Příspěvek Fyzikální modely a živé organismy (Physical models and living organisms) byl přeložen z Bohrových sebraných spisů: David Favrholdt (Ed.), Finn Aaserud (General Ed.): Niels Bohr, Collected works - Volume 10, Complementarity beyond physics (1928-1962). Amsterdam - New York: Elsevier 1999, s. 134-137. Editoři přetiskli původní anglické vydání příspěvku ze sympozia na téma Světlo a život z roku 1961 (A symposium on light and life. Eds. W. D. McElroy, B. Glass, McCollum-Pratt Institute of the Johns Hopkins University. The Johns Hopkins Press, Baltimore 1961, s. 1-3).
Příspěvek je rozšířením Bohrova článku Kvantová fyzika a biologie z roku 1960. Některé odstavce nebo části příspěvku jsou proto podobné s tímto článkem, či jsou s ním dokonce totožné. (Niels Bohr: "Quantum physics and biology", in: Niels Bohr, Collected works - Volume 10, Complementary beyond Physics /1923-1962/. Ed. D. Favrholdt, Gen Ed. F. Aaserud, Amsterdam - Oxford - New York: Elsevier 1999, s. 125-132.) and Niels Bohr ; přeložil Filip Grygar.
The article is divided into three parts. The first section summarizes the key scientific contributions of Niels Bohr and also clarifies selected misleading interpretation concerning the so-called Copenhagen interpretation of complementarity. The second part shows Bohr as the thinker who solved scientific problems in light of a cross-disciplinary search. Furthermore, the section presents the atmosphere of the so-called Copenhagen spirit that reigned in Bohr‘s Institute for Theoretical Physics. The last part deals with Bohr as a director of the Institute and the development or transformations of the Institute from its foundation in 1920 till the beginning of the Second World War., Filip Grygar., and Obsahuje seznam literatury
The first part of the article outlines Bohr's complementary way of thinking with which he amongst others approached the solution of atomic events in his three famous articles On the constitution of atoms and molecules from 1913. It also shows Bohr not only as a physicist, but as an interdisciplinary thinker and philanthropist. The second part gives a summary of the conference commemorating the centenar of the Bohr model of the atom, which claims to at least to partially for some gaps in the perception of this remarkable figure., Výklad stability atomu podal Niels Bohr ve svých třech stěžejních článcích nazvaných O konstituci atomů a molekul v roce 1913. V nich jedinečným způsobem aplikoval na Rutherfordův model atomu dosud nespojované předpoklady (klasické předpoklady a Planckovu kvantovou hypotézu nebo Balmerovu-Rydbergovu konstantu). To mu umožnilo podat vysvětlení čárového spektra (nejenom) vodíku a v neposlední řadě ho jeho teorie dovedla až k revolučnímu pojetí struktury molekul. V české odborné a laicky zainteresované veřejnosti tak přetrvává představa Bohra především jako fyzika nebo jen strůjce modelu atomu vodíku. Takový obraz o Bohrovi je velmi zavádějící. Ve fyzice Bohr dosáhl řady dalších významných příspěvků a současně byl interdisciplinárním myslitelem, jenž se zabýval filosofií, psychologií, biologií nebo jazykem. Nárokem konference ke stému výročí Bohrova modelu atomu tak bylo alespoň zčásti zaplnit některá bílá místa ve vnímání této pozoruhodné osobnosti., Patrik Čermák, Filip Grygar., and Obsahuje seznam literatury
Článek se zabývá demystifikací dodnes panující legendy o ikoně světové vědy, nositeli Nobelovy ceny za objev štěpení těžkých jader, chemiku Otto Hahnovi. Desítky let byl považován za vzor německé slušnosti, zodpovědnosti a příklad antinacistického vědce, který nekolaboroval se zločinným režimem na jeho válečné mašinérii. Teprve od devadesátých let 20. století se dostávají k rukám historiků archivní materiály, jež umožňují získat ucelenou představu o Hahnově působení v době nacistického Německa a o jeho aktivním zapojení ve válečném uranovém výzkumu, jehož výsledkem mělo být sestrojení jaderných reaktorů a bomb. and The article aims to demystify a long-standing legend about Otto Hahn, who, as the Nobel Prize winner for chemistry for the discovery of the fission of heavy nuclei, is widely regarded as an academic figurehead in the world of science. He was considered a symbol of so-called German decency and responsibility; he was a model example of an anti-Nazi scientist who did not collaborate with the criminality of the regime in its warmongery. It was only from the 1990s onwards that historians gained access to new archival materials, which allowed for a comprehensive picture of Hahn’s work in Nazi Germany and his involvement in uranium research during wartime, whose aim was construction of nuclear reactors and bombs.