Jazzová sekce byla jednou z nejpozoruhodnějších kulturních institucí v „normalizovaném“ Československu. Založena v roce 1971 coby součást oficiálního Svazu hudebníků České republiky, využívala Jazzová sekce svého právního statusu k organizování jazzových a rockových koncertů a k publikování široké škály knih bez povolení či souhlasu státního cenzora a dalších komunistických úřadů. S nasazením řady prostředků usiloval režim od konce sedmdesátých let o zrušení Jazzové sekce. Přežila však až do roku 1984 a teprve v roce 1986 nalezl režim způsob, jak trestně stíhat její vedoucí aktivisty. A přestože dva z vůdců Jazzové sekce nakonec dostali tresty vězení, soudní proces byl plný vnitřních rozporů a verdikty mírnější, než bylo obvyklé či než se čekalo. Autor v tomto článku zkoumá důvody, proč se perzekuce Jazzové sekce ukázala tak obtížná. Soustřeďuje se na výsledky legalistické strategie Jazzové sekce a na roli právních ohledů v postupu komunistických úřadů v šedesátých letech a v období takzvané normalizace. Tvrdí, že chápání práva a jeho užití v Československu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století se značně lišilo od stalinistických praktik let padesátých, když odkazy na „právo a pořádek“ sehrávaly nyní ústřední legitimizační úlohu v politickém a společenském diskurzu Husákova režimu. Jak ukázalo původní rozhodnutí perzekvovat Jazzovou sekci, politicky motivovaná represe zůstávala i nadále důležitým disciplinačním nástrojem režimu, avšak potřeba promítnout politiku represe do právních opatření omezovala úřady (policii, prokurátory, soudy a další) v jejich prosazování mocenských nároků a otevřela ambivalentní „okno příležitosti“ pro nezávislý společenský aktivismus.
The article examines the conceptual history of the terms “dissent” and “dissidence” and their equivalents in English, French, German, and Czech. It demonstrates that each language has its own terminology with unique nuances of semantics and connotations that require attention when studying expressions of “left dissent” in different linguistic contexts. The second part of the text discusses how scholars and practitioners of dissidence/dissent in the Soviet Union and Eastern Europe have defined and understood these terms and their relationship to the semantically close concepts of “resistance” or “opposition.” The essay then gives a brief survey of research literature on left dissent in the West and under state socialism before concluding with some reflections on possible new approaches to the topic.
This entry in Contradictions’ ongoing “Conceptual Dictionary” examines the conceptual history of the terms “dissent” and “dissidence” and their equivalents, in English, French, German, and Czech. It demonstrates that each language has its own terminology with unique nuances of semantics and connotations that require attention when studying expressions of “left dissent” in different linguistic contexts. The second part of the text discusses how scholars and practitioners of dissidence/dissent in the Soviet Union and Eastern Europe have defined and understood these terms and their relationship to the semantically close concepts of “resistance” or “opposition.” The text then gives a brief survey of research on left dissent in the West and under state socialism, before concluding with some reflections on possible new approaches to the topic.