Tato studie reaguje na nedávné zpochybnění letitého a široce sdíleného konsensu, že mezi mithraistické vyznavače patřili pouze muži (Jonathan David, "The Exclusion of Women in the Mithraic Mysteries: Ancient or Modern?", Numen 47, 2000, 121-141). Po přezkoumání epigrafických nálezů, literárních pramenů a mithraistické ikonografie dochází autor této studie k závěru, že žádné skutečně závažné důvody ke změně dosavadního konsensu o vyloučení žen z mithraismu neexistují. -- Studie se rovněž zamýšlí nad možnými příčinami vzniku čistě mužské struktury Mithrových mystérií. Za nejpravděpodobnější je v tomto ohledu pokládáno spolupůsobení dvou faktorů. Mithraistické komunity především fungovaly na obdobných principech jako soudobá náboženská kolegia, která rovněž (až na výjimky) ženy do svých řad nepřijímala. Tuto tendenci navíc patrně podpořilo negativní hodnocení femininního principu v mithraistické náboženské ideologii. -- Přestože někteří badatelé pohlaví pokládali omezení mithraismu pouze na příslušníky jednoho pohlaví za závažný handicap, který v konečných důsledcích vedl k jeho historickému neúspěchu v soupeření s křesťanstvím, vůči ženám vstřícnějším, podle autora této studie jejich přesvědčení neodpovídá realitě. Mithraismus, jehož funkční struktura byla založena právě na existenci malých a uzavřených komunit, postrádal univerzalistické ambice a orientoval se převážně na příslušníky společenských vrstev, jejichž počet zstával omezen (vojáci, příslušníci imperiální správy atd.). V rámci jeho fungování tak vyloučení žen nepředstavovalo žádnou významnější slabinu; konečné příčiny zániku mithraismu je třeba hledat jinde.
Studie se zaměřuje na některé dosud nevyjasněné otázky spojené s povahou sedmi mithraistických stupňů, které byly vzneseny v nedávné době. Patří sem především otázka, zda je sedm mithraistických stupňů možné chápat jako iniciační hierarchii, navíc univerzálně přítomnou ve všech mithraistických komunitách. Přestože tento názor byl ve starším bádání všeobecně přijímán, v roce 1990 vyslovil německý badatel Manfred Clauss na základě důkladného rozboru epigrafického materiálu domněnku, že v případě mithraistických stupňů se jednalo spíše o vyšší kněžské funkce, do kterých se nechával zasvětit pouze užší okruh vyznavačů a které byly navíc uplatňovány pouze v některých oblastech Římské říše, především v Římě a Ostii. V roce 1999 do diskuze zasáhl rovněž Robert Turcan se svým tvrzením, že v případě mithraistických stupňů máme co do činění s pozdní relativně nedůležitou inovací, která se rozvinula mezi římskými a ostijskými mithraisty v poslední čtvrtině 2. století n.l. -- Po stručném přehledu našich dosavadních znalostí o mithraistických stupních jsou oba výše zmíněné názory podrobeny kritickému vyhodnocení, mimo jiné i na základě nových důležitých nálezů (mithraistické album z Viruna, nádoba z Mohuče, fresky ze syrského mithraea v Hawarti atd.), a odmítnuty jako neodůvodněné. Mithraistické stupně je nadále možné pokládat za (1) iniciační a závazné pro všechny mithraisty; (2) s největší pravděpodobností univerzální; (3) důležitý prostředek prostředek k vyjádření některých centrálních náboženských motivů tohoto kultu.
The cause of the rapid and geographically impressive spread of Mithraism in the Roman Empire from the last quarter of the 1st century CE onward is still only partially explained. Scholars had speculated about the influence of the Roman army and the popularity of Mithraism among Roman soldiers; however, a meticulously conducted demographical study of the known followers of Mithras based on Roman epigraphical data problematized this view. This paper uses a transportation network model based on ORBIS (the Stanford Geospatial Network Model of the Roman World) and a network analytical approach to uncover the possible relationship between the network of Roman legionary fortresses and sites where the presence of Mithraism can be historically documented. To demonstrate the possible impacts of Roman military infrastructure on the spread of Mithraism in the Roman Empire, we coded all sites of documented Mithraic presence and the locations of the major Roman legionary fortresses, positioned them on the transportation network, and used statistical analysis to detect possible relationships between these datasets, both at the level of the whole Roman Empire and regionally. Although we were not able to find, at the level of the Roman Empire, a statistically significant overlap between the locations of Roman legionary fortresses and Mithraic sites, we discovered the statistically significant presence of Mithraic evidence in nodes important on thresholded military subnetworks connecting Roman legionary fortresses. These results support the view that the Roman army and supporting civil personnel responsible for supplying and maintaining Roman military infrastructure contributed to the spread of Mithraism and can partially explain the geographical distribution of archaeologically attested Mithraic evidence in the Roman Empire.
This article deals with the still unresolved question of the origins of the Roman cult of Mithras. After a brief history of the scholarship dealing with this topic, individual mithraea, inscriptions, and passages in literary texts which have been dated to the earliest period of the cult's existence are evaluated. On the basis of this re-evaluation, some provisional conclusions concerning the question of Mithraic origins are made, namely that (1) the earliest evidence comes from the period 75-125 CE but remains, until the second half of the 2nd century CE, relatively negligible; (2) the geographical distribution of early evidence does not allow for a clear identification of the geographical location from which the cult started to spread, which suggests that (3) the cult made effective use of Roman military infrastructure and trade routes and (4) was transmitted, at least initially, due to the high mobility of the first propagators. However, it must be acknowledged that, at present, we can neither conclusively identify its place of origin nor the people who initiated the cult. In addition it is impossible to describe the specific historical circumstances in which these formative processes should be placed.
This article deals with the identification and interpretation of the third symbol of the Miles grade on the floor mosaic of the Felicissimus mithraeum in Ostia. In previous scholarship, this symbol has usually been identified as a soldier's sling bag or, alternatively, as a Phrygian cap. The authors of this article question these identifications and hypothesize that this object might represent a bull's pelvic limb (i.e. hind-quarter) or, less likely, thoracic limb (i.e. fore-leg). They base their argument on the expert opinion of two veterinarians and also on the fact that a bull's limb is depicted on other Mithraic monuments, notably the altar of Flavius Aper at Poetovio, unlike a soldier's bag. In the second part of the article, the authors tentatively reflect on why the author of this mosaic might have chosen this particular symbol. They suggest either the possibility that this object might have played a role in Mithraic ritual(s) modelled on some episodes from a Mithras myth, or that it refers to the scene of Transitus and thus accentuates the heroic aspect of Mithras' personality in the role of deus invictus.