Jabůrek, Stanislav. In. Program Slováckého divadla v Uherském Hradišti k V. premiéře 32. divadelní sezóny 1976-1977SLOVÁCKÉ DIVADLOTitus Maccius Plautus - Joachim KnauthTLUČHUBA(Miles GLORIOSUS)?Komedie a dvou dílech?Překlad: Zdeněk BláhaRežie: Hugo DomesVýtvarník scény a kostýmů: Jan Růžička j.h.Hudba: Jiří DušekTLUČHUBUBudeme hrát jako frašku!(z poznámek režiséra Huga Domese k zahajovacím zkouškám inscenace)FRAŠKA - to není hra, to není legrácka??to není komika k popukání??to nejsou podtexty, jinotaje??to nejsou satirické jízlivosti??to není kompozice myšlenkové strategieFRAŠKA - to je RVAČKA - kdo z koho!??to je písek arény pomočený krví??A pomočený smíchem??to je nemilosrdná krutost gladiátorů srandySlovo frašky - to je kopanec do zadku??A rána do zubůSmích frašky - to je radost z dobře mířené rányPláč frašky - to jsou slzy zoufalého vzteku na pranýři výsměchuFraška - byla doma na dně společného žebříčku, tam kde bída,??zoufalství a strach tvořily životní prostředí, jež??samo o sobě bylo nejkrutějším dramatem,??kde život neměl cenu zlámané grešle,??kde smích byl paprskem milosti v předpeklíFraška - Attelana, mímus, kommedia delľarte, Hanswurstiada a tisícové zástupy ??bezejmenných komediantů, živořících na všech jevištích??spořádaného světa a umírajících na popravištích strážců??všech společenských neřádů, žila na ulici, nepatřila do ??salónů, obávám se - ani do estetických kategorií.??nepatřila ani do estetických kategorií, nepatřila ani??do divadla národů …??patřila na soud národů,??jako svědek obžaloby??jako dokument nezničitelnosti??lidského rodu??jako poněkud lidský dokument??lidské důstojnosti v nelidském světě.??KOMEDIA PALLIATA- nová attická komedie v řeckém rouše, ale v latině a na půdě Říma. Samotný Řím má slabé dramatické počátky (primitivní fraška, Kampánie - attelana, fescennijské písně atp.). Na vznik římského literárního dramatu působí nejpodstatněji vyspělé řecké drama. První překlad řecké komedie do latiny pořídil Livius Andronicus. Prvním pokusem o politickou satiru v komedii byla díla Naeviova, byl to však pokus ojedinělý a neúspěšný. S předlohami z nové a střední attické komedie se nakládalo velmi volně, tvořilo se pomocí kontaminace, přesto jsou římské komedie důležitým pramenem poznáni ztracených řeckých předloh. Zpěvní složka v komedii palliatě není zastoupena sborovými zpěvními čísly, nýbrž sóly, duety a tercety, obdobně jako v číslové operetě.Dílo Plautovo je považováno za vrchol římské palliaty spolu s komediemi o něco mladšího Terentia. S rozvojem evropské středověké kultury se na Plauta ani na Terentia nezapomnělo. Komedie v antickém slova smyslu upadla do zapomnění, avšak texty komedií sloužily jako školní četba. Název Plautovy komedie Miles Gloriosus (náš dnešní Tlučhuba) se však již např. ve 12. století objevuje ve Francii, jako název jedné z anonymních elegických komedií (latinský text, elegický rozměr, forma dialogu, určeno k recitaci). Z komediálních žánrů se v té době prostřednictvím ioculátorů dá vysledovat přenos a vývoj od antické attelány pro italskou lidovou kommedii dell'arte z 18. stol. Nový rozkvět zájmu o Plauta nastává v období renesance - hrán spolu s Aristofanovými a Terentiovými díly v originále, v překladech i v parafrázích (Nicollo Machiavelli, Lodovico Ariosto, Hans Sachs, Ben Jonson, Erasmus Rotterdamský, aj.) - motivy a náměty jeho komedií, popř. typy postav využívají často i mistři dramatu, jako Shakespeare, Molli?re, Holberg aj. Že je Plautova komedie dodnes živá, svědčí i naše dnešní adaptace východoněmeckým autorem Joachimem Knauthem, a že se dá s ní pracovat i v moderním žánru muzikálu např. Karpáthyho a Hegedilsova verze Amphitrionu.Když jsme přemýšleli, které období v historii lidstva nám svými charakteristickými rysy připomíná nejvíce současnost, řekli jsme si, že vedle renesance (doby, kdy na jedné straně vítězí humanismus a dochází k závratným proměnám ve společnosti, víře a v technickém pokroku a na druhé se upalují čarodějnice) je to také antická společnost římská, zejména období republiky (doba, v níž vzniká právo a vrchol demokracie a v níž se zároveň předhazuje lvům a křižuje). Nalézáme zde paralelismy z historického hlediska, generační vlastnosti, vlastnosti lidských typů a povah, věčnou sílu lásky, mazanosti a rozumu - ratio. Věčnou touhu po smíchu, veselí, řehotu, po výsměchu všemu, co si výsměch zaslouží, ať již přioděno palliem, togou, nebo smokingem. Frašnost, situačnost, typovost a rozvernost Plautovy komedie, tyto její základní vlastnosti, snad vaši bránici polechtají dostatečně.STANISLAV JABŮREKTitus Maccius Plautus - Joachim KnauthTLUČHUBA(MILES GLORIOSUS)Komedie o dvou dílech Kam se řítíte, zločinní? Proč pravice zas tasí sotva skrytý meč?Což málo ještě prolito i na soušii moři krve latinské,ne snad by Říman závistného Kartágamohl tvrze pyšné vypálit,neb by nezdolaný Britan v okovechse Svatou třídou ubíral,než aby, jak jest Parthů přáním, město Římsvou vlastní zašlo pravicí?Ni lvům, ni vlkům nikdy nebyl znám ten mrav, ti hubí vždy jen cizí rod.Zda slepé šílenství, či prudkost vášnivá vás štve, či vina? Promluvte!Jsou tiší, tvář jich kryje bledost smrtelná a mysl trne zdrcená.Ba vskutku: trpká sudba stíhá Římany a bratrovraždy zločin zlý již od dob, kdy nevinného Rema krev v zem vpila se, vnukům na kletbu.(Quintus Horatius Flaccus, Ody a epódy, 7. epóda)