Tato studie ukazuje, že s ohledem na stále intenzivnější účast Spojených států v regionálních záležitostech Zakavkazska se vztahy mezi Ruskem a Gruzií permanentně zhoršovaly již od podzimu 2001, kdy tento proces nabíral na obrátkách. V tomto smyslu nebyla směrodatná ani změna vlády v Gruzii, kdy koncem roku 2003 v důsledku „revoluce růží“ byl nucen rezignovat umírněný prezident Eduarda Ševardnadzeho, bývalý sovětský ministr zahraničí, a moci se chopil proamerický politik Micheil Saakašvili, který si za cíl asertivní zahraniční politiky země stanovil vstup země do Severoatlantické aliance a Evropské unie – v souladu se společenskými náladami panujícími v gruzínské společnosti a se svým celkovým směřováním. Autor konkrétně sleduje, jak se toto zhoršování vztahů odvíjelo v souvislosti se spory o pronikání a likvidaci protiruských islamistických ozbrojenců na území Gruzie, o přítomnost a odstraňování ruských vojenských základen v Gruzii a v sepětí s masivní americkou vojenskou pomocí gruzínské vládě. Dokládá tak, že krátkou válku mezi Moskvou a Tbilisi v roce 2008 je nutno vnímat spíše jako logickou kulminaci delší dobu trvajícího a eskalujícího konfliktu mezi Tbilisi a Moskvou; konfliktu, který byl podmíněn spíše strukturálními než osobnostními důvody a ve kterém žádná z obou stran neprojevila ochotu ustoupit ze svých pozic. Za těchto okolností bylo spíše otázkou času, kdy „diplomatická válka“ vyústí v ozbrojené střetnutí. and Emil Souleimanov.