Pískovcová socha: Diana (měsíční srpek nad čelem, toulec se šípy na zádech) s pootevřenými ústy, s pláštěm omotaným okolo těla, levou rukou si zdvihá plášť, pravicí se opírá o pařez., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Překvapením pootevřená ústa a gesto, s nímž si zakrývá klín pláštěm, ukazuje na souvislost s Aktaiónem, který bohyni překvapil při koupeli, socha tvořila patrně dvojici s Aktaiónem, který je dnes rovněž v Hartigovské zahradě Pražského hradu a patrně pochází ze stejného místa.
Pískovcová socha (v. 146 cm). Na skalisku socha nahého vousatého muže (klín zakrytý drapérií), na sehnutých zádech drží globus., Denkstein 1958, 147, č. k. 155, obr. 153)., and Socha Atlanta v Lapidáriu stála původně nad branou v nádvoří Vrtbovského paláce na Malé Straně v Praze čp. 373, po obou stranách byly ležící ženské postavy, Hojnost ? a Bohatství ? Socha Atlanta je dnes na původním místě nahrazena kopií, vzorem byla antická římská socha, Atlas Farnese (dnes v Neapoli) z doby okolo roku 150. Ačkoliv v 17. a 18. století převládala varianta antického sochařského typu, na níž Atlás stojí vzpřímeně, pražský sochař z Braunovy dílny napodobil poměrně přesně postoj antického originálu. Byl to zřejmě záměr, protože nedlouho po vzniku sochy pro Vrtbovskou zahradu, v roce 1727, vznikla v téže dílně socha vzpřímeně stojícího Atlanta pro Astronomickou věž Klementina. Důvody mohly být technické (vzpřímeně stojícího Atlanta nelze vytvořit v kameni) a estetické (socha nebyla určena pro pohled z velké dálky), ale lze také uvažovat o tom, že hrabě Vrtba chtěl antikizující sochařskou a malířskou výzdobu zahrady ohlásit již na vstupní bráně. V 17. a 18. století bylo téma Atlanta spojeno s veřejnými budovami, ale najdeme ho také na vrcholu západního pavilonu Zwingeru (Balthasar Permoser, 1717). Zatímco v Zwingru Atlantovi hrozí, že mu globus každou chvíli vyklouzne, Atlas ve Vrtbovské zahradě se drží antického vzoru a globus pevně podepírá oběma rukama. Stavebník sochou Atlanta nad vstupem do své soukromé zahrady upozorňoval na svoji významnou veřejnou funkci: Jan Josef hrabě z Vrtby byl v letech 1712-1734 nejvyšším purkrabím Království českého. Pravděpodobným ohlasem této sochy je socha Atlanta na průčelí zámku Sloup z doby okolo roku 1736 (Sloup, zámek, Atlás).
Pískovcová socha (v. 192 cm): polonahá bohyně Ceres (věnec z klasů) se srpem, stojí u snopu., Lapidárium 1993, s. 94, č. 332, and Socha pochází patrně ze dvora Braunova domu (Praha 1, Nové Město, Nové Město, dům čp. 730, nároží Jungmanovy a Vodičkovy ul., dům byl zbořen v roce 1910).
Pískovcová socha (v. 195 cm): Juno (čelenka) v šatech odhalujících ňadra, levicí objímá orla, který sedí na pařezu., Denkstein 1958, č. 159., Fajt, Sršeň 1993, s. 95, č. 333., and Socha pochází ze dvora Braunova domu (Praha 1, Nové Město, Nové Město, dům čp. 730, nároží Jungmanovy a Vodičkovy ul., dům byl zbořen v roce 1910).
Reliéf na pískovcové váze: nahý Atlás nese globus., Vlček 1999#, 471-475., and Součást souboru dekorativních kamenných váz s mytologickými reliéfy. Dnes jsou na místě tesané kopie, faksimile z umělého pískovce, které v letech 1973-90 nahradily originály, jsou uloženy v Galerii hlavního města Prahy. Reliéf s Atlantem je umístěn tak, že přímo za ním je vidět sala terena, kterou se do zahrady vcházelo ze dvora s bránou korunovanou sochou Atlanta. Reliéf s Atlantem tedy ukazoval směr, kde se nachází brána se sochou Atlanta.
Reliéf na pískovcové váze: nahý Herkules (vousy) stojí opřený o kmen stromu. Levici má za zády, přes pravici s kyjem má přehozenou lví kůži., Vlček 1999#, 471-475., and Součást souboru dekorativních kamenných váz s mytologickými reliéfy. Dnes jsou na místě tesané kopie, faksimile z umělého pískovce, které v letech 1973-90 nahradily originály, jsou uloženy v Galerii hlavního města Prahy. Reliéf odkazuje na slavnou mramorovou sochu známou jako Herkula Farnese, což je římská kopie řeckého originálu. Socha byla objevená roku 1546, ale typ odpočívajícího Herkula byl známý už od konce 15. stol. z jiných antických verzí. V ruce za zády držel Herkules jablka ze zahrady Hesperidek, což byl jedenáctý z jeho slavných činů, při němž mu pomohl Atlás. Reliéf na váze umístěné na severní straně schodiště tak obsahově souvisí s reliéfem na váze umístěné na protější, jižní straně. Reliéfy s odpočívajícím Herkulem a Atlantem definují Vrtbovskou zahradu jako bájnou zahradu Hesperidek.
Reliéf na pískovcové váze: Perseus s mečem a hlavou Gorgo., Vlček 1999#, 471-475., and Součást souboru dekorativních kamenných váz s mytologickými reliéfy. Dnes jsou na místě tesané kopie, faksimile z umělého pískovce, které v letech 1973-90 nahradily originály, jsou uloženy v Galerii hlavního města Prahy. Reliéfy měly pouze dekorativní funkci, ale některé z nich byly svou ikonografií propojeny se sochami, které se nacházely za nimi. Reliéf s Perseem s hlavou Gorgony je umístěný tak, že nad ním je trojice soch bohyň: Venuše, Juno a Minerva, která ukazuje na hlavu Gorgo na svém štítě.
Pískovcová socha: Pán (vavřínový věnec na hlavě, kozí kůže přes rameno) stojí opřený o kmen stromu, ve zdvižené levici drží syrinx. and Vavřínový věnec na hlavě ukazuje na souvislost s hudební soutěží mezi Pánem a Apollónem, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).
Olověná socha (240 cm): nahý Atlás (plášť přes rameno) stojí vzpřímeně, na zádech nese sférický astroláb, který drží oběma rukama (pozlacená země a hvězdy). and Plastika má olověný plášť na železné konstrukci, uvnitř plastiky byla objevena cínová destička se sdělením, že Atlas s armilariem byl na Astronomickou věž umístěn v roce 1723 na přání Františka Retze, provinciála české jezuitské provincie v letech 1718–1730 a rektor Univerzity Karlo-Ferdinandovy v období 1723–1724.
Pískovcová socha: Atalanté v přepásaném oděvu pod kolena, ve zdvižené pravici drží cíp oděvu, levou rukou hladí vedle ní stojícího psa s obojkem a vodítkem vedoucím v Atalantině pravici., Poche 1965#, 119-120., and V odborné literatuře byla socha identifikována jako Diana, ale jedná se nepochybně o zobrazení Atalanté, protože protějšková socha na pravé straně atiky zobrazuje Meleagra s kančí hlavou (Sloup, zámek, Meleagros). Gesto pravé ruky Atalanté, sochař patrně převzal z Perrierovy rytiny podle antické sochy Diany ze sbírky della Valle v Římě, která byla v 17.-18. století považována za Atalantu (Perrier 1638, 71). Ohlas této rytiny najdeme v soše Atalanty, kterou vytvořil v letech 1668-1675 Mandík (Kroměříž, Květnice, Kolonáda, 13: "Atalanté"). Bibliografie sochy Diany z Perrierovy rytiny, která je dnes ve florentském Palazzo Corsini (inv. EA 4075): Clarac 1826-1855 (V, 1851, 2026B); Dütschke 1874-1882, 106 (zahrada Palazzo Corsini ve Florencii); Reinach 1906, 503; LIMC II 1 s.v. Artemis/Diana 27b.