisches Nationalmuseum), později podle nich tesány sochy pro atiku zámku v Liběchově.
Pískovcový reliéf: dva objímající se páry, na levé straně jsou oba nazí a gesto postavy napravo má jednoznačně erotický význam. Není jasné, zda se jedná o heterosexuální páry nebo o páry mužů., Vlček 1996#, 185-188., and Ambicióznost výzdoby paláce projevuje i ve výzdobě méně exponovaných ploch, jako jsou boční strany soklů pod vázami korunujícími portály. Na vnitřních stranách jsou dekorativní výjevy (zvířata, krajina, architektura), ale na vnějších stranách jsou figurální výjevy. Objímající se či souložící páry (symplegma) byl jedním z antických obrazových typů, který byl obnoven v italské renesanci. Vzhledem k tomu, že protagonistou horních reliéfů na portálech (i výzdoby celého paláce) je Jupiter, lze výjev chápat jako ilustraci jedné z Jupiterových lásek. Ty se v Praze v architektonické plastice objevují poprvé ve výzdobě královského letohrádku (srov. Praha, Belvedér). Přítomnost explicitně erotického výjevu ve výzdobě Clam-Gallasova paláce je zcela v souladu s tím, že Braun nakládal velmi volně i s tradičními mytologickými výjevy. Stavebník zjevně navrhl či schválil celkovou ideovou koncepci, ale realizaci ponechal na sochaři. Požadoval od něj patrně pouze to, aby se výzdoba vymykala běžnému standardu a tím charakterizovala výsadní postavení hraběte Clam-Gallase.
Pískovcový reliéf: nalevo je nahá žena, které se snaží zmocnit nahá postava, která vypadá jako žena (Jupiter v podobě Diany znásilňující Kallistó ?), napravo sedí dítě., Vlček 1996#, 185-188., and Ambicióznost výzdoby paláce projevuje i ve výzdobě méně exponovaných ploch, jako jsou boční strany soklů pod vázami korunujícími portály. Na vnitřních stranách jsou dekorativní výjevy (zvířata, krajina, architektura), ale na vnějších stranách jsou figurální výjevy. Vzhledem k tomu, že protagonistou horních reliéfů na portálech (i výzdoby celého paláce) je Jupiter, lze výjev chápat jako ilustraci jedné z Jupiterových lásek. Ty se v Praze v architektonické plastice objevují poprvé ve výzdobě královského letohrádku (srov. Praha, Belvedér).
Pískovcový reliéf: Herkules si tiskne na hruď Antaia a zdvihá ho nad zem, protivníci jsou obráceni k sobě. Okolí je naznačeno skalisky., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf se nedrží antického typu (Herkules drží obra zezadu), ale renesančního vzoru, který proslavil Antonio del Pollaiuolo soškou z let 1475-80 (srov. Exemplum: Herkules a Antaios).
Pískovcový reliéf: nalevo malý Herkules zabíjí hada klackem, napravo Herkules bojuje s Hydrou., Vlček 1996#, 185-188., and Herkulův boj s Hydrou byl druhým z jeho slavných činů, o němž psal už Hésiodos ve Zrození bohů (theog. 314-318), kde je také uvedeno, že Hydra byla Junonou předurčena, aby Herkula zabila. Tato okolnost spojuje Herkulův boj s Hydrou s událostí, při níž se vůbec poprvé projevilo jeho hrdinství, totiž zabitím hadů, které na něj Junona poslala v době, kdy byl ještě kojencem. Explicitně obě události spojuje Seneca, když ve hře Šílící Herkules píše, zabitím dvou hadů se malý Herkules připravil na boh s Hydrou (Hercules Furens, 220nn). Braun nezobrazil malého Herkula, jak hady rdousí holýma rukama, což byla konvence v antické literatuře i výtvarném umění, kterou převzali i pozdější evropští umělci. Braunův malý Herkules nesedí, jak by to odpovídalo jeho věku, ale stojí a ubíjí hada klackem. Tato odchylka od zavedené praxe byla zjevně motivována Braunovou snahou provázat dospělého Herkula s Herkulem-dítětem: dítě je zobrazeno jako zrcadlový obraz dospělého hrdiny.
Pískovcový reliéf se dvěma výjevy, nalevo Faun (kozí nohy) pronásleduje nahou ženu se syrinx v ruce (Pan a Syrinx ?), na druhé straně je Marsyás (kozí nohy) pověšený za nohy na strom, vedle stojí bezvousý muž (Apollón ?) a stahuje mu kůži., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf zjevně úmyslně nezobrazuje žádnou kanonickou scénu. Syrinx v ruce nahé ženy napravo je zcela neobvyklý motiv, protože tento nástroj byl vyhrazen mužům, nejčastěji je má v ruce Pan nebo Marsyás. Faun ženu evidentně pronásleduje, takže lze uvažovat o tom, zda výjev není shrnutím báje o Panovi pronásledujícím Nymfu Syrinx známé především z Ovidiových Proměn (1, 690-706). Bohové panenskou Nymfu zachránili tím, že ji proměnili v rákos, z něhož si Pan udělal syrinx. Podle jiné verze mýtu, kterou zaznamenává také Ovidius (fast. 06, 697-708) píšťalu vynalezla Minervaa a když ji odhodila, zmocnil se jí Faun, který potom vyzval Apollóna na soutěž a byl mu stažena kůže z těla. Žena nalevo však nemůže být Minerva, protože je nahá. Výjev napravo se bezpochyby vztahuje k mýtu o Faunovi, který vyzval Apollóna na hudební soutěž, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).
Pískovcový reliéf: nalevo stojí Merkur (okřídlená čapka) a hraje na trubku, napravo spí nahý obr Argus, vedle něj sedí jeho pes., Vlček 1996#, 185-188., and Stejné téma je zobrazeno na horním reliéfu jižního portálu, kde je rovněž na jižní straně. Mezi oběma reliéfy je však rozdíl v tom, že na zatímco na jižním je Argus ještě vzhůru, na severním už tvrdě spí. Oba výjevy měly patrně především pobavit, a proto v obou případech Braun zaměnil obligátní flétnu za mohutnou trubku.
Pískovcový reliéf: uprostřed je souboj dvou bojovníků s měči v antikuzující zbroji, levý je prostovlasý, pravý má přilbu. Nalevo je tatáž dvojice, ale prostovlasý bojovník již klesl na zem a jeho protivník se ho chystá zabít. Napravo utíká kůň bez sedla z bojiště. and Vlček 1996#, 185-188.