Studie zasazuje Vodseďálkovu prozaickou tvorbu z let padesátých do kontextu literární historie. Autor dále odkrývá křesťanské motivy v próze Kalvárie, pojmenovává jednotlivé náboženské momenty v textu, zjišťuje, že vlastně celý text je možno ve své gradaci připodobnit k „zastavením na křížové cestě“, současně však též upozorňuje na celkově neodekadentní náladu textu, stylizaci hlavní postavy do podoby karikatury hrdiny textů dekadentní literatury přelomu 19. a 20. století, a z toho vyplývající ironii a tragikomičnost. Studie též poukazuje na souvislost takto koncipované prózy s Vodseďálkovou koncepcí tzv. trapnosti v poesii.