Jádrem Kutnarova příspěvku Historik Jaroslav Werstadt je jeho smuteční projev při Werstadtově kremaci 17. ledna 1970 v Praze - Strašnicích. Kutnar jej připravil jako nekrolog pro Československý časopis historický, ale normalizační redakce časopisu jej odmítla vytisknout. Edice vychází ze srovnání pěti verzí textu, uložených v osobním fondu Františka Kutnara v Archivu Národního muzea (karton 34, inventární číslo 822). Příspěvek přináší charakteristiku Werstadtových životních osudů a díla, se zvláštním zdůrazněním jeho přínosu v oblasti teorie a metodologie historické vědy. Je (jako všechny Kutnarovy texty) hluboce promyšlen a napsán s velkým zřetelem k obsahu i formě sdělení. Jako významný doplněk textu je otištěno Kutnarovo krátké úvodní slovo k přednášce Karla Kučery o Jaroslavu Werstadtovi v Historickém klubu 28. května 1970. and František Kutnar's paper The Historian Jaroslav Werstadt is based on his funeral oration given at Werstadt's cremation on 17th January 1970 in Prague-Strašnice. Kutnar wrote it as an obituary for the Czechoslovak Historical Journal, but the normalization-period editorial board refused to print it. This edition is based on a comparison of five versions of the text in František Kutnar's private papers at the National Museum Archive (Box 34, Inventory No. 822). This paper provides an outline of Werstadt's life and work, with special emphasis on his contribution to the field of theory and methodology in historical studies. Like all Kutnar's texts, it has been systematically thought out and written up with close attention paid to both content and form. Kutnar's brief introduction to the lecture by Karel Kučera on Jaroslav Werstadt at the History Club on 28th May 1970 also provides a substantial addition to the text. (Translated by Melvyn Clarke.)
Studie se zabývá institucionální spoluprací mezi českými a rakouskými historiky od r. 1957 (kdy byly navázány první oficiální kontakty) až do r. 2003, a sice na symbolickém příkladu Česko-rakouské komise historiků a jejích předchůdců. Navzdory citelným zvratům a césurám se v oblasti historických věd tato spolupráce vyvíjela - s výjimkou prvního desetiletí tzv. normalizace po r. 1969 - poměrně intenzívně, každopádně mnohem silněji než s ostatními ,,kapitalistickými'' státy (a zvláště se Spolkovou republikou Německo). Po r. 1989 došlo k prohloubení a rozšíření této spolupráce jak v tematickém, tak i institucionálním rozměru, přičemž domnělé ,,monopolní'' postavení společné komise historiků (resp. i ostatních bilaterálních komisí historiků) - ve smyslu koordinace a výsostné interpretační autority - se ukázalo být, a to nejenom v rakousko-českém případě, zastaralým modelem. Na tom nic nezměnily ani některé pokusy z politické sféry přenést a ,,postoupit'' těmto komisím alespoň část politických debat o složitostech nedávné historie., This paper deals with institutional collaboration between Czech and Austrian historians from 1957 (when the first official contacts were established) to 2003, involving the symbolic example of the Czech-Austrian Commission of Historians and its predecessors. Despite appreciable reversals and hiatuses, this collaboration developed quite intensively within the field of historical studies, apart from during the first decade of ,,normalization'' after 1969, and in any case much more than with other „capitalist” states (particularly West Germany). After 1989 this collaboration was extended and intensified both with regard to subject-matter and the institutional dimension, although the assumed „monopoly” status of the joint commission of historians (as well as other bilateral commissions of historians) - as a coordinating and supreme interpretation authority - proved to be an outdated model, and not only in the Austrian-Czech case. This was not altered by attempts from the political sphere to transfer and ,,assign'' at least some of the political debates on the complications of recent history onto these commissions. (Translated by Melvyn Clarke.), Der vorliegende Beitrag befasst sich mit der institutionellen Zusammenarbeit der tschechischen und österreichischen Historiker von 1957 (als die ersten ,,offiziellen'' Kontakte angeknüpft werden konnten) bis etwa 2003, und zwar auf dem symbolischen Beispiel der gemeinsamen Österreichisch - tschechischen Historikerkommission und ihrer Vorgänger. Trotz der spürbaren Zäsuren, insbesondere im ersten Dezennium der sog. Normalisierung in der Tschechoslowakei (nach 1969), entwickelten sich die wissenschaflichen Kontakte zwischen der Tschechoslowakei und Österreich auch in der Geschichtswissenschaft verhältnismäßig intensiv - jedenfalls viel intensiver als die mit den anderen ,,kapitalistischen Staaten'' (und insbesondere die mit der Bundesrepublik Deutschland). Nach dem Jahre 1989 kam es zu einer schnellen Vertiefung und Erweiterung der Zusammenarbeit (sowohl im thematischen als auch im institutionellen Bereich); die ,,Monopolstellung'' der gemeinsamen Historikerkommissionen (im Sinne der Koordinierung oder der mehr oder weniger spürbaren Deutungshoheit) zeigte sich jedoch, nicht nur im österreichisch-tschechischen Fall, als ein Auslaufmodell - ungeachtet der wiederholten Versuche der Politik, an die bilaterale historische Kommission (Kommissionen) mindestens einen Teil der politischen Debatten über die schwierige Vergangenheit ,,weiterzugeben''. (Übersetzt von Miroslav Kunštát.), Anglický překlad resumé: Melvyn Clarke, and Německý překlad resumé: Miroslav Kunštát
V úvodu studie je rekapitulována současná situace ve zpracování dějin Akademie věd v českých zemích, kterou ovlivnily některé realizované i nerealizované grantové projekty a také založení oddělení pro dějiny Akademie věd v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR v roce 2009. Komplexní a objektivní pohled na dějinný vývoj Akademie věd může výrazně ovlivnit i dlouhodobou debatu o povaze, potřebnosti a identitě mimouniverzitního výzkumu v České republice a obohatit ji o rozměr, který dosud nebyl v dostatečné míře reflektován. Komparace s jinými zeměmi také ukazuje na některá deformovaná tvrzení v celé debatě. V druhé části článku je analyzován stav dosavadního výzkumu (i v zahraničí) a pramenné základny. Poukazuje se zde na četná desiderata včetně hlubšího zpracování vývoje vědecké struktury v šedesátých letech, zapojení vědců do reformního dění v druhé polovině šedesátých let nebo na chybějící biografii předsedy ČSAV Františka Šorma. Velký problém pak představuje zpracování období sedmdesátých a osmdesátých let i následné doby transformace, kde musíme počítat i s omezeným přístupem k archivním materiálům. V následující třetí části jsou pak předkládány možné varianty zpracování dějin ČSAV. První alternativu představuje dvou- nejlépe však čtyřsvazkové, chronologicky členěné dílo, jehož členění odpovídá více či méně zřetelným vnitřním mezníkům v dějinách ČSAV. Navrženy bylo pracovně členění a pojmenování svazků: 1. svazek (1952-1962): První desetiletí - formování a stabilizace; 2. (1962-1970): Zlatá šedesátá - i ve vědě?; 3. svazek (1970-1985): Pod přísným dohledem - léta tzv. normalizace; 4. svazek (1986-1992): Přestavba a transformace - pokusy o reformu a jejich vyústění. K této variantě se autoři přiklánějí. Druhá varianta zahrnuje 2 svazky pro celé období 1952–1992, členěné věcně a problémově: 1. svazek: vědní a vzdělanostní politika komunistického státu ve vztahu k ČSAV; právní rámec; institucionální dějiny ČSAV jako celku; mezinárodní styky ČSAV a mezinárodní kontext zde pěstovaného výzkumu; přehledová a tabelární část; přílohy, prameny a literatura. 2. svazek: dějiny jednotlivých ústavů (pracovišť), profily osobností, týmů a dějiny vědních oborů zde pěstovaných; přehledová a tabelární část; přílohy, prameny a literatura. V závěru se autoři soustřeďují na některé praktické otázky spojené s naplňování zvolené varianty dějin ČSAV - např. nutnou interdisciplinární spolupráci či na skloubení jednotlivých institucionálních rovin ČSAV. Věnují se i problematice metodologického uchopení v konfrontaci s dosavadními koncepcemi analogických děl v zahraničí a zdůrazňují nutnost zasazení dějin ČSAV do širších sociokulturních souvislostí., The introduction to the study goes over the current situation regarding treatment of the history of the Academy of Sciences in the Czech lands, which has been affected by several implemented and unimplemented grant projects, as well as the establishment of the Department for the History of the Academy of Sciences at the Masaryk Institute and Archive of the ASCR in 2009. A comprehensive, objective view of the historical development of the Academy of Sciences may even have a significant effect on the long-term debate concerning the nature, identity and need for extra-university research in the Czech Republic and enhance it with a dimension that has not previously been taken into sufficient account. A comparison with other countries will also refer to some distorted statements made in the overall debate. The second part of the article analyses the state of research to date (even abroad) and the source base. Here it refers to numerous desiderata, including a deeper treatment of the development of the scientific and scholarly structures during the 1960s, the engagement of scientists and scholars in reform activities during the latter half of the 1960s and the lacking biography of CSAS President František Šorm. A great problem is then presented by the 1970s, the 1980s and the subsequent period of transformation, where we also have to expect limited access to archive materials. In the following third part the possible options for the treatment of CSAS history are presented. The first alternative involves a two-volume, or preferably, a four-volume chronologically arranged work, the division of which corresponds more or less to the obvious internal milestones in CSAS history. The following division and titles were proposed on a working basis: Volume 1 (1952-1962): The first decade - formation and stabilization; Volume 2 (1962-1970): The golden sixties - even in science?; Volume 3 (1970-1985): Under strict supervision - the normalization years; Volume 4 (1986-1992): Reconstruction and transformation - attempts at reform and the upshot. The authors are inclined to adopt this alternative. The second alternative comprises two volumes for the entire period from 1952 to 1992, divided up in accordance with the subjects and the issues involved: Volume 1: the science and scholarship policy of the Communist state in relation to CSAS; the legal framework; the institutional history of CSAS as a whole; international relations of CSAS and the international context of research undertaken here; summaries and tables; appendices, sources and bibliography. Volume 2: the history of individual institutes (departments), profiles of individuals, teams and the history of disciplines, dealt with here; summaries and tables, appendices, sources and bibliography. In conclusion, the authors focus on several practical issues associated with the implementation of the selected alternatives regarding CSAS history - e.g. the necessary interdisciplinary collaboration, and on the way that individual CSAS institutional levels are combined. They also deal with the issue of methodological understanding in comparison with previous concepts of analogical works abroad, stressing the need to set the history of CSAS in its broader sociocultural context.(Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Příspěvek představuje edici korespondence egyptologů Jaroslava Černého a Františka Lexy doplněnou o úvodní studii. Působení Lexy a Černého položilo základy novodobé československé (a tedy též české) egyptologie, jejíž počátky závisely mnohem více na osobním nasazení dějinných aktérů, nežli na formování institucionálního základu. Korespondence, zejména dopisy, které zasílal J. Černý F. Lexovi v meziválečném období, tedy ve 20. a 30 letech, ilustruje dobře úsilí obou mužů, jejichž cílem bylo ustavit seminář, rozvinout metodologické základy oboru a zajistit přístup k archeologické práci v Egyptě. Posledně zmíněný krok se zdařil s pomocí prvního československého vyslance v Egyptě, Cyrilla Duška, a také díky zásadní pomoci a spolupráci Francouzského ústavu orientální archeologie v Káhiře. Černý také vybudoval síť mezinárodního kontaktů a zprostředkoval poznatky a praktiky mezinárodní egyptologie pro okruh Lexových studentů v Praze., This paper contains an edition of letters and an introductory essay concerning Egyptologists Jaroslav Černý and František Lexa. The careers of Egyptologists Lexa and Černý laid foundations for the history of modern Czechoslovak (and by extension Czech) Egyptology, which depended more on personal efforts than on an institutional background. The correspondence sent by Černý to Lexa during the interwar period (the 1920s to 1930s) illustrates well the efforts of the two men to institute a seminar, develop a methodology of their scholarship and establish a fieldwork position in Egypt. The latter was obtained with the help of the first Czechoslovak envoy in Egypt, Cyrill Dušek, and of the French Institute of Oriental Archaeology, the support of which was decisive. Černý developed a network of international contacts and mediated transmission of knowledge to Lexa and the circle of students in Prague., and Překlad resumé: Hana Navrátilová a Melvyn Clarke
Editovaný nevelký soubor 21 (respektive 22) kusů korespondence historika J. V. Šimáka s prezidentem T. G. Masarykem, jeho kancléřem Přemyslem Šámalem a Kanceláří prezidenta republiky z let 1919-1931 dokládá povahu vztahu osobností, které se v rovině odborné i osobní míjely, ale v rovině státně politické a společenské se nemohly zcela opomenout. Korespondence obsahuje jak úřední tak osobní dopisy (osobní dopisy psal ale pouze Šimák, nikoliv Masaryk) a dobře ilustruje fungování Kanceláře prezidenta republiky. Dokládá Šimákovo postavení v historické vědě, jeho nelehkou pozici univerzitního profesora nového oboru (historické vlastivědy československého státu na Karlově univerzitě) a jeho stálý zřetel k podpoře vlastivědného bádání i osvětové práce., This modest edited collection of some 21 (or 22) items of correspondence between the historian Josef Vítězslav Šimák and President Tomáš Garrigue Masaryk, his Chancellor Přemysl Šámal and the Office of the President of the Republic between 1919 and 1931 illustrates the nature of relations between these figures, who at a professional and personal level only crossed paths, but who at the state-political and the social level could not entirely ignore one other. This correspondence contains both official and personal letters (though only Šimák, not Masaryk, wrote the personal letters) and clearly depicts operations at the Office of the President of the Republic. It also demonstrates Šimák's standing in historical studies, his awkward position as a university professor in a new field (Czechoslovak state historical ''homeland'' studies at Charles University) and his ongoing interest in support for homeland studies research and public education work. (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Historik J. V. Šimák a J. V. Krouský, sedlák z Katusic, si v letech 1930-1934 vyměnili nejméně 22 kusů korespondence, jejíž plné znění přináší předkládaná edice. Korespondence se týká převážně vydání ojedinělé edice Dopisování Jana Krouského a jeho přátel (1840-76). Zachycuje přípravu knihy, která zachovala paměť o historii národního obrození v dolním Pojizeří. Představuje zároveň sedláka J. V. Krouského, který se stará o udržení rodové paměti a předává toto poselství dalším generacím., Between 1930 and 1934 historian J. V. Šimák (1870-1941) and J. V. Krouský (1884-1945), a farmer from Katusice, exchanged at least 22 items of correspondence, which are presented in full by the present publication. This correspondence primarily involves the publication of the unique edition of Dopisování Jana Krouského a jeho přátel (1840-76) - Correspondence between Jan Krouský and his friends (1840-76). It depicts the preparations for the book which preserved the memory of the history of the National Revival in the Lower Jizera region. It also presents the farmer J. V. Krouský, who was concerned with maintaining the family memory and presenting its message to future generations. (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Studie se zabývá problematickými počátky zakládání Orientálního ústavu ve dvacátých letech 20. století a rolemi Aloise Musila a Zdeňka Fafla v tomto procesu. Alois Musil, arabista, teologa a cestovatel, působil po 1. světové válce na pražské české univerzitě a stál u zrodu myšlenky založení Orientálního ústavu na základě svých zkušeností s podobnými institucemi působícími ve Vídni. Jeho návrh na vědeckou instituci, která by propojila orientalistický výzkum zemí Asie a Afriky s potřebou průzkumu rázu hospodářského a s nutností navázání kulturních i hospodářských styků Československa s těmito zeměmi, jej propojil se skupinou národohospodářů z Ústavu pro zahraniční obchod. Zdeněk Fafl, právník, úředník Ústavu pro zahraniční obchod, později generální tajemník Pražské obchodní a živnostenské komory a ředitel Československého exportního ústavu, získal pro myšlenku Orientálního ústavu Rudolfa Hotowetze, ředitele Ústavu pro zahraniční obchod. Rudolf Hotowetz dokázal získat pro Orientální ústav 4 mil. Kč jako jeho základní jmění i peníze na vlastní budovu, Alois Musil se zasloužil především o udržení původního návrhu na zaměření ústavu a Zdeněk Fafl se podílel především na prosazení tohoto návrhu v meziministerských poradách. Edice korespondence Aloise Musila a Zdeňka Fafla z let 1920-1928, která je představena v druhé části této studie, je jedním z klíčových pramenů, jenž ukazuje Musilovo napojení na československé hospodářské a politické kruhy, bez jejichž podpory by Orientální ústav, plánovaný s tak širokým odborným záběrem, nikdy nemohl vzniknout., This study deals with the issues surrounding the origins of the establishment of the Oriental Institute in the 1920s and the roles played by Alois Musil and Zdeněk Fafl in this process. Alois Musil, Arabist, theologist and traveller, worked at the Czech University in Prague after the First World War. He was the man behind the idea of establishing an Oriental Institute based on his experience with similar institutes in Vienna. His plan for a scholarly institute that combined Orientalist research into the lands of Asia and Africa with the need for research of an economic nature and the requirement for forging cultural and economic ties between Czechoslovakia and these countries brought him together with a group of national economists from the Foreign Trade Institute. Zdeněk Fafl, lawyer, Institute of Foreign Trade official, subsequently General Secretary of the Prague Chamber of Commerce and Trade and Director of the Czechoslovak Export Institute won over Rudolf Hotowetz, Director of the Foreign Trade Institute, to the idea of an Oriental Institute. Rudolf Hotowetz managed to obtain four million crowns for the Oriental Institute's basic capital, as well as money for the premises themselves, while Alois Musil primarily played an important role in adhering to the original plan for the institute's orientation and Zdeněk Fafl primarily took part in promoting this plan at interministerial meetings. The edition of correspondence between Alois Musil and Zdeněk Fafl from 1920 to 1928, which is presented in the second part of this study, is one of the key sources showing Musil's involvement in Czechoslovak economic and political circles, without whose support the Oriental Institute, conceived on such a broad specialist basis, could never have been established. Translated by Melvyn Clarke, and Překlad resumé: Melvyn Clarke
The history of the Aswan High Dam project and the related salvage campaign in Lower and Upper Nubia simultaneously includes a portrait of political and economic strife and the exceptional effort made by archaeologists. As the Cold War and decolonisation impacted the Egyptian political and cultural concepts, institutions and individuals worked in a network of professional and political allegiances that contradict the applicability of a singular guiding narrative, including that of decolonisation or the Cold War, if studied in isolation. A case study of two Egyptologists of Czechoslovak origin attempts to tie the global setting of an international archaeological operation to more localised national and personal perspectives. and Překlad resumé: Hana Navrátilová a Melvyn Clarke
Edice si klade za cíl přispět k poznání vzájemných vztahů amerických Čechů na jedné straně a obyvatel nově vzniklé Československé republiky na straně druhé v období záhy po skončení první světové války. Konkrétní zvolený případ návštěvy amerických Čechů, uskutečněné v roce 1921, je úzce propojený s počátky fungování nově založené Masarykovy akademie práce. Je zajímavý nejen jako jeden z případů pěstování kontaktů mezi Československem a Čechy žijícími na severoamerickém kontinentu, ale rovněž jako doklad úsilí mladého státu o rozvoj svého ekonomického, technického a vědeckého potenciálu. Tato problematika patřila rovněž k hlavním oblastem zájmu Masarykovy akademie práce., This publication aims to contribute towards knowledge of meetings between American Czechs on the one hand and the inhabitants of the newly established Czech Republic on the other hand in the period shortly following the end of the First World War. The actual selected case of a visit made by American Czechs in 1921 is closely connected to the initial operation of the newly established Masaryk Academy of Labour. This is of interest not just as one of the cases in which contacts were fostered between Czechoslovakia and Czechs living on the North American continent, but also as proof of the efforts being made by the young state to develop its economic, technical and scientific potential. This issue was also one of the main areas of interest at the Masaryk Academy of Labour. (Translated by Melvyn Clarke), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Hornický ústav ČSAV vznikl v roce 1957 v souvislosti se snahami rozšířit Československou akademii věd o další obory a aplikovaný výzkum. V článku bylo ukázáno, jak probíhala vyjednávání o vzniku ústavu od počátku 50. let a jak se v průběhu let měnila jeho koncepce i s ohledem na vývoj vědní politiky ČSAV. Významný faktor představovala otázka, co je hornická věda a co z ní patří do Akademie věd jako základní nebo aplikovaný výzkum. Svébytnou roli hrálo soupeření mezi jednotlivými osobnostmi, které prosazovaly podobu budoucího ústavu. Nejvýznamnějšími postavami byli František Špetl, Emil Petýrek (pozdější první ředitel ústavu) a Antonín Pelnář. Jejich představy však měly své limity a musely se podřídit finančním možnostem ČSAV. Klíčovou roli nakonec sehrál areál v Praze na Rokosce, ve kterém již působil resortní ústav a který se proměnil v jádro Hornického ústavu ČSAV., The CSAS Mining Institute was created in 1957 as part of efforts to expand the Czechoslovak Academy of Sciences so as to include new disciplines and applied research. The article sets out the progress of negotiations from the early 1950s over the creation of the institute and the changes that took place over the years in its basic conception and with regard to the development of CSAS science policy. One important factor was the issue of what mining science actually is and which part of it came under the Academy of Sciences as basic or applied research. A special role was played here by rivalry between the individuals who were supporting particular forms of the future institute. The most prominent figures involved were František Špetl, Emil Petýrek (subsequently the first Director at the institute) and Antonín Pelnář. However, their ideas had their limits, as they had to fall into line with the financial circumstances at CSAS. A key role was ultimately played by the premises at Rokoska in Prague, where the ministerial institute was already in operation, which was transformed into the core of the CSAS Mining Institute. Translated by Melvyn Clarke, and Překlad resumé: Melvyn Clarke