Search

Start Over Creator Franc, Martin

12. Limity vzdoru českého akademika. Ivan Málek a disent v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století

Creator:
Franc, Martin and Melvyn Clarke, Melvyn
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
Ivan Málek, microbiology, dissent, science, and 1970s and 1980s
Language:
Czech
Description:
Mezi českými vědci z oboru přírodních a technických věd se v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století do disidentských a opozičních aktivit zapojilo jen minimum jednotlivců, kteří se navíc většinou pohybovali jen na okraji disidentského prostředí. Jako zajímavý příklad může sloužit český mikrobiolog Ivan Málek, v padesátých a šedesátých letech jeden z nejvýznamnějších představitelů ČSAV. Po roce 1968 jeho kariéra rychle nabrala sestupný ráz a postupně přicházel o všechny veřejné funkce v domácím i mezinárodním prostředí včetně postu ředitele Mikrobiologického ústavu ČSAV. V čistkách na konci šedesátých let byl zbaven členství v komunistické straně a na jeho pracovišti mu nové vedení v čele s Vladislavem Zalabákem znemožňovalo vědeckou činnost. V roce 1973 dokonce musel odejít do penze a již v následujícím roce mu byl odepřen vstup do Mikrobiologického ústavu, k jehož vybudování lví měrou přispěl. Již počátkem sedmdesátých let se Ivan Málek zapojoval za zprostředkování svých přátel, např. Františka Janoucha do disidentských aktivit, jako byl např. protest proti věznění publicisty Vladimíra Škutiny a angažoval se i nadále v ekologickém hnutí. Osobní zážitky z let 1973 a 1974 ho však přivedly k rozhodnějšímu disidentskému vystoupení, především k vytvoření dopisu prezidiu ČSAV a nejvýznamnějším politickým orgánům, v němž ostře kritizoval tehdejší poměry ve vědě, stagnaci mezinárodních styků, perzekuci části vědců a zhoršování materiální základny vědy v Československu. Dopis byl původně zamýšlen jako základna pro širší petici a konzultován s předními reformněkomunisticky orientovanými disidenty Zdeňkem Mlynářem a Jiřím Hájkem a také s dřívějším Málkovým rivalem, bývalým předsedou ČSAV, chemikem Františkem Šormem, který byl také postižen čistkami z konce šedesátých let. Nakonec však byl dopis odeslán pouze pod Málkovým jménem a následně koncem roku 1975 publikován v exilovém časopisu Listy. Dopis vyvolal ostrou odezvu režimu, zprostředkovanou Ivanu Málkovi pohovorem na prezidiu ČSAV, který s ním vedli hlavní představitelé této instituce. Zároveň na Ivana Málka zavedla Státní bezpečnost signální svazek, což znamenalo jeho rozpracování ve věci pozdějšího možného trestního stíhání. Ve stejné době vytvořil Ivan Málek i několik dalších textů kritizujících především soudobou vědní politiku, ty však již patrně nepublikoval. Nestal se ani signatářem Charty 77 a režim mu nastavil prostřednictvím ministra vnitra Jaromíra Obziny vlídnější tvář a umožnil mu i některé výjezdy do ciziny. To spolu se zhoršujícím se zdravotním stavem vedlo k výraznému utlumení Málkových disidentských aktivit v první polovině osmdesátých let. Znovu vzrůstá jeho zájem o politické dění v, období tzv. přestavby, aktivnějšímu zapojení do probíhajících procesů ovšem bránil jeho zdravotní stav. Přes perzekuci a nesouhlas s ,,normalizačním''režimem Ivan Málek zůstal prakticky až do své smrti v roce 1994 oddaným stoupencem reformního komunismu. Nikdy nepřekročil svůj stín, a tak se nemohl stát ,,českým Sacharovem''. Zároveň se ovšem v období sedmdesátých a osmdesátých letech nikdy výslovně nedistancoval od své činnosti v roce 1968, nepřerušil styky s některými přáteli z opozičních respektive disidentských kruhů, ani se nestal agentem Státní bezpečnosti. Jeho kritika vládnoucího režimu se z dnešního pohledu může jevit jako velmi krotká, mnozí jeho vědečtí kolegové postižení jako on po roce 1968 se však nezmohli ani na tuto úroveň., Of all the Czech scientists engaged in the natural and technical sciences during the 1970s and 1980s, only a minimum number were involved in dissident and opposition activities, and these for the most part only moved on the fringes of dissident circles. One interesting example is that of the microbiologist Ivan Málek, one of the most prominent Czechoslovak Academy of Sciences (CAS) representatives during the 1950s and 1960s. After 1968 his career took a rapid downward turn and he progressively lost all his public positions both at home and abroad, including his post as the Director of the CSAS Microbiology Institute. During the purges at the end of the 1960s, his Communist Party membership was revoked and the new management at the institute did not permit him to engage in scientific activities. In 1973 he was compelled to retire and as early as the following year he was denied access to the Microbiology Institute, which he had substantially helped to create. During the early 1970s Ivan Málek became involved through his friends (e.g. František Janouch) in such dissident activities as the protests against the imprisonment of journalist Vladimír Škutina, as well as in the environmental movement. However his personal experiences in 1973 and 1974 led him to make a more robust statement, particularly in his letter to the CSAS Presidium and the most eminent political bodies, where he sharply criticized the conditions for science at the time, the stagnation of international relations, the persecution of some scientists and the deterioration in the material base for science in Czechoslovakia. This letter was originally intended as a basis for a broader petition and it was consulted over with leading reform-communist dissidents Zdeněk Mlynář, Jiří Hájek and Málek's former rival, the former CSAS President, chemist František Šorm. However, in the event the letter was sent under Málek's name alone and subsequently published in 1975 in the émigré journal Listy. It provoked a strong reaction from the regime, which was conveyed to Ivan Málek at a CSAS Presidium interview conducted by the chief representatives of that body. At the same time State Security produced a signal file on Ivan Málek, which meant his screening for possible later criminal prosecution. Ivan Málek also wrote several more texts primarily criticizing the science policy of the era, but evidently he did not publish any of these. Nor was he ever a signatory of Charter 77, so the regime showed him a more affable face, even permitting him to make several trips abroad. This together with his deteriorating health led to a considerable reduction in Málek's dissident activities in the first half of the 1980s, . His interest in political events reemerged during the "perestroika" period, but his health prevented any greater active involvement. Despite the persecution and his disagreement with the "normalization" regime, Ivan Málek remained a devotee of reform communism until his death in 1994. He never stepped over his own shadow, so he could not become a "Czech Sakharov". At the same time, however, during the 1970s and 1980s he never explicitly distanced himself from his 1968 activities, he did not break off relations with friends from opposition and dissident circles and he did not become a State Security agent. His criticism of the ruling regime may nowadays appear very tame, but many of his scientist colleagues did not even attain that level. (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

15. O frontě na pribináčky, ženě za pultem i o lecčem jiném

Creator:
Franc, Martin
Type:
article and TEXT
Language:
Czech
Description:
Kniha podle recenzenta reprezentuje v české historiografii poměrně málo vídaný typ publikace, v níž není hlavní důraz položen na pečlivý heuristický sběr materiálů, ale spíše na originalitu a pronikavost myšlenky a na výpovědní hodnotu jednotlivých obrazů. Přednosti i slabiny tohoto přístupu ilustruje v hojné míře. Na jedné straně autoři zaslouží pochvalu za otevírání zajímavých témat, četné bystré postřehy a inspiraci dalšího bádání v různých směrech, na druhé straně jim lze leckdy vytknout nedostatečnou znalost pramenů a nepřihlížení k širšímu kontextu, věcné chyby a konstruování závěrů, které nemají mnoho společného s realitou.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

17. Otazníky nad „opus magnum” české orální historie

Creator:
Franc, Martin
Type:
article and TEXT
Language:
Czech
Description:
Vaněk, Miroslav – Urbášek, Pavel (ed.): Vítězové? Poražení? Životopisná interview, sv. 1: Disent v období tzv. normalizace; sv. 2: Politické elity v období tzv. normalizace. Praha, Nakladatelství Prostor 2005, 1124 a 836 stran. Vaněk, Miroslav (ed.): Mocní? A bezmocní? Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Interpretační studie životopisných interview. Praha, Nakladatelství Prostor – Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2006, 412 stran. Dva svazky životopisných interview s bývalými disidenty a funkcionáři Komunistické strany Československa společně s navazujícím sborníkem studií představují hlavní výsledek dosavadní činnosti Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a zároveň nejvýznamnější počin české orální historie vůbec. Tým pod vedením Miroslava Vaňka zde soustředil padesát z celkem sto dvaceti podniknutých rozhovorů, kompletní materiál je archivován v Centru orální historie. Recenzent oceňuje, že se tazatelům podařilo získat velmi různorodou a bohatou kolekci výpovědí, která může ještě dlouho sloužit badatelům jako mimořádný pramen, přesto však problematizuje výběr narátorů, v němž se promítly poněkud zúžené definice pojmů „politická elita“ a „disent“. Za zdařilý pokládá způsob vedení rozhovorů, výhrady má ale vůči ediční práci. Některé z deseti studií navazujícího sborníku odkrývají dosud přehlížená témata, například působení disentu v regionech, pohříchu se však nesnaží o komparaci pohledů příslušníků obou skupin. Jejich autoři rozhovory používají spíše jako výchozí materiál či ilustraci pro formulování svých závěrů, namísto aby se pokusili o jejich skutečnou interpretaci. and Vaněk, Miroslav and Urbášek, Pavel (eds). Vítězové? Poražení? Životopisná interview, vol. 1: Disent v období tzv. normalizace; vol. 2: Politické elity v období tzv. normalizace. Prague: Nakladatelství Prostor, 2005, 1124 and 836 pp. Vaněk, Miroslav (ed.). Mocní? A bezmocní? Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Interpretační studie životopisných interview. Prague: Nakladatelství Prostor and Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006, 412 pp. Together with the related collection of articles, these two volumes of biographical interviews both with former Czechoslovak dissidents and with Communist functionaries constitutes the main result of the work done so far by the Centre for Oral History at the Institute of Contemporary History, Prague. It is also the most important undertaking of Czech oral history ever. The volumes contain 50 of a total of 120 interviews conducted by a team of researchers led by Miroslav Vaněk. All the material is deposited in the Centre for Oral History. The reviewer appreciates that the interviewers have managed to obtain truly varied and rich collections of testimonies, which will long serve researchers as an extraordinary primary source, even though they are made problematic by the selection of narrators, which reflect rather narrow definitions of the terms ”political elite” and ”dissidents.” He also admires the manner in which the interviews were conducted, but has reservations about the editing. Some of the ten articles of the accompanying volume reveal hitherto overlooked topics, for example dissident activity outside the big cities, but unfortunately none of them attempts a comparison of views of the members of both groups. The authors of the articles tend to use the interviews as primary-source material or as illustrations to support their conclusions, instead of attempting real interpretations.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

19. Překvapivě pestrý obraz života za „normalizace”

Creator:
Franc, Martin
Type:
article and TEXT
Language:
Czech
Description:
Recenzent srovnává tento výsledek rozsáhlého projektu Centra orální historie při pražském Ústavu pro soudobé dějiny s podobně koncipovanou dřívější publikací tohoto centra, věnovanou politickým elitám a disidentům v Československu sedmdesátých a osmdesátých let, a konstatuje jako pozitivní posun, že tentokrát je edice rozhovorů (svazky 2 a 3) pevně propojena s historickými studiemi (svazek 1) a že metodická úroveň interpretací je poučenější. Celkový dojem však přesto zůstává podle jeho názoru poněkud rozpačitý, hlavně kvůli rozdílnému přístupu jednotlivých autorů k poznatkům získaným v rozhovorech, nedostatečné pozornosti ke kritice tohoto pramene, omezené komparaci s jinými prameny a chybějící úvaze o možnostech zobecnění. Za nejzajímavější zjištění považuje, že rozmanitost prezentovaných životních příběhů a strategií do značné míry narušuje vžitou představu nivelizované a „šedivé“ společnosti za „normalizace“. and The title of the publication under review translates as ‘Ordinary People …?! A Look at the Life of the “Silent Majority”: Biographical Narratives by Workers and Intellectuals’. The book is the fruit of a large project by the Oral History Centre of the Institute of Contemporary History, Prague. The reviewer compares this publication with an earlier, similarly conceived volume from the Centre, which looks at political élites and dissidents in Czechoslovakia in the 1970s and 1980s. He considers it an improvement that the interviews of volumes 2 and 3 of the work under review are linked closely to the articles of volume 1, and that the interpretation is now more professional in terms of method. He notes, however, that on the whole the publication is unimpressive mainly because of the varying approaches that the individual authors have taken towards the information gleaned from the interviews. Moreover, he notes, they lack a critical approach (except when comparing other sources) and fail to recognize the limits of generalization. Their most interesting finding, he concludes, is that the diversity of the presented life stories and strategies considerably altar our generally received notion of ‘normalization’ society being ‘grey’.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public