Studie se zabývá institucionální spoluprací mezi českými a rakouskými historiky od r. 1957 (kdy byly navázány první oficiální kontakty) až do r. 2003, a sice na symbolickém příkladu Česko-rakouské komise historiků a jejích předchůdců. Navzdory citelným zvratům a césurám se v oblasti historických věd tato spolupráce vyvíjela - s výjimkou prvního desetiletí tzv. normalizace po r. 1969 - poměrně intenzívně, každopádně mnohem silněji než s ostatními ,,kapitalistickými'' státy (a zvláště se Spolkovou republikou Německo). Po r. 1989 došlo k prohloubení a rozšíření této spolupráce jak v tematickém, tak i institucionálním rozměru, přičemž domnělé ,,monopolní'' postavení společné komise historiků (resp. i ostatních bilaterálních komisí historiků) - ve smyslu koordinace a výsostné interpretační autority - se ukázalo být, a to nejenom v rakousko-českém případě, zastaralým modelem. Na tom nic nezměnily ani některé pokusy z politické sféry přenést a ,,postoupit'' těmto komisím alespoň část politických debat o složitostech nedávné historie., This paper deals with institutional collaboration between Czech and Austrian historians from 1957 (when the first official contacts were established) to 2003, involving the symbolic example of the Czech-Austrian Commission of Historians and its predecessors. Despite appreciable reversals and hiatuses, this collaboration developed quite intensively within the field of historical studies, apart from during the first decade of ,,normalization'' after 1969, and in any case much more than with other „capitalist” states (particularly West Germany). After 1989 this collaboration was extended and intensified both with regard to subject-matter and the institutional dimension, although the assumed „monopoly” status of the joint commission of historians (as well as other bilateral commissions of historians) - as a coordinating and supreme interpretation authority - proved to be an outdated model, and not only in the Austrian-Czech case. This was not altered by attempts from the political sphere to transfer and ,,assign'' at least some of the political debates on the complications of recent history onto these commissions. (Translated by Melvyn Clarke.), Der vorliegende Beitrag befasst sich mit der institutionellen Zusammenarbeit der tschechischen und österreichischen Historiker von 1957 (als die ersten ,,offiziellen'' Kontakte angeknüpft werden konnten) bis etwa 2003, und zwar auf dem symbolischen Beispiel der gemeinsamen Österreichisch - tschechischen Historikerkommission und ihrer Vorgänger. Trotz der spürbaren Zäsuren, insbesondere im ersten Dezennium der sog. Normalisierung in der Tschechoslowakei (nach 1969), entwickelten sich die wissenschaflichen Kontakte zwischen der Tschechoslowakei und Österreich auch in der Geschichtswissenschaft verhältnismäßig intensiv - jedenfalls viel intensiver als die mit den anderen ,,kapitalistischen Staaten'' (und insbesondere die mit der Bundesrepublik Deutschland). Nach dem Jahre 1989 kam es zu einer schnellen Vertiefung und Erweiterung der Zusammenarbeit (sowohl im thematischen als auch im institutionellen Bereich); die ,,Monopolstellung'' der gemeinsamen Historikerkommissionen (im Sinne der Koordinierung oder der mehr oder weniger spürbaren Deutungshoheit) zeigte sich jedoch, nicht nur im österreichisch-tschechischen Fall, als ein Auslaufmodell - ungeachtet der wiederholten Versuche der Politik, an die bilaterale historische Kommission (Kommissionen) mindestens einen Teil der politischen Debatten über die schwierige Vergangenheit ,,weiterzugeben''. (Übersetzt von Miroslav Kunštát.), Anglický překlad resumé: Melvyn Clarke, and Německý překlad resumé: Miroslav Kunštát
V úvodu studie je rekapitulována současná situace ve zpracování dějin Akademie věd v českých zemích, kterou ovlivnily některé realizované i nerealizované grantové projekty a také založení oddělení pro dějiny Akademie věd v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR v roce 2009. Komplexní a objektivní pohled na dějinný vývoj Akademie věd může výrazně ovlivnit i dlouhodobou debatu o povaze, potřebnosti a identitě mimouniverzitního výzkumu v České republice a obohatit ji o rozměr, který dosud nebyl v dostatečné míře reflektován. Komparace s jinými zeměmi také ukazuje na některá deformovaná tvrzení v celé debatě. V druhé části článku je analyzován stav dosavadního výzkumu (i v zahraničí) a pramenné základny. Poukazuje se zde na četná desiderata včetně hlubšího zpracování vývoje vědecké struktury v šedesátých letech, zapojení vědců do reformního dění v druhé polovině šedesátých let nebo na chybějící biografii předsedy ČSAV Františka Šorma. Velký problém pak představuje zpracování období sedmdesátých a osmdesátých let i následné doby transformace, kde musíme počítat i s omezeným přístupem k archivním materiálům. V následující třetí části jsou pak předkládány možné varianty zpracování dějin ČSAV. První alternativu představuje dvou- nejlépe však čtyřsvazkové, chronologicky členěné dílo, jehož členění odpovídá více či méně zřetelným vnitřním mezníkům v dějinách ČSAV. Navrženy bylo pracovně členění a pojmenování svazků: 1. svazek (1952-1962): První desetiletí - formování a stabilizace; 2. (1962-1970): Zlatá šedesátá - i ve vědě?; 3. svazek (1970-1985): Pod přísným dohledem - léta tzv. normalizace; 4. svazek (1986-1992): Přestavba a transformace - pokusy o reformu a jejich vyústění. K této variantě se autoři přiklánějí. Druhá varianta zahrnuje 2 svazky pro celé období 1952–1992, členěné věcně a problémově: 1. svazek: vědní a vzdělanostní politika komunistického státu ve vztahu k ČSAV; právní rámec; institucionální dějiny ČSAV jako celku; mezinárodní styky ČSAV a mezinárodní kontext zde pěstovaného výzkumu; přehledová a tabelární část; přílohy, prameny a literatura. 2. svazek: dějiny jednotlivých ústavů (pracovišť), profily osobností, týmů a dějiny vědních oborů zde pěstovaných; přehledová a tabelární část; přílohy, prameny a literatura. V závěru se autoři soustřeďují na některé praktické otázky spojené s naplňování zvolené varianty dějin ČSAV - např. nutnou interdisciplinární spolupráci či na skloubení jednotlivých institucionálních rovin ČSAV. Věnují se i problematice metodologického uchopení v konfrontaci s dosavadními koncepcemi analogických děl v zahraničí a zdůrazňují nutnost zasazení dějin ČSAV do širších sociokulturních souvislostí., The introduction to the study goes over the current situation regarding treatment of the history of the Academy of Sciences in the Czech lands, which has been affected by several implemented and unimplemented grant projects, as well as the establishment of the Department for the History of the Academy of Sciences at the Masaryk Institute and Archive of the ASCR in 2009. A comprehensive, objective view of the historical development of the Academy of Sciences may even have a significant effect on the long-term debate concerning the nature, identity and need for extra-university research in the Czech Republic and enhance it with a dimension that has not previously been taken into sufficient account. A comparison with other countries will also refer to some distorted statements made in the overall debate. The second part of the article analyses the state of research to date (even abroad) and the source base. Here it refers to numerous desiderata, including a deeper treatment of the development of the scientific and scholarly structures during the 1960s, the engagement of scientists and scholars in reform activities during the latter half of the 1960s and the lacking biography of CSAS President František Šorm. A great problem is then presented by the 1970s, the 1980s and the subsequent period of transformation, where we also have to expect limited access to archive materials. In the following third part the possible options for the treatment of CSAS history are presented. The first alternative involves a two-volume, or preferably, a four-volume chronologically arranged work, the division of which corresponds more or less to the obvious internal milestones in CSAS history. The following division and titles were proposed on a working basis: Volume 1 (1952-1962): The first decade - formation and stabilization; Volume 2 (1962-1970): The golden sixties - even in science?; Volume 3 (1970-1985): Under strict supervision - the normalization years; Volume 4 (1986-1992): Reconstruction and transformation - attempts at reform and the upshot. The authors are inclined to adopt this alternative. The second alternative comprises two volumes for the entire period from 1952 to 1992, divided up in accordance with the subjects and the issues involved: Volume 1: the science and scholarship policy of the Communist state in relation to CSAS; the legal framework; the institutional history of CSAS as a whole; international relations of CSAS and the international context of research undertaken here; summaries and tables; appendices, sources and bibliography. Volume 2: the history of individual institutes (departments), profiles of individuals, teams and the history of disciplines, dealt with here; summaries and tables, appendices, sources and bibliography. In conclusion, the authors focus on several practical issues associated with the implementation of the selected alternatives regarding CSAS history - e.g. the necessary interdisciplinary collaboration, and on the way that individual CSAS institutional levels are combined. They also deal with the issue of methodological understanding in comparison with previous concepts of analogical works abroad, stressing the need to set the history of CSAS in its broader sociocultural context.(Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Problematiku vztahu teologie a vědy, resp. teologů a vědeckých institucí a vysokých škol na konci 19. a ve 20. století, autor charakterizuje jako ''moderní dichotomii'', tj. jako vztah dvou nepřekrývajících se, ale souvisejících entit, jehož základní parametry formulovala společenská modernizace v českých zemích, včetně pro ně specifických procesů etnické a jazykové diferenciace a paralelizace vědeckých institucí. Zvětšující se propast mezi teologií a „světem vědy“ v 19. a 20. století je poměrně dobře prozkoumaná na příkladu proměny pozice teologických fakult v rámci státních univerzit. V této případové studii je popsána v jiné srovnatelné oblasti, tj. v učených společnostech a vědeckých akademiích. Pozornost je věnována shodám a rozdílům v zastoupení katolických teologů v těchto institucích, zejména v České akademii pro vědy, slovesnost a umění (ČAVU) a ve srovnatelné německé instituci Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen (Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách, GFDWKL). Zatímco v německé GWDFKL figurují i zástupci klíčových teologických oborů (dogmatika a fundamentální teologie, křesťanská filozofie, morální teologie), v české ČAVU se jedná takřka výhradně o představitele „satelitních“ oborů (české a obecné církevní dějiny, staroslovanská filologie a liturgika, byzantologie, dějiny umění), respektované však v sekulárním prostředí. Až do nástupu nacismu v německé Společnosti prakticky absentovala liberální rezistence proti jmenování duchovních resp. teologů řádnými či korespondujícími členy, kterou lze naopak po roce 1918 zaznamenat v prostředí českém. Následující období nacionálněsocialistické resp. komunistické diktatury probíhalo ve znamení absolutní ''neslučitelnosti vědy a teologie'', byť s různými akcenty. Teologové však byli v obou případech ve vědeckých institucích postupně eliminováni. Přitom se argumentovalo, paradoxně i v klasickém liberálním duchu, ''nevědeckostí'' teologie či v širším ideologickém pojetí ''překonaností'' a škodlivostí křesťanství (nacionální socialismus), případně náboženství vůbec (komunismus)., The issue of relations between theology and science, theologians and scholarly institutions and institutes of higher education at the end of the 19th century and during the 20th century is characterized by the author as a ''modern dichotomy'', i.e. as a relationship between two non-overlapping but associated entities, whose basic parameters were formulated by social modernization in the Czech lands, including the specific processes of ethnic and linguistic differentiation and parallelization of scholarly institutions. The widening gap between theology and the ''world of science'' in the 19th and 20th centuries has been quite well examined in the Czech lands based on the example of the changing position of theological faculties at state universities. This is described in another comparable area, i.e. learned societies and research academies. Attention is focused primarily on the similarities and differences in the representation of Catholic theologians in these institutions, particularly in the Czech Academy of Sciences, Literature and Arts (ČAVU) and in the comparable German institution Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen (GFDWKL). While the German GWDFKL includes representatives of key theological fields (dogmatics and fundamental theology, Christian philosophy and moral theology), the Czech ČAVU almost exclusively comprised representatives of “associated” fields (Czech and general church history, old Slavonic philology and liturgics, Byzantology and the history of art), which were respected in a secular environment. Until the Nazi takeover, the German Gesellschaft had practically no liberal resistance to the appointment of priests or theologians by full and corresponding members, whereas this could be seen after 1918 in the Czech equivalent. The ensuing National Socialist and Communist dictatorship periods were dominated by the absolute ''incompatibility of science and theology'', albeit with varying degrees of emphasis. However, in both cases the theologians were gradually removed from the scholarly institutions with the argument, paradoxically in a classical liberal spirit, that theology was ''unscientific'' or from a broader ideological perspective ''obsolete'', and that Christianity (according to the Nazis) or religion in general (according to the Communists) was harmful. (Translated by Melvyn Clarke), and Překlad resumé: Melvyn Clarke