Příspěvek nabízí vybrané výsledky výzkumu o reflexi působení rodičů na dospívající. Výzkum navazuje na dlouhodobé sledovaní způsobů výchovy v rodině v ČR jak jej percipují děti a dospívající. Zmiňované výzkumy vycházejí ze stejných teoreticko-metodologických východisek, tj. z dimenzionálního modelu způsobu výchovy v rodině a umožňují relevantní srovnání. Konstatují, že zatímco reflexe dětí emočního vztahu rodičů zůstává stejná, k výrazným proměnám dochází ve stylu výchovného řízení otce i matky ve prospěch slabého vedení.
Příspěvek se věnuje společné činnosti rodičů a dětí jako jednomu z efektivních edukačních prostředků rozvíjejících osvojování různých druhů činností i podporujících příznivé emoční klima v rodině. Navazuje na dříve publikovaný text „Edukační interakce rodičů a dětí a její proměny v reflexi dospívajících“, který doplňuje o další výzkumné údaje. Výsledky výzkumu přinesly konkrétní údaje o podílu společně realizovaných činností dospívajících chlapců a dívek s rodiči a nabídly podmínky pro jejich efektivní realizaci. Ukazují, že pro realizaci společných činností jsou důležité příznivé emoční vztahy rodičů a dospívajících. Společná činnost rodičů a dětí je důležitým socializačním a edukačním činitelem.