Kresba: nahá Venuše (plášť na zádech) sedí v lese pod improvozovaným stanem u nádoby s ohněm, vedle ní Amor (luk). Bohyně vztahuje ruku k Ceres (cornucopia) a Bacchovi (věnec), kteří odcházejí., Kaufmann 1988#, 7.26., and Přípravná kresba (další verze je ve švýcarské soukromé sbírce) k obrazu, který byl patrně v Rudolfově pražské sbírce. Doslovná ilustrace rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus/ Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla). Předlohou byla rytina G. de Jode (Haechtanus 1579, s. 15), která mohla být zprostředkována pražskými obrazy na stejné téma od Bartolomea Sprangera, Hanse von Aachena nebo rytinami Jana Mullera.
Olejomalba na dřevě (139 x 68, 5 cm): Amor si vyřezává luk, který má poležený na dvou knihách, v pozadí na zemi hlavy dou amoretti., Kaufmann 1988#, 7.33., and Kopie Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II., kam dorazil roku 16003 (dnes Wien, KM). Další Heintzova kopie tohoto obrazu je ve Vídni, postavu Amora Fröschl v obraze z roku 1613 (dnes v Kanadě).
Olej na plátně (177, 5 x 111, 5 cm): nahá Psyché (náramek na paži) pololeží na posteli, nahý Amor odlétá, pravici vyčítavě nataženou k Psyché, v levici drží luk, šíp a řemen od toulce. V popředí vlevo si šeptají dva Amorové, pod nimi dvě holubice, jedna leží na zádech, druhá je zobrazena ve stejné póze jako Amor., Fučíková 1997#, I/40, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostředně předcházející epizodu z Apuleiových Proměn ilustruje Heintzův obraz z roku 1605 (Augsburg, Heintz, Amor a Psýché). Psýché byla zjevně inspirována často napodobovaným antickým reliéfem, Letto di Policleto (tehdy ve sbírce Este ve Ferraře), po němž Rudolf II. dlouho toužil. V roce 1600 získal jeho kopii ze sbírky kardinála Granvella a později i originál, který je v Praze doložen od června 1603. Oba exempláře se v 17. století ztratily.
Olejomalba na dřevě (135 x 63, 5 cm): Amor si vyřezává luk, který má poležený na dvou knihách, v pozadí na zemi hlavy dou amoretti., Kaufmann 1988#, 7.32., and Kopie Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II., kam dorazil roku 1603 (dnes Wien, KM). Další Heintzova kopie tohoto obrazu je v Mnichově, postavu Amora Fröschl v obraze z roku 1613 (dnes v Kanadě).
Olej na mědi (40 x 49 cm): Aktaión (plášť, oštěp) doprovázený dvěma loveckými psy vkročil k potoku, v němž se koupe polonahá Diana (srpek ve vlasech). Bohyně se sklonila stříká vodu na lovce. Okolo jsou Nymfy, ta stojící vedle Diany se ohlíží na Aktaóna a chystá se zakrýt svojí velitelku, vedle ní stojí nahá Nymfa, která sundavá ze stromu luk, nad ním visí toulec. Nymfa napravo se ohlíží k Aktaiónovi a obléká se, nahé Nymfy uprostřed si lovce nevšímají a odpočívají, prostřední má nad čelem stínítko proti slunci a shlíží se v zrcadle., Kaufmann 1988#, 7.20., and Podle obrazu zhotovil rytiny Aegidius Sadeler a J. Th. de Bry, jedná se o nejčastěji kopírované Heintzovo dílo. Inspirací mohla být Heintzovi varianta Titianova londýnského obrazu na stejné téma, která byla součástí Rudolfovy pražské sbírky.
Olejomalba na mědi (40 x 31 cm): nahá Venuše sedí a objímá se s Adónidem, který se ohlíží na dva amoretti v popředí hrající si s loveckým psem, další pes v levém rohu. V pravém rohu luk, toulec, kopí a orel se svazkem Jupiterových blesků., Kaufmann 1988#, 7.43., and Přítomnost orla s Jupiterovými blesky ve výjevu s Venuší a lovcem (Adonidem ?) ukazuje na alegorický význam obrazu.