Autor polemizuje s nedávnými závěry analýz tyglíků nalezených v Brně a datovaných na konec 12. století. Tyglíky popsané v diskutované práci pravděpodobně sloužily k neželezné metalurgii, avšak práci s mosazí, jež byla autory údajně prokázána, nelze doložit na základě pouze kvalitativních analýz vzorků ze stěn tyglíků. Ve zbytcích strusek ze dvou různých tyglíků byly shledány oxidické fáze v jednom případě mědi a olova, ve druhém zinku. Nalezen byl rovněž fragment bronzového předmětu. and Several comments on the article “Belege für Buntmetallurgie aus dem Ende des 12. Jahrhunderts aus Brünn (Brno), Josefská Strasse”. The author discusses a recent article about archaeological finds from Brno, dated to the end of the 12th century. The crucible fragments described in the original work were most probably used for non-ferrous metallurgy. However, the apparent “brass casting” cannot be proven by qualitative assays of samples from the crucible walls. The remains of slag from two various crucibles yielded signs of oxygen phases, one of copper and led, the other zinc. Also a fragment of a bronze item was found at the site.
Středověcí hrnčíři používali na Moravě grafit k výrobě keramiky od 9. století. Běžná užitková grafitová keramika mizí z trhu v průběhu 13. století, poté byly vyráběny prakticky jen masivní zásobnice. Zvětraliny obsahující grafit byly těženy v okolí výskytů grafitu. Hruběji zrnité grafitové vločky spolu s úlomky hornin se stávaly součástí ostřiva, jemnozrnný grafit spolu s organickou příměsí byl součástí pojiva. Na úlohu grafitu při výrobě a použití keramiky neexistuje jednotný názor. Použijeme-li k hodnocení požadavky na moderní grafitové tyglíky, zjistíme, že vysoká tepelná vodivost, objemová stálost a hydrofobie grafitu byly hlavními vlastnostmi ovlivňujícími pozitivně (technologicky a ekonomicky) sušení, výpal i využívání grafitové keramiky. and Medieval potters in Moravia began using graphite to produce pottery in the ninth century. Common utilitarian graphite pottery disappeared from the market during the course of the thirteenth century, with further production essentially limited to large storage vessels. Sediments containing graphite were collected in the vicinity of the occurrence of graphite. Coarse-grained graphite flakes along with fragments of minerals were used as temper, while fine-grained graphite and organic material were used as binders. There is no consensus on the role of graphite in the production and use of pottery. If demands on modern graphite crucibles are used as evaluation criteria, it can be seen that the high thermal conductivity, volume stability and hydrophobic nature of graphite were the main qualities with a positive impact (technologically and economically) on the drying, firing and use of graphite pottery.
Dariusz Rozmus a jeho spolupracovníci dospěli v posledních letech k názoru, že hutníci ve Slezsku v 11. až 13. stol. používali k hutnění olověných rud originální, „později zapomenutou“ metodu, kterou nazývají „redukce olova železem“. Olověné rudy skutečně lze, při dodržení určitých podmínek, redukovat železem a/nebo kysličníkem železnatým. Základní podmínkou takové technologie je oddělení vsázky od paliva, neboť uhlík a kysličník uhelnatý jsou podstatně silnějšími reduktanty než železo a jeho sloučeniny. Oddělení vsázky a paliva nebylo na studovaných objektech prokázáno. Co si však z výzkumu zaslouží pozornost (a co autoři opomněli podrobněji studovat), je prokazatelné použití železářských strusek jako součásti vyzdívky či výmazu olovářských pecí. and Dariusz Rozmus and his co-workers have come to the conclusion in recent
years that metallurgists in Silesia between the eleventh and thirteenth centuries used an original and ‘later forgotten’ method to smelt lead ores in a process they describe as the ‘reduction of lead by iron’. When certain conditions are maintained, lead ore truly can be reduced by iron and/or iron oxide. The basic condition for using this method is the separation of the charge from the carbon-containing fuel (wood, charcoal) in the furnace – for example by placing the charge in crucibles. Carbon and carbon monoxide are stronger reductants than iron and its compounds. The division of the ore charge and the fuel were not proven in the studied features. Meriting attention from the research, however (something the authors neglected to study in great detail), is the demonstrable use of iron-making slag as part of the lining of the lead smelting furnace.