Lucie Filipová Zkušenost tří francouzsko-německých válek v letech 1870 až 1945 přivedla řadu jednotlivců z Německa a Francie k poznání, že vztahy mezi oběma státy je třeba zbavit dosavadního nepřátelství, plodícího krvavé konflikty. Výsledkem jejich úvah, opírajících se o trpký zážitek druhé světové války, byl záměr podpořit změnu poválečných vztahů osobními kontakty mezi řadovými občany obou států. Tato studie mapuje v oblasti mimo vysokou politiku, kdo byli stoupenci této kooperativní myšlenky, čím ji zdůvodňovali a jak ji uváděli do praxe. Na příkladu nejznámějších iniciativ z řad církve, spolků, komunálních samospráv i akademických institucí autorka ukazuje, jak tradiční formy bilaterální spolupráce pozvolna ustupovaly novým prvkům. Hlavní pozornost věnuje období druhé poloviny čtyřicátých let 20. století, nicméně vývoj jednotlivých iniciativ v obrysech sleduje až do roku 1963, kdy Spolková republika Německo a Francie podepsaly dvě stěžejní bilaterální smlouvy. Oba tyto dokumenty utvrdily nestátní subjekty ve správnosti způsobu, jakým se angažovaly ve prospěch německo-francouzského sblížení, a zároveň vytvořením Francouzsko-německé agentury pro mládež (Deutsch-Französisches Jugendwerk, Office Franco-Allemand pour la Jeunesse) jim otevřely cestu k důležitým finančním zdrojům. Tato nová spolupráce mezi státní institucí na jedné straně a nestátními subjekty na straně druhé vtiskla německo-francouzským kontaktům nový rozměr – přesunula je z roviny elit do společnosti řadových občanů. and The experience of three Franco-German wars between 1870 and 1945 led a number of individuals from Germany and France to the recognition that relations between the two states needed to be rid of the existing animosity that had led to the bloody confl icts. The result of their considerations was the intention to foster change in relations after May 1945 by developing personal contacts amongst the ordinary citizens of the two countries. This article charts out who the advocates of this idea outside high politics were, and how they argued for the idea and put it into practice. The article considers the best-known initiatives from the Churches, clubs and societies, town councils, and academic institutions to show how traditional forms of bilateral co-operation gradually gave way to new elements. It focuses on the second half of the 1940s, though it also considers in less detail the development of individual initiatives up until 1963, when the Federal Republic of Germany and France signed two key bilateral agreements. Both documents confi rmed the correctness of the methods used by the non-governmental actors to get involved to the benefi t of Franco-German understanding, and also how the establishment of the Deutsch-Französisches Jugendwerk/Offi ce Franco-Allemand pour la Jeunesse opened up the way to important sources of funding for them. This new collaboration between state institutions on the one hand and non-governmental actors on the other gave German-French relations a new dimension, shifting them from the level of the elite to the level of ordinary citizens.
The reviewer describes the origin of this unique textbook, its chapters, and the differences between the German and French versions, as well as different aspects of the interpretations of the two historiographies as they appear in the textbook. The authors have, in the reviewer’s opinion, dealt successfully on the whole with all the topics, and the result is praiseworthy.